Bylo za komunistů lépe? – Hynek Řihák
Před nějakou dobou (konkrétně před sedmi lety) jsem tady na blogu zveřejnila článek Za komunistů bylo dobře. Teď se mi do rukou dostala publikace Bylo za komunistů lépe?, která mě zaujala hned svým názvem, který mi můj starší článek připomíná. Obsahově se však liší. Zatímco já psala obecně o největších zvěrstvech minulého režimu, kniha Hynka Řiháka popisuje zejména nedostatky “dokonalého” socialistického hospodářství.
Problémy se zásobováním
Hned v první kapitole se zaměřuje na problémy v zásobování. Už tady jsem se dozvěděla něco nového. Všichni víme, že se stály fronty na banány a maso, to však nebyly jediné komodity, kterých se v obchodech nedostávalo. V některých letech například lidé postrádali toaletní papír a dámské hygienické potřeby. V knize jsou citovány kroniky vybraných měst, které informace týkající se tohoto problému obsahují.
Zastaralé technické vybavení
Druhá kapitola je věnována zastaralému technickému vybavení v lehkém a zejména v textilním průmyslu. Po revoluci bylo nutné veškeré vybavení zmodernizovat a není se tedy čemu divit, že to pro mnohé podniky znamenalo definitivní konec.
Ve třetí kapitole si můžeme přečíst výroky některých politiků na témata zásobování či nečistota ve městech. Kapitola se částečně zaobírá tím, jak Praha svého času zaostávala v občanské vybavenosti za ostatními kraji celého Československa.
Nízké vodné a stočné, ale za jakou cenu?
Voda se od doby minulého režimu prý zdražila o 1 177 %. Čtvrtá kapitola se věnuje tomu, že nízká cena vodného a stočného není to jediné, co je třeba posuzovat. Na mnoha místech byla voda špatné až velmi špatné kvality, téměř nepitná. A nejen voda samotná, ve špatném stavu se ponechávaly i vodovody a kanalizace. Tím, že se na údržbě takto šetřilo, bylo možné udržovat nízké ceny celorepublikově.
Sociální rozdíly v “rovnocenné” společnosti
Následuje krátká sonda do sociálních rozdílů té jinak naprosto rovnocenné společnosti. Řeč je o prostitutkách, o feťácích, o lidech s vysokými příjmy, o lidech na hranici chudoby a tak dále, prostě o těch, kteří za minulého režimu na první pohled neexistovali.
Rozkrádání socialistického majetku
V šesté kapitole si můžete přečíst něco o rozkrádání socialistického majetku. V té následující, jak její název napovídá, zase něco o tom, jak vysocí činitelé pohlíželi na nedostatky v zásobování. Když už se autor zase dostal k zásobování, rozvedl v osmé kapitole velké problémy s nedostatkem náhradních dílů pro auta.
Když se dočtete až sem, asi vás už moc nepřekvapí, jak to bylo s financováním socialistického zdravotnictví. To bylo samozřejmě podporováno zcela nedostatečně. V případě sociální péče též nebylo o co stát a důchody byly nízké. Zde autor pokračuje tím, že byly nízké i nájmy, avšak, jak obratem doplňuje, za jakou cenu?
Kriminalita
Následující (desátá) kapitola uvádí nějaké statistiky z kriminalistiky – počty odsouzení v různých letech za minulého režimu i po něm. Tato kapitola mi do celku nezapadla, připadá mi nadbytečná a jak autor upozorňuje sám – toto téma by chtělo důkladnou analýzu a na jejím základě výrazně podrobnější výstup. Nesedla mi v knize vlastně už jen proto, že se opět pokračuje chátrajícím hospodářstvím, tentokrát opět z pohledu politických činitelů, takže představuje jen takovou vsuvku odjinud.
A co Slovensko?
Následuje sonda do financování Slovenska, migrace jeho obyvatel zejména za prací do českých zemí. Nepřekvapivě se ani Slovákům nevyhnuly nedostatky v zásobování a další problémy, které jsou v knize popisovány.
Zemědělství, ekonomika, sebevraždy
Že se nedostatky a problémy nevyhnuly ani zemědělství, to je asi zřejmé a věnuje se tomu celá jedna kapitola.
Špatné hospodaření se muselo jednoduše projevit na mnoha místech, a taky se projevilo. Hromadící se zásoby, dluhy a zaostalá ekonomika, tak by se to dalo shrnout jednoduše do třech bodů, které představují podkapitoly patnácté kapitoly.
Poslední krátká kapitola se týká sebevražd tehdy a dnes. Je to podobný případ jako kriminalita – úplně mi tam nesedí, ač informace to jsou zajímavé (dlouhodobí čtenáři vědí, že se o toto téma zajímám už mnoho let).
Anotace:
Tato kniha je malým příspěvkem k polemice o nedostatcích v zásobování, v kvalitě zboží a služeb, o stavu průmyslu, o hospodářské kriminalitě a podobně, v době komunismu.
Tato diskuse se dnes často nese v duchu vzpomínek, které však, jak je známo, mohou být po letech deformované tím, že lidé zapomínají. Vliv má i fenomén vzpomínkového optimismu, který vede k tomu, že lidé mají sklon pamatovat si jen to dobré a špatné vzpomínky jsou z paměti vytěsňovány. Někteří šli dokonce tak daleko, že vydávají dobu reálného komunismu v Československu za zlaté období hospodářské prosperity.
Zaměřuje se právě na to, co bylo v komunistickém hospodářství špatné a nevalné. Na to, co bylo už mnohdy z paměti vytěsněno. Kniha naopak není výkladem hospodářských dějin normalizace, může být ale populárně-naučným doplňkem těchto dějin.
Mnoho věcí si pamatuji, z mnoha mám veselé historky, tenkrát byl život opravdu pestrý.
V roce 1988 byl obrovský problém sehnat menstruační vložky. Cpát si mezi nohy vatu bylo nechutné a za sehnání byť jen balíčku, no bylo to posvícení.
Můj manžel mi chtěl udělat radost a přes svého strýce mi sehnal celý karton !!! vložek. Seděl doma vítězoslavně v obýváku, poťukával na karton a já se ten den poprvé hodně zhusta a hodně nahlas vyzvracela. Za dva měsíce jsem si donesla těhotenskou průkazku.
A tak jsme žili, měli jsme se rádi a nějaký nedostatek nebyl důležitý, ráda vzpomínám, byť je to pro někoho úsměvné. Neříkám, že za komunistů bylo lépe, jen za komunistů jsme také žili a velice rychle jsme si zvykli na lepší.
Tak to se to dobře sešlo, takové historky “napsal sám život” se prostě vždycky dobře čtou. Díky za ni!