Jeseníky | Šerák

Měli jsme naplánovanou 80kilometrovou trasu. Předpověď počasí byla až do večera před odjezdem snesitelná. Realita se od ní maličko lišila.

Lipová-lázně > Javořík > Miroslav > Pod Strmým > Pod Šerákem > Šerák ch. > Obří skály > Pod Obřími skalami > Ramzová

 Našlapáno: 16 km
Stoupání: cca 900 m
Náročnost: citelná
Okruh: ne
Trasa: zde

Abych trošku osvětlila tu náročnost, která neodpovídá mému běžnému hodnocení, hodí se uvést, že jsme na zádech táhli každý cca 25kilovou krosnu. Původně jsme hodlali hlavní hřeben Jeseníků za 3-4 dny přejít a spát přitom pod širákem. Chtěli jsme se zase posunout v turistice o kus dál. Náročný byl vzhledem k nesené zátěži i terén. Každých 100 výškových metrů nám pod nohama křupalo o 2cm sněhu víc a sem tam jsme přelézali padlý strom. Čekali jsme nějaký ten sníh, čekali jsme v noci mráz a čekali jsme náročné stoupání první den. Krom posledního bodu bylo všechno trošku jinak. Jisté náznaky nepříjemností jsme zpozorovali již cestou busem z Hanušovic do Lipové-lázní. Sněžilo i ve výškách, ve kterých dle předpovědí vůbec sněžit nemělo.

Lipová-lázně > Javořík
→ 3 km | ↑ 230 m | ↓ 10 m

Ve výchozím bodu pršelo. To nás nepřekvapilo. Sněžení o pár kilometrů dál nás také nerozházelo a dá se říct, že nás i potěšilo (však jsme pořád skuhrali, že letos/loni žádná pořádná zima nepřišla). Tato část trasy splnila naše očekávání.

Javořík > Miroslav > Pod Strmým
→ 3 km | ↑ 220 m | ↓ 10 m

Sněhu přibývalo s každým dalším kilometrem. Na této části trasy nás navíc čekaly padlé vzrostlé jehličnany, přes které byla “radost” se dostávat.

Tři nekonečné kilometry se v cik cak vlnily kopcem a stoupání se zdálo nekonečné. Sem tam se alespoň objevil pěkný výhled.

Ze slunečného počasí se však během chvíle stalo podmračeno a než jsme dolezli k chatě na Šeráku, citelně se ochladilo, věci nám začaly namrzat. Zvedl se nepříjemně studený vítr, začalo docela silně chumelit a viditelnost se snížila na cca 5 metrů. Jelikož chata otevřená nebyla, rozhodli jsme se nejkratší trasou sejít dolů a plánovanou cestu odložit na jindy. Na tohle jsme vybavení neměli.

Šerák ch. > Obří skály > Pod Obřími skalami
→ 2 km | ↑ 0 m | ↓ 410 m

O síle chumelení a větru celkem svědčí ten krátký úsek, který jsme zdolávali stejnou cestou jako deset minut předtím. Naše stopy ve sněhu zmizely, jak je nahradila nová vrstva. Co jsme měli pod nohama, jsme neviděli. Nohy se nám na kamenech i trsech trávy pod bílou pokrývkou smekaly, sem tam jsme sebou praštili a zvedat se s krosnou není nic moc, jak jsme zjistili :) Cesta však doslova klouzala pod nohama a my se k Obřím skalám dostali poměrně rychle. Vzhledem k počasí však nemělo cenu toto místo fotit. Skalní útvary jsou to monumentální, v chumelení jsme však sotva rozpoznali, že už jsme na místě. Pořádně jsme se zastavili až na dalším rozcestníku, kde už nesněžilo.

Pod Obřími skalami > Ramzová (žst.)
→ 4 km | ↑ 50 m | ↓ 200 m

Část trasy jsme sledovali zelenou, která uhýbala k Vražednému potoku, jehož koryto se nám zdálo vražedné až moc. Zvolili jsme proto silnici. Po zasněženém asfaltu se zas tak špatně nešlo :) Do Ramzové jsme dorazili před devátou večer a naštěstí stihli poslední vlak do Hanušovic, kde jsme nechali auto.