Kremnické vrchy za deště

Kremnické vrchy máme rádi a můžeme-li, jezdíme tam za přáteli na víkend každý rok. Jednou jsme nejeli kvůli vedru (v autě bez klimatizace bychom tu cestu s malým už neriskovali). Letos nás potkalo zajímavé počasí trochu jiného charakteru.

Odložím si tu tedy vzpomínku na letošní propršený výlet na chatu Hostinec. Mnoho fotek tu ale nenajdete, fotila jsem jen dole na parkovišti v Králikách, později se mi do toho nečasu nechtělo foťák vůbec vytahovat. Pokud tedy hledáte fotky z těchto hor, mrkněte se raději pod štítek Kremnické vrchy.

Vzdálenost: 15 km (část není záměrně vyznačena)
Stoupání: přibližně 1220 m
Náročnost: střední/slušná
Okruh: ano
Trasa: zde

Vyrazili jsme na noc a jako loni jsme vyzvedávali posledního člena naší výpravy v Brně. Cestou lilo. Lilo u nás, lilo i na Slovensku. Na parkoviště v Králikách jsme dorazili ve tři hodiny v noci a lilo tam tak, že jsme ani nemuseli zavrhovat myšlenku na bivakování venku. Jednoduše nás ani nenapadlo vylézt ze sucha, které nám poskytovalo auto.

Když se (ne)spí v autě na parkovišti

Jak se vejdou tři dospělí a jeden předškolák do jednoho auta, si asi umí představit každý, takže si asi umíte představit i to, jak jsme se (ne)vyspali. Malý to měl nejlepší, spal cestou a na chvíli zabral i potom. My ne. My sledovali jak lije ve tři, ve čtyři, v pět,… V osm ráno už nás z toho všeho napadla i myšlenka, že se na to vykašleme a jedeme domů. :D

Nejeli jsme ale 460 km daleko jenom proto, abychom se otočili na parkovišti a jeli zase zpátky! Na místo navíc dorazili i kamarádi a šlo nás najednou víc, takže jsme se sebrali, ve chvíli relativně mírného poprchávání jsem nacvakala pár fotek a hurá do kopce.

Když nepromokavé oblečení promokne v půlce cesty

A co? Lilo. Lilo celých těch +- 5 hodin, než jsme vylezli nahoru na chatu. Nepromokavé oblečení nám promoklo v půlce kopce. Na chatě se ale, jak jsme doufali, už topilo, takže jsme po příchodu našli poslední místečka na pověšení všeho mokrého, převlékli se do suchého a říkali si, jak je to vlastně fajn.

Většinu dne jsme strávili na chatě, večer vyšli na blízký kopec a odměna v podobě opravdu krásného výhledu, který se neomrzí, stála za to. Foťák jsem s sebou v tu chvíli neměla, protože co kdyby… Kdyby se naplnilo, po návratu na chatu opět začalo pršet a lilo celou noc. Nepohrdli jsme tedy střechou nad hlavou a výjimečně jsme nespali v lese vedle.

Cestou dolů následujícího dne jsme dostali počasí za odměnu a opět ještě pobyli chvíli nedaleko Banské Bystrice, než jsme se vydali na dlouhou cestu domů.

Pro něco člověk prostě musí vystoupit ze svého komfortu a pak to vždycky stojí za to.

PS: Malý (tč. čtyřletý) to zvládl v klidu, ač promokl taky. Děti nejsou z cukru!