Starý bohnický hřbitov

Vydali jsme se na hřbitov, který je přes 45 let neudržovaný. Podle všeho zde bylo (je?) 4100 hrobů. Převážnou část pohřbených tvoří pacienti Bohnické léčebny založené roku 1903-4. Nalezli by se tu ale také vojáci z první světové války, kteří zemřeli v zajateckém táboře zřízeném v jejím areálu. Od začátku roku 1963, kdy hřbitov přešel pod správu Pohřební služby, se sem přestalo pohřbívat a v celém místě nezasáhla lidská ruka.

Najít toto místo nebyl s mapou a Idosem žádný problém. Z Kobylis jede přes Bohnické údolí bus 102 a na jeho konečné jsme začali. Cesta vedla okolo potoka nahoru do kopce a byla sotva 1 a půl kilometru dlouhá. Jen počasí nám moc nepřálo. Každou chvíli poprchávalo nebo padaly kapky ze stromů a to vůbec neusnadňovalo focení. Naštěstí však to byl pouze drobný déšť a nebýt toho, že se objektiv občas koukal zpod deštníku a sem tam na něj káplo, tak na valné většině fotek není poznat, že pršelo.

Prošli jsme kolem zahrádkářské oblasti a byli na místě. Nejdříve jsme si prohlédli hlavní stranu i s velkou branou a dvěma menšími. Právě naproti se nalézá psí hřbitov. Všechny vchody však byly zavřené a opatřené řetězem. Vzali jsme to tedy na druhou stranu, přímo naproti byla další branka, menší, asi zadní východ. Ten byl pro změnu zabezpečený zazděnou železnou tyčí. Rozhodli jsme se zeď přelézt. Krom jedné paní se psem se nikdo v okolí nevyskytoval a zeď měla v některých místech jen 120cm a to nedělalo problém ani mně s malým vzrůstem.

Po “přistání” v listí a měkké půdě jsme poznali, že hroby jsou pouze navršeny hlínou a musíme dávat pozor, abychom se nepropadli. Zároveň ale ukázalo, že se tam občas určitě někdo zastaví. Cestičky mezi hroby se samy nevyšlapaly… Rozhlíželi jsme se kolem sebe a pořídili spoustu fotek. Nejvíc nás fascinoval ten břečťan. Roste po kmenech stromů, pod spadeným listím na zemí, na hrobech a obepíná takřka celou zeď okolo. Jinak tam toho moc k vidění není. Místo, kde vedle sebe se nachází kopeček vedle kopečku a každý z nich představuje jeden hrob. Náhrobních kamenů tu moc nenajdete, my objevili 4.

Neprocházeli jsme to celé. Déšť byl protivný a nechtěl ustat. Zamířili jsme tedy alespoň k místní márnici, která je v zajímavém stavu. V jedné místnosti ještě zůstaly pozůstatky propadlého stropu a v další zase zasypaný vchod do sklepa. Venku jest též díra a nad ní hák na lano, kterým se vytahovaly rakve nahoru. Jinak zdi se rozpadají, omítka se odloupává, dávno tomu, co okna měla ještě skla. Zdi jsou pomalované nápisy (jak fanoušci Metalliky a Helloween, tak “satanisti” a další a další tu nechali své podpisy a kresby).

Dál od této budovy se nacházejí asi tři, čtyři hroby i náhrobním kamenem, které už podle svíčky někdo navštěvuje pravidelněji.

Pak už jsme se pomalu vydali zpět. Pořídili jen pár fotek a vydali se zase k místu, kde se zeď dá snáze přelézt. Vyfotili jsme něco i venku včetně pohledu z místní vyhlídky a spěchali na bus, který by nebylo moudré zmeškat – jezdí totiž co dvě hodiny.

Určitě se tam ještě někdy vrátíme, v zime i v létě to tam bude mít jistě zajímavou atmosféru. Je to zvláštní a tiché místo v klidné části Prahy, kde sotva potkáte pár pejskařů, a tak by to mělo zůstat…