Z prvního lomu, kam jsme se chtěli podívat nejvíc, nás pár minut po příchodu vyhodil nějaký pán, že prý tam probíhá těžba a že vnikáme na soukromý pozemek a nevímcoještě… Těžby jsme si teda opravdu nevšimli, ale on byl tak snaživý, že nás málem přejel, jak za námi zuřivě couval, že jsme radši pokračovali k lomům dalším, které jsou zatopené, opuštěné a přístupné. Po cestičce, na kterou se vešlo sotva jedno auto, jsme pokračovali dál směr další lomy, které jsme měli v plánu. Tam už jsme pořídili lépe. Opuštěný objekt nás samozřejmě zaujal, takže jsme jej důkladně prolezli. Škoda, že jsou lidi taková prasata, na zemi se válelo odpadků tolik, že původní podlaha nebyla ani vidět a stěny pokrývaly čmáranice sprejerů. Druhá budova, kam jsem s Martinem už nešly, cesta ke dveřím sice byla prošlapaná, ale kopřivy, které tam rostly, byly vyšší než já… Vydali jsme se hledat další lomy, kterých okolo mělo ještě pár být, po chvíli jsme to ale vzdali, krom hrozícího deště, nám v tom zabránilo množství cestiček, takže jsme ani nevěděli kudy se dát a radši se vrátili k tomu prvnímu lomu a šli se na něj podívat ještě z jiné strany.