Původ slova Viking je etymologickou záhadou

Existuje množství teorií, které rozebírají původ slova viking. Zatím však žádná z nich není tak říkajíc na 100% a toto označení severských národů zůstává etymologickou záhadou.

Pojmenování Vikingů jinými národy

Označení Vikingové používali především sami Vikingové, ostatní národy je nazývali jinými jmény, jak se dozvídáme od kronikářů.

Němci jim říkali Varjagové, Ascomanné (= jasanoví muži, podle lodí z jasanového dřeva) nebo prostě Seveřané. U Franků se objevují jako Normanni (= Norové), Angličané je nazývají Dani (= Dánové), v Irsku zase Gall (= cizinec) či Lochlannach (= člověk ze severu) s tím, že bílý Lochlannach byl Nor a černý Lochlannach byl Dán (rozlišovali je zřejmě dle barvy štítů nebo drátěných košil). S dalšími názvy se pak můžeme setkat v Byzanci a Arábii – Rus (= Ruotsi – veslaři) a také v Řecku – Vaeringjar či Španělsku – Madjus (pohanští kouzelníci).

Severský původ

Z toho, že se Vikingové sami Vikingy nazývali, můžeme usuzovat, že se jedná o slovo severského původu. Pokud to tak je, mohlo vzniknout z následujících slov

• víg (boj, bitva) – Vikingové jsou považováni za dobré válečníky;
• vík (zátoka, záliv, fjord) – s touto teorií přišel Elias Wessén, Vikingové při svých pirátských počínáních číhali ve fjordech na kupecké lodě;
• Vík (kraj na obou březích Oslofjordu) – jako Vikingové mohli být označováni lidé z této oblasti.

Poslední možnost má ale malý háček. V jedné z franských kronik jsou lidé z Víku nazýváni Vikverjar či Vestfaldingi, proto se nejeví jako úplně pravděpodobná.

Jiný původ

Pokud slovo Viking severského původu není, máme pole působnosti značně rozsáhlejší. Viking tak mohl vzniknout i z následujících slov:

• víkja (vzdalovat se, vyhýbat se) – zde by mohla být souvislo s častými výpravami Vikingů;
• víkingr (odbočení, odjezd) – mužský tvar mohl mimo významu Seveřan znamenat i bojovník/mořeplavec, ženský tvar viking pak znamenal námořní pirátskou výpravu, u obou slov se počítá s dalekou cestou od rodného kraje ke vzdáleným pobřežím, což odpovídá vikingským výpravám;
• wic (staroangl. tábor) – Vikingové pro ostatní představovali lidi žijící v táborech;
• vicus (latinsky tábor/město) – stejný případ jako výše;
• wikan (tuleň) – Viking mohl znamenat lovce tuleňů.

K závěru ještě nutno poznamenat pár drobností. Se slovem Viking se v dobových pramenech můžeme setkat velmi vzácně (právě proto, že je jiné národy nazývali jinak), a to v podobě a-viking, což znamená  “ti, kteří odešli z domova a dali přednost pirátskému způsobu života před farmařením.” Slovo Viking jako označení Seveřanů se začalo používat až v 19. století, kdy v rámci severského národního obrození vešlo teprve ve všeobecnou známost.

Jaký původ slova Viking považujete za nejpravděpodobnější vy?