Kralický Sněžník je moje srdcovka, ale do Dolní Moravy už mě nikdo nedostane. Naposledy jsme v těchto končinách šlapali po kopcích před deseti lety, tehdy akorát vykáceli svah na Slamníku, což nás při výstupu na něj nepříjemně překvapilo, ale ty další nesmysly (Stezka v oblacích a Sky Bridge) tu ještě nestály. I přesto jsme ale z Dolní Moravy už tehdy měli pocit lunaparku a shodli se na tom, že tam už nikdy. Před dvěma lety Poláci postavili na Sněžníku rozhlednu, což naše obavy z toho, jak to nahoře v současné době vypadá, jen prohloubilo.

Jenže mě to tam pořád táhlo a nedala jsem pokoj tak dlouho, dokud jsem neměla na náš květnový roadtrip naplánovanou túru právě i přes Kraličák. Dolní Moravě jsem se hodlala vyhnout a tak jsem si pečlivě vytyčila tuto trasu. Z parkoviště pod Klepáčem jsem vyrazia rovnou na rozhlednu a dále přes vrchol Hleďsebe, Hraniční skály, Malý Sněžník, polskou chatu Na Śnieżniku, až na samotný Kralický Sněžník. Zpět jsem to vzala přes Stříbrnickou, Černou kupu, Sušinu, Podbělku a dále už za tmy kolem Babuše do Skleného.

Z parkoviště pod Klepáčem na vrchol a rozhlednu Klepáč (1144 m)

➙ 4 km | ➚ 290 m | ➘ 0 m

Na parkovišti jsme přespali a ráno jsme díky tomu měli asi nejhezčí výhled, který jsme při nocování v dodávce zatím zažili. Vypadalo to na krásný den, tak hurá na výlet. Kluky jsem poslala na bunkry a vyrazila. Nejprve jsem to vzala po žluté k prameni Nad Sršňovkou a poté zpět k červené, která vede až nahoru. Je to pěkný kopec po kamenité cestě.

Keška mě kousek pod rozhlednou zavedla na kamenné pole, které bych jinak nenavštívila, protože bych se o něm nedozvěděla. Je z něj krásný výhled.

Samotná rozhledna Klepáč stojí na stejnojmenném vrcholu (1144 m) od roku 2010 a místní povětrnostní podmínky jsou na ní za těch 14 let celkem znát. Z výšky 22 metrů si můžete prohlédnout masiv Kralického Sněžníku a další pohraniční hory – Orlické, Jeseníky, případně i Krkonoše. Krásný výhled je ale i ze samotného vrcholu Klepáče.

Přes Hleďsebe (1190 m) na Hraniční skály (1319 m)

➙ 4 km | ➚ 280 m | ➘ 120 m

Následovala cesta doslova z kopce do kopce, nejprve na vrchol Hleďsebe, zvaného též Výrovník, a hned poté na Hraniční skály. Cestou do solidního kopce najdete na tom druhém vrcholu pěknou skalní zastávku a nahoře zase pěknou skalní vyhlídku.

Přes Malý Sněžník (1326 m) a polskou chatu vzhůru na Kralický Sněžník (1423 m)

➙ 5 km | ➚ 240 m | ➘ 130 m

Vrchol Malého Sněžníku je vedle Hraničních skal tak nenápadný, že jsem si ani nevšimla okamžiku, kdy jsem ho míjela. Nápadné mi bylo až prudší klesání za ním. Na rozcestí jsem se ještě rozhodla pro krátkou zacházku k polské chatě Na Śnieżniku, kde se nachází příjemná útulna a spousta místa pro přestávku na svačinu.

Tady se ještě zastavím. Tohle totiž bylo jediné místo, kde jsem za celou dobu potkala více než pár jednotlivců. Ze Sněžníku cestou dolů se tady totiž zastavilo několik skupinek polských školáků. Jasně, šla jsem to mimo sezónu začátkem května, ale vzhledem k těm opičárnám na druhé straně údolí jsem to čekala vážně horší. Asi se potvrzuje, že pro lidi, kteří se nahoru (na Slaměnku) vyvezou lanovkou za těmito nesmysly (opět tím myslím, Stezku v oblacích, Sky bridge, bobovou dráhu apod.), je to i hřebenovkou na Kraličák asi pořád moc daleko a moc vysoko. Naštěstí.

(A aby nedošlo k nedorozumění: nemám vůbec nic proti tomu, když se nahoru vyveze milovník hor, jemuž zdravotní stav výšlap po svých neumožňuje).

Tak zpátky na cestu a mohla bych klidně napsat i Stezku Českem, protože její jesenická etapa prochází právě tudy (bez zacházky k polské chatě). Poslední stoupání na samotný Kralický Sněžník stojí za to z každé strany, ale ty výhledy cestou!

No a pak tu máme novou rozhlednu, co vypadá jako mixér. Když jsme Kraličák navštívili posledně, na vrcholu se nacházely kamenné zbytky té původní. Vrchol jsem tak skoro nepoznala. Je to tu upravené, uklizené, jinačí. Rozhledna je obrovská, rozhodně větší, než se zdá být z dálky. Výhled z Kralického Sněžíku byl dobrý i bez ní, z ní je možná ještě o chlup lepší. Mně osobně rozhledna nevadí, i když bych se obešla i bez ní.

Okolo pramene Moravy za slůnětem a pak na Stříbrnickou (1250 m)

➙ 2,5 km | ➚ 40 m | ➘ 210 m

Na Kraličáku jsem strávila poměrně hodně času, takže mi bylo jasné, že buď někde přespím, nebo půjdu dolů za tmy. Připravená jsem byla na obě možnosti. V tu chvíli jsem před sebou ale měla zlatou hodinu, takže tohle nebylo nutné řešit. Seběhla jsem dolů k prameni Moravy, u něhož se nachází asi moje nejoblíbenější místo na tomto pohoří, je to ten výhled na třetí fotce. Kvůli němu se sem mileráda vrátím ještě několikrát.

Ruiny chaty u slůněte jsou také upravené a nechybí tu naučné cedule. To tu posledně též chybělo.

Pak už to bylo až do sedla pod Stříbrnickou jenom z kopce a mě celkem překvapilo, jak moc. Když jsme to šli opačným směrem, takový kopec mi v paměti vůbec neutkvěl.

Na Černou kupu (1295 m), Sušinu (1321 m) a Podbělku (1308 m)

➙ 4 km | ➚ 150 m | ➘ 100 m

Zato tuto hřebenovku si vybavuji velice dobře. Vypadá to tu výrazně živěji než tehdy a pohled na staré fotky mi jen potvrzuje, že to není jen můj dojem. Zlatá hodinka příjemnému dojmu jen prospěla a cesta mi ubíhala pod nohama sama od sebe.

Přes loveckou chatu Babuše dolů do Skleného

➙ 5 km | ➚ 0 m | ➘ 580 m

Na Podbělce jsem se definitivně rozhodla pro sestup, i když přespání u chaty Babuše a pokračování v putování následující den bylo též velice lákavé. Takhle jsem Babuši za padající tmy jen minula a zamířila dolů po zelené. Až k rozcestníku pod Babuší to byla stále ještě známá trasa. Dále jsem to mohla vzít po cyklostezce přes Chlum, což by jistě bylo o něco málo bezpečnější, ale víme jak, dobrodružství, který není nebezpečný, není dobrodružství, takže jsem pokračovala po zelené i dále, a to podél potoka zvaného Malá Morava. Tou dobou už panovala naprostá tma a já byla velice zvědavá, jaká cesta mě to čeká. Jo, dobré to bylo. Ten kilometr a půl, než se objevila zpevněná cesta, vážně stál za to. Potok jsem ve tmě přeskakovala asi poprvé. :) Někde jsem minula vodopády, k těm budu muset zajít někdy jindy, stejně tak k jeskyni na polské straně a několika dalším místům.

A mimochodem – od slůněte až do Skleného jsem potkala jen jednoho dalšího člověka. Jo, sem se ráda zase vrátím, takhle by to šlo!

Konečně jsem viděla zblízka i západní hřeben Kralického Sněžníku, na nějž jsme vždycky jen koukali jen z dálky. Na české straně má toto pohoří nad údolím Moravy tvar krásného U, kdy se oba hřebeny potkávají právě na nejvyšším bodě, tedy samotném Kralickém Sněžníku. Oba tyto hřebeny jsou každý úplně jiný. Na tom západním víc naklesáte a nastoupáte mezi jednotlivými vrcholy, ale ty výhledy (nejen z Klepáče) a kamenná pole rozhodně stojí za to.

Květnový moravskoslezský road trip

Další týden v dodávce a pěkně pestrý program tak, jak to máme rádi. :)