Z Pusteven na Radhošť a zpět. Z tohoto výletu mám pramalou radost, ale v tomto mém soukromém turistickém zápisníčku si zaslouží být i tak. Uskutečnil se na podzim roku 2014, kdy jsme se vraceli přes Beskydy ze středního Slovenska. Předchozího dne jsme zdolali Ďumbier a Chopok (report zde), proto nás bolela kolena tak, že zdolání jednoho domácího schodiště se neobešlo bez skuhrání a nadávání. Nicméně projet Beskydy a nikde se nezastavit? To se nám nelíbilo a rozhodli jsme se, že se podíváme alespoň k Radegastově soše.
Našlapáno: 9 km
Stoupání: přibližně 250 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde
Plné parkoviště u Pusteven nám mělo být varováním, že tam vlastně opravdu nechceme jít, přesto jsme šli. U sochy jsme se ale neotočili zpět, pokračovali jsme dál na Radhošť. Na jeho vrchol jsme došli velmi pomalou chůzí, předbíhali nás i důchodci. ;)
Pustevny a jejich okolí si vlastně pamatuji vždy silně přelidněné, takže jsme mohli čekat, že tam sami opravdu nebudeme. V dětství jsem toto místo navštívila vícekrát. K Radegastovi proudily davy dříve a proudily k němu i toho roku. Na jedinou chviličku, kdy by na Radegastovi někdo nestál nebo neseděl, jsme čekali marně. Připadali jsme si jak na Václaváku. Chtěli jsme dojít až na Tanečnici, ale vykašlali jsme se na to a vydali se zpět k autu.
V úvodu jsme napsala, že z tohoto výletu mám pramalou radost. Není to však ani tak kvůli lidem, jako kvůli tomu, že jsme se vyvezli nahoru. Já mám prostě k takové „turistice“ čím dál větší odpor. Tehdy jsme k tomu sice měli de facto zdravotní důvod, ale nelíbí se mi to ani tak. (Edit: Budiž mi proto útěchou, že jsme po pár letech napravili a na stejný hřeben, konkrétně i na tu Tanečnici, jsme vystoupali pěkně zespoda po svých (více v tomto reportu).
PS: A aby toho nebylo málo, vybily se nám tehdy baterky do zrcadlovky, takže ani fotky nestojí za nic, neb jsou focené už-ani-nevím-čím.
