Český ráj | Prachovské skály v zimě

• Prachovské skály •
S čerstvým sněhem jsme se rozhodli zkusit štěstí a vyrazili opět směr Český ráj, tentokrát jsme zvolili opravdu hodně exponované Prachovské skály a byli zvědaví, zda pochodíme lépe než posledně. Toto pískovcové skalní město najdete zhruba 5 km severozápadně od Jičína. Auto se dá nechat na placených parkovištích u vstupů do skal, a to buď v Prachově, nebo u turistické chaty v nitru zdejší oblasti.
V sezóně (resp. za hezkého počasí kdykoli v průběhu roku) bývají obě parkoviště beznadějně plná. Právě to jsme zažili loni v březnu, kdy sice bylo slunečno, ale zároveň i větrno a pěkně chladno, přesto jsme neměli šanci. Chystali jsme se sem proto někdy přes týden, ale nakonec to vyšlo minulý víkend. Původně jsme chtěli na to vzdálenější parkoviště, nijak neošetřená silnice (a neovladatelná vozidla v obou směrech) nám ale jasně ukázala, že máme zůstat v Prachově. Stál tu jen zlomek aut, než je běžně k vidění, což slibovalo pohodový výlet bez davů turistů. :)
- Kraj: Královehradecký
- Okres: Jičín
- Vzdálenost: 3,5 km
- Stoupání: 200 m
- Okruh: částečný
- Náročnost: mírná
- Typ cesty: zpevněná • pěšina • kamenné a dřevěné schody
- Vstup: v zimě volný • v sezóně placený
- Parkování: v Prachově (v zimě zdarma, v sezóně placené)
Křížkovského vyhlídka
Rozhodli jsme se to vzít po červenomodré a následně po červené a hned bylo jasné, že víc než pár lidí opravdu nepotkáme. Na červené nás hned čekaly první schody, které slibovaly i lehoučký adrenalin – pokryté ušlapaným sněhem pěkně klouzaly. Při cestě nahoru to nijak zvlášť nevadilo, dál to mělo být mnohem zajímavější. :)
Tři čtvrtě kilometru od parkoviště jsme narazili na první vyhlídku. Křížkovského vyhlídka byla pojmenována na počest členů pěveckého sboru Křížkovský, kteří se zde v roce 1930 zastavili. Sám Pavel Křížkovský (1820 – 1885) byl náš hudební skladatel, sbormistr, hráč na vícero hudebních nástrojů a hudební pedagog, mezi jehož žáky patřil i Leoš Janáček.
Vzhledem k podmínkám se toho dne dalo z vyhlídky dohlédnout jen na blízké skalní věže a do nejbližšího okolí, např. k soustavě Jinolických rybníků.
Císařská chodba
Po červené jsme pokračovali i dál, minuli jsme odbočku na zelenou, po níž jsme se chtěli vrátit, ale omylem jsme také vynechali Hlaholskou vyhlídku, na níž odbočovala zelená o kousek dál. Škoda, zastavíme se tam někdy příště.
Červená se po pár set metrech potkává se žlutou a společně vedou úzkou strmou cestou mezi skalami. Tomuto místu se říká Císařská chodba. Na schodech jsme tady během velmi krátké trasy naklesali přes padesát výškových metrů a vzhledem ke sněhové pokrývce se opravdu hodilo i to zábradlí. :)
A u skalní věže Orel (na první fotce níže) jsme se dostali do místa, které mě na skalních městech fascinují snad ještě více než vyhlídky shora.
Schlikova vyhlídka
Dál jsme se vydali po zelené, která je v Prachovských skalách označována jako Velký okruh. Bylo jasné, že po tom pěkném klesání budeme muset totéž nastoupat, protože jsme se měli za chvíli dostat zase nahoru na vyhlídku. Mezi skalními věžemi se vinuly schody, které klouzaly zase o něco víc než ty předtím. V jednu chvíli se dokonce na chvíli ukázalo i slunko a Prachovské skály dostaly i trochu barev.
Část na Schlikovu vyhlídku patří asi k nejzajímavějším, co se terénu týče, cestou dolů to bylo rovnou po zadku rozhodně nejbezpečnější. :) Vyhlídka se jmenuje po hraběcí rodině Šliků, která v současné době vlastní oblast Prachovských skal.
Všetečkova vyhlídka
Cesta k Všetečkově vyhlídce se nesla v podobném duchu, ale samotná odbočka pak už nepředstavovala žádný problém. Vyhlídka je pojmenována po PhDr. Jakubu Všetečkovi (1850-1931), středoškolském profesorovi a dlouholetém objeviteli Prachovských skal a propagátorovi turistiky v této oblasti.
Hakenova vyhlídka, Rumcajsova vyhlídka
Velkým okruhem jsme pokračovali dál, a to už velmi pohodovou cestou mezi zasněženými skalkami, až jsme se dostali opět mezi skalní věže. Nechybí tady ani několik úzkých průchodů.
Dostali jsme se tak na Hakenovu vyhlídku, kterou jen o kousek dál následuje Rumcajsova. Rumcajse asi představovat nemusím, ta první je pojmenována po Josefu Hakenovi (1879–1962), který zde prováděl archeologický průzkum. Z vyhlídek se nabízí výhled stejným směrem jako z Křížkovského vyhlídky.
Pak už nás čekaly jen jedny schody nahoru a vrátili jsme se zpět na červenou, po níž jsme se vrátili stejnou cestou, kterou jsme sem přišli. Zimní Prachovské skály rozhodně stály za návštěvu, ale budu se sem chtít vrátit i v létě, kdy to tu musí vypadat úplně jinak. :)
Kdybyste měli pohledu na zasněžené skály málo, před pár lety jsme v zimě navštívili i nedaleké Besedické skály a pro představu, jak velký rozdíl to může v různých obdobích v roce být, jsme je navštívili i na podzim, článek najdete zde.
Je tam nádherně.Kdysi jsme tam s dětma a později s vnoučatama byli každé léto.Jezdili jsme na chatu od manžela zaměstnavatele do Jinolic a do Prachovských skal to bylo skoro u nosu.
Nevím,zda bych ty schody teď s mojí kyčlí zvládla.Ráda bych se tam rozhodně zase podívala.Besedické skály také znám.Tam jsme byli asi před třemi roky.I v zimě je ve skalách krásně.
Hezké dny Jitka
Je to tam moc pěkné, souhlasím. Tak ať to zdraví dovolí a někdy to zase vyjde!
Moc pěkná zimní túra skalami. My chodíme u nás do skal Českého Švýcarska na “Brtnické ledopády”, které se v tomto období většinu tvoří. Jen že on je teď ten les hodně prokácený a strašně se to tam změnilo. Někde kvůli kůrovci a dál, když se jde do Českého Švýcarska dál ke Hřensku, tak po požáru to vypadá úplně jinak a jsou vidět i skalní masivy, které vidět dřív vůbec nebyly a naopak některé skalní bloky musely být odstraněny, protože byly ohněm a pak vodou z hašení tak poškozené, že hrozily pádem na turistické trasy. Doufám, že se tam letos také v zimě podívám. Jen sama bych si tam jít netroufala…člověk nikdy neví a do skal by neměl chodit sám. Měj se moc hezky.
Český Švýcarskem jsme projížděli na jaře a hned mě napadlo, jak moc se to tam muselo změnit…
Nádherné fotografie, úžasné vyhlídky. Mám taková místa ráda v každém ročním období.
Děkuji a nápodobně!