Proč číst návody? Máme doma komodu se 4 šuplíky, která se nápadně podobá té z řady Malm (prodává ji Ikea). Možná to i ona bude, nejsem si jistá, máme ji z druhé ruky. Už když jsem ji naplňovala oblečením, napadlo mě, že by se po otevření více šuplíků najednou mohla převrhnout. Vyzkoušela jsem, převrhla se. Do chvíle, než jsme ji připevnili k vedlejší komodě, jsme mezi ni a postel strčili překážku, aby ji náš kojenec při objevování chůze po dvou na sebe omylem neshodil. Návod, kde je hned na první stránce varování nabádající k přišroubování ke stěně, jsme ani nepotřebovali.

Kdyby byli četli návod, tak…

Krátkou story o naší komodě jsem nezačala pro nic za nic. V prosinci minulého roku proběhla internetem zpráva o tom, že Ikea musí zaplatit 3 rodinám v USA odškodné celkem 50 milionů dolarů. V těchto rodinách došlo k tragické události, kdy na sebe dítě komodu Malm shodilo a žel to nepřežilo. V návodu ke skříňce s šuplíky se však přímo píše:

VAROVÁNÍ
Pokud se nábytek převrhne, může dojít k velmi vážným nebo dokonce fatálním poraněním. Abyste převržení nábytku zabránili, musíte ho natrvalo připevnit ke stěně.

Upevňovací materiál není součástí balení, protože se liší v závislosti na materiálu stěny. Používejte tedy takový upevňovací materiál, který je vhodný na stěny u vás doma. Pokud se potřebujete poradit, obraťte se na místního odborníka.

Smrt dítěte je bezpochyby tragédie. O to větší je to tragédie, když si stačilo přečíst návod, kde je jasně uvedeno a dokonce i nakresleno, že skříň musí být připevněná, jinak hrozí nebezpečí jejího převrhnutí. Rodiče těch nešťastných dětí by se měli chytat za hlavu a ne se snažit vytřískat z výrobce peníze za svoji hloupost a lenost číst.

Zde obrázek z návodu k sestavení, který je možné na stránkách ikea.com stáhnout:

Návody plné zbytečností a nesmyslů

V Americe je celkem běžné soudit se kvůli absurditám. Vidina zisku z toho, že se někdo poleje horkou kávou (protože to přece nebylo v návodu, že z kávovaru se do hrnku připraví horká káva), dovedla výrobce do situace, kdy musí v návodech psát všechno, co je dobré s výrobkem nedělat. Pro jistotu.

Návody k výrobkům jsou tak místo přehledných informací a případných nákresů plné zbytečných nesmyslů, např. informací ohledně rizika při polykání baterií:

Nikdy neotvírejte, nepoškozujte nebo nepolykejte baterie;

nebo:

Nepolykejte žádné malé části nebo baterie;

nebo:

Nepolykejte baterii, může to být smrtelné!

To je třeba jedna z věcí, která by průměrně inteligentnímu člověku měla dojít sama, ostatní by takový výrobek raději ani neměli používat. Vzhledem k tomu, že by ale nějaký ziskuchtivý blb baterii spolkl a poté tahal výrobce na tom, že v návodu nebylo výslovně uvedeno, že ji polykat nemá, výrobce raději uvede do dokumentu i hromadu kravin. Návod k jednoduchému výrobku se rozroste na x stránek a běžný uživatel ho raději rovnou zahodí, než aby se tím pročítal. Je to ujeté, ale asi se tomuto přístupu výrobců nemůžeme divit.

Další zbytečnosti jsou v návodech uváděny kvůli legislativě. Zejména se jedná o informace o plnění různých norem a škodlivosti vůči životnímu prostředí. Pokud kupujícímu záleží na těchto informacích, zjistí si je předem z webu výrobce nebo prodejce, v návodech jsou uváděny zcela zbytečně.

Nesmysly a zbytečnosti jsou jedním z důvodů, proč lidé nečtou návody. Existují samozřejmě i další a tento trend se zdaleka netýká jen návodů k běžně dostupné elektronice.

Nejsem debil, pokus/omyl to jistí!

Dalším důvodem je bezesporu to, že si lidé myslí, že jsou dost chytří na to, aby přístroj rozchodili stylem „pokus/omyl“. Prostě sami před sebou nechtějí vypadat jako idioti, kteří návod potřebují.

Ano, jednoduché (a poměrně levné) věci jako topinkovač, toustovač, rychlovarná konvice lze tímto způsobem celkem bezpečně otestovat. U složitějších (a tím i většinou dražších) přístrojů jako je lednice, odšťavňovač, sušička na ovoce, jsem si netroufla. Prostě mi přišlo normální věnovat 5 minut času psanému textu před tím, než jsem přístroj poprvé zapnula.

Spousta lidí si koupí novou věc a očekává, že nic číst nebudou muset. Jakmile zjistí, že si ten návod budou muset přečíst (protože to prostě kdovíproč nefunguje!), jsou naštvaní a dávají to výrobku jako mínus.

Recenze k jednomu kávovaru na Heurece:

Recenze k jedné hi-fi soustavě na Heurece:

Diskuze na webu lupa.cz (povšimněte si počtu souhlasných palců):

Jeden chlubící se příspěvek z fóra gunshop.cz. Zrovna u držitelů zbrojního průkazu či u někoho, kdo se o zbraně zajímá, bych čekala, že naopak návody číst bude, a to velice důkladně.

S návodem nebudu ztrácet čas, on mi někdo poradí!

V diskuzích ke všemu možnému se vždycky najde někdo, kdo se chlubí tím, že návody nečte. Nečte, diví se, že něco nefunguje a ještě více se diví, že na svůj hloupý dotaz dostane odpověď „Přečti si návod, tam to je!“

Když by po mně někdo chtěl radu a ještě se chlubil tím, že návod nečetl, protože ty přece chytří lidé nečtou, poradila bych mu totéž. Ostatně takhle jsem postupovala i u svých podřízených v práci. Měli věcný dotaz, který jsem už před nějakou dobou rozepsala do intranetové příručky, kterou měli k dispozici a měli ji použít dříve, než položí blbý dotaz mně. V takových případech jsem reagovala vždy stejně „Přečti si příručku, tam to je.“ Rychle se to naučili a tím se naučili i samostatnosti. Trénovali se ve čtení a porozumění psaného textu, tedy v tom, co činí stále většímu procentu lidí zjevné potíže.

Typickým příkladem přístupu „on mi někdo poradí“ jsou linuxová diskuzní fóra, přeplněná zbytečnými a stále se opakujícími dotazy. Přitom jsou obvykle k dispozici nápověda, manuálové stránky a kvalitní dokumentace, kde by se odpověď dohledala rychleji, než by tento uživatel stihl napsat svůj dotaz na nějaké fórum. Ale to by u toho musel přemýšlet a to se mu nechce.

Jak bych to udělala já vs. jak by to asi udělal člověk, který návody nečte

Já: Chci si koupit šicí stroj (to není jen příklad, to je realita). Jako první si něco zjistím o nabídce trhu a pročtu si zkušenosti uživatelů. Zabere to hromadu času, ale když už si chci koupit nějakou věc, která není úplně levná, ten čas tomu věnuju. Když už si vyberu, stroj si objednám, dorazí mi domů a první, co udělám po otevření krabice, je to, že si vezmu do ruky návod a budu postupovat podle něj. Pokud se mi při zkoumání funkčnosti nebude něco pozdávat, zase se podívám nejprve do návodu, zda se tam o tom nepíše. Pokud zjistím, že nikoli, podívám se na internet, zda se o tomto problému už někde nediskutuje. Pokud ani v tom nebudu mít úspěch, teprve pak někam na příslušné místo vyvěsím dotaz s prosbou o pomoc.

Ten druhý: Chci si koupit šicí stroj. Všichni teď okolo začali šít, tak chci jít s dobou. Kamarádka si koupila stroj xyz, na heuréce vypadá celkem ok, beru ho. Stroj mi přijde, vybalím ho a rovnou začnu zkoušet, kam patří která součástka a nit. Na to přece musím přijít sama! Hm, tohle sem celkem sedí, ale tohle se mi nějak nezdá. Jdu se podívat na to fórum o šití. Hm, tu má někdo podobný stroj, tak ten svůj dotaz hodím sem. Hej, proč mi všichni píšou, ať si přečtu návod? To mi to jako nemůžou normálně odpovědět?! Achjo, koupila jsem si krám, když si kvůli němu musím číst návod!

Někdy to bez návodu ani nejde

Umíte si představit, že se naučíte nějaký programovací jazyk bez čtení dokumentace? Já ne. Stejně tak si neumím představit, že bych se naučila tkát na karetkách, pokud bych nepřečetla x návodů. Pokud je potřeba cokoli složitějšího nastavit, nikdy to nejde bez příslušné dokumentace. Návody a dokumentaci čtou i odborníci, kteří s různými zařízeními přicházejí denně do styku.

Když dáte do servisu auto, mechanik bude při jeho opravě postupovat podle servisního manuálu vydaného výrobcem vozidla, nebude zkusmo odstrojovat díly, jak se mu zlíbí (pokud ano, auto bych mu nesvěřila).

Další a poměrně závažnou situací je ta, kdy si někdo pořídí nějaké domácí zvíře, aniž by si o něm dopředu něco přečetl. Příručky o domácích mazlíčcích jsou de facto také druhem návodu.

Příklad dobrého návodu

Pro příklad, jak si představuju dobrý návod, přidávám odkaz na návod k zrcadlovce Nikon D300s. Obsahuje spoustu užitečných tipů a podrobný popis ohledně všech možných funkcionalit včetně ilustrací. Ani profi fotograf nemusí všechno před přečtením vědět a je dobré si k takovému přístroji návod přečíst, aby bylo možné co nejlépe využít jeho možnosti.

Zbytečná póza

Částečně za nečtení návodu mohou výrobci, jak jsem uvedla v úvodu článku. Lidé si připadají méněcennější, když musí přiznat, že to zvládli s pomocí návodu. Póza „já jsem dost dobrej na to, abych návod číst nemusel“ je špatná. Stejně tak je špatný přístup autorů návodů, kteří mnohdy pro překlad do jiných jazyků použijí translator od Googlu. Zlepšovat je co na obou stranách. Všechny návody nejsou ani zdaleka ideální. Existují i návody k věcem, které není potřeba číst. Netvrdím, že by všichni měli číst všechny návody ke všem věcem. Člověk by si však určitě měl přečíst návod, pokud si není jistý tím, co dělá, pokud tápe v ovládání koupeného přístroje, pokud neví, jak dále postupovat, a vůbec se při tom nemusí cítit trapně.

A jeden příklad z blízkého okolí na závěr

Zaměstnanec dostane nový pracovní telefon. Telefon přebírá v základním nastavení a je třeba, aby po jeho zapnutí učinil několik jednoduchých kroků pro připojení k firemnímu e-mailu. Jejich dostatečně srozumitelný popis dostane k dispozici. Většina zaměstnanců to pochopí a bez problémů potřebné kroky na základě návodu učiní. Najdou se ale i tací, kteří si návod ani nepřečtou a rovnou volají na IT podporu, kde požadují, aby nastavení provedl někdo za ně. Nepřekvapivě jsou posláni do háje.