Pohádky o čarodějích – Ivana Nováková

Není to tak dlouho, co jsem si řekla, že bych mohla víc číst české autory fantasy. Sice už to zdaleka není jediný žánr, který aktivně vyhledávám (jako tomu bylo ještě před několika lety), ale stále k němu mám blízký vztah, takže i dnes ráda sáhnu po nějaké další knize, která se odehrává ve vymyšlených světech.

U Pohádek o čarodějích mě zaujala krásná snová obálka i název. Byl to první krok k tomu si přečíst anotaci a následně i celou knihu.

Anotace, která obsahuje spoilery

Pod starým hradištěm sídlí velká moc i temné zlo. Když se za bouře dva pasáčci propadnou pod zem, stanou se z nich čarodějové.

Zatímco dobrosrdečný Akir chce pomáhat lidem, Dekel touží ovládnout království. A Tamae, nejmocnější kouzelnice vůbec, ukrývá nebezpečné tajemství. Mocní nesmrtelní tráví čas každý po svém, jejich cesty se však nakonec osudovým způsobem protnou.

Vítejte ve Světě čarodějů, kde si užívají zasloužený důchod Baba Jaga i Kostěj Nesmrtelný, král Rudolf vloží do uměleckých sbírek celou duši a třeba Othello nenaslouchá jedovatým řečem a používá zdravý rozum.

Propojené příběhy napříč časem a prostorem

Jak už anotace napovídá, Pohádky vypráví příběh několika hlavních postav a bez spoilerování se tady asi neobjedeme.

Hned v první kapitole, čili v první pohádce/povídce se dozvíme, jak pasáčci Akir a Dekel ke svým čarodějným dovednostem přišli. Poprvé se setkáváme i s podivnou Tamae, z níž se rovněž vyklube mocná bytost. V těch dalších kapitolách se dočítáme o osudu Akirovy matky, o rodičích Tamae, o klasickém boji dobra se zlem, které tady představují právě Akir s Dekelem, a nechybí ani milostná linka mezi některými hlavními hrdiny, která neprobíhá tak úplně podle jejich představ. 

Pohádky, ale ne tak úplně pro děti

Někde se dočtete, že pohádky nejsou přesný název pro tuto knihu. Nesouhlasím. Nejsou to pohádky v tom smyslu, v jakém si je dnes člověk většinou představí. Nejsou to tak úplně pohádky pro děti. Někomu by více seděl název Povídky o čarodějích, protože už nedokáže vnímat pojem pohádky jinak. Mně osobně to ale sedí. Autorka jednotlivé příběhy vypráví stejným způsobem, jaký znám z různých pověstí, a pověsti nevzešly z ničeho jiného, než z ústně předávaných vyprávění z generace na generaci, z pohádek pro dospělé. Upřímně ale musím dodat, že jsem si na styl vyprávění musela zvyknout, protože jsem čekala klasické vyprávění, kterého se mi nedostalo.

A celkový dojem?

Někdy mi připadalo povídání až příliš překotné, ale to je u povídek častým jevem. Někdy mi jednání postav nedávalo smysl, ale autorka to jednoduše vysvětlila tím, že čarodějové dělají nečekané věci, protože se nudí. Inu, na to se nedá skoro nic říct. V některých pasážích autorka opravdu hodně popustila uzdu své fantasie, ale to tak nějak patří k žánru. Jen jsem se v tom celém už začala trošku ztrácet. Co se dá dělat, třeba to druhé čtení spraví. Co mi ale opravdu překáželo, bylo množství rozhovorů, na můj vkus jich kniha obsahuje opravdu hodně.

A tak bych to i uzavřela. Jsou to ukecané pohádky o čarodějích. Na to, že je to autorčina prvotina, to ale není zlé. Je to taková příjemná oddechovka, když nechcete číst nic náročného, u čeho by se muselo dlouze přemýšlet. Na druhou stranu ale některé části k dumání přímo vybízí. Pokud se dočkáme nějakého dalšího pokračování (prostor pro ně určitě zůstal), ráda si je přečtu.