Kremnické vrchy | Velestúr

Kremnické vrchy leží na středním Slovensku mezi městy Kremnica a Banská Bystrica a Velestúr patří mezi jejich nejznámější hory pro runy vyryté ve skále na vrcholu.

Kremnické vrchy jsme navštívili už 3x, poprvé v roce 2012, naposledy pak v roce 2015. Vždy jsme se sem vydali oslavit Perunův den a musím říct, že mi podobné akce už vážně chyběly. Ne, že bychom snad s malým nikdy nebyli v horách, dokonce jsme s ním už mnohokrát stanovali i spali pod širákem a slovanské svátky s ním slavíme pravidelně několikrát do roka, tohle však byla akce, na kterou musel dozrát čas. :)

Do Banské Bystrice jsme vyrazili v pátek večer a museli jsme přes Brno, kde jsme nabírali známé (D1 se jinak zásadně vyhýbáme). Celá cesta trvala něco okolo 7 hodin, ale musím říct, že ubíhala díky společnému hovoru poměrně dobře. Ke kamarádovi do Bystrice jsme dorazili ve 3:30 ráno a v 8:00 už jsme se hrabali z postele a chystali se pokračovat.

Našlapáno: cca 15 km (část není záměrně vyznačena na mapě)
Stoupání: přibližně 1140 m
Náročnost: střední/slušná
Okruh: ano
Trasa: zde

Králiky > Chata Hostinec

→ 6,5 km | ↑ 750 m | ↓ 440 m

Jako výchozí místo jsme zvolili parkoviště u Ski Králiky. Pro výstup nahoru jsme si vybrali zpevněnou cyklostezku, která představuje mírné stoupání po celý čas, nikde žádný krpál. Na zádech jsme táhli 20 – 30 kg vážící krosny a malý proto musel po svých, takže jsme volili cestu nejrozumnější. ;) I tak nás čekalo 6,5 km vzdálenostních a 750 m výškových. Počasí nám přálo, vedro si dalo chvíli pokoj. Výstup nám trval poměrně dlouho, ale všichni brali ohledy na nejmladšího turistu. :)

Cestou nahoru jsem nefotila, ač výhledy byly. Zrcadlovka na krku představuje poměrně velkou zátěž, když si ji nemůžu dát přes rameno, jak jsem zvyklá.

Zbytek dne jsme strávili v okolí chaty s přáteli a známými a přespali jsme pod plachtou v lese. Žádný velký déšť naštěstí nepřišel.

Chata Hostinec > Velestúr (1254 m. n. m.)

→ 1 km | ↑ 110 m | ↓ 0 m

Ráno jsme ještě chvíli pobyli, sbalili si a vydali se na vrchol Velestúru.

Na vrcholu se nachází skála, do jejíž jedné stěny je vyryt runový nápis. Dlouhá léta se vedly spory, zda se jedná o skutečné předkřesťanské písmo Slovanů, z jazykového hlediska se však téměř na 100% jedná o podvrh. Hora je však velmi zajímavá svým názvem.

Velestúr > Zlatá studňa (1265 m. n. m.) > Lopúchovský vrch (1196 m. n. m.) > Kralické sedlo

→ 2,5 km | ↑ 100 m | ↓ 170 m

Cestu dále po červené jsem si už z našeho prvního výletu do těchto míst pořádně nepamatovala. Utkvěl mi jen strašný krpál ze Zlaté studni a pár vyhlídkových míst. Trasa je to až na zmíněný prudký úsek celkem příjemná, ale opačným směrem se mi znovu jít nechce. ;)

Z vyhlídek jdou za dobrých podmínek vidět krásně celé Tatry. Ten den však všechno halil opar.

Kralické sedlo > Králiky

→ 2 km | ↑ 30 m | ↓ 370 m

Závěrečný úsek po zelené jsem zvolila víceméně záměrně. Chtěla jsem si připomenout, zda to tehdy bylo vážně tak náročné či zda jsme jen byli netrénovaní. Bylo to náročné. ;) Bylo to náročné i dolů, nahoru tudy už vážně nikdy. Nicméně jsme ten nejprudší úsek i tak zvládli poměrně rychle a na posledních 500 metrech nás ještě zastihl pořádný liják. Inu, co by to bylo na oslavu Perunova dne, kdyby pořádně nepršelo alespoň chvíli.

Odpoledne jsme ještě pobyli v Banské Bystrici a večer vyrazili směr Brno a následně domů, kam jsme dorazili někdy v 1:20 v noci. Cesta náročná, celkově víkend poměrně náročný, rozhodně to není místo, kam bychom jezdili na otočku každý měsíc, ale stálo to za to!

Kremnické vrchy (a nejen Velestúr) mohu směle doporučit k návštěvě. Jsou to kopce, kde není přelidněno (okolo jsou Nízké Tatry a Velká Fatra, kdo by sem jezdil, že…), ale kde je přesto krásně.