Bohové, ten čas ale utíká… Od letošní bitvy v Brdečném u Neveklova uplynul už měsíc a půl. Nejvyšší čas věnovat mu krátký report.

Na tuto akci jsme vyrazili již potřetí a bylo by to počtvrté, kdyby nám do toho loni něco nevlezlo (report z 2012 a 2011 si přečtěte pod odkazy). Letos poprvé nás překvapilo počasí. Ze všech bitev, které jsme dosud navštívili, jsme zvyklí na neskutečné vedro a peroucí sluníčko, ze kterého hrozí popáleniny. Letošní Rogar přinesl i solidní slejvák. :)

Na místo jsme dorazili již klasicky před začátkem a tentokrát jsme se účastnili v civilu. Tábor se nijak výrazně nelišil od minulých ročníků, takže jsme jej jen rychle prošli a u stánků čekali na komentovanou prohlídku. Při tom jsme pozorovali souboj budoucích válečníků :) Nechyběla ani soutěž v hodu kopím. Vypadá to snadně, ale opak je pravdou. Sami jsme si to vyzkoušeli.

Komentovaná prohlídka proběhla celkem rychle. Kromě ukázky dobového vybavení a základních řemesel (to bylo pojato opravdu stručně a spíše teoreticky než prakticky) jsme se dostali až k ohrádce představující holmgang. U té jsme i skončili, neboť se v ní odehrávaly (překvapivě) souboje jednoho proti jednomu.

Po nich nás při čekání na bitvu zastihl již zmíněný poctivý slejvák, díky němuž jsme během pár minut mohli všechno vyjma jedné pláštěnky ždímat. Do bitvy se však stihlo ještě vyjasnit. Proměnlivé počasí nás nijak nerozházelo. Po Wolinu jsme si užívali jak prochladnutí, tak komornější atmosféru celé akce. Lidí se sice sešlo celkem hodně, neměli jsme však problém dostat se do první řady a něco vidět. Rogar v tomhle nezklamal.

Letos se Rogar vypravil na pomoc jarlovi města Hedeby, kde vypukla vzpoura slovanských otroků.

Následovaly klasické kruhy zrady.

Odpoledne uteklo jako voda. Chvíli jsme se ještě potulovali táborem, prohodili pár vět s jarlem, z čehož se vyvinul velmi příjemný rozhovor. Nechtěli jsme ale zdržovat a po pár desítkách minut zamířili k východu. Stavili jsme se ale ještě u stánku s kořením, kde si můj muž vysloužil pytlík sušených Morug za to, že jednu celou na místě snědl. Prodejce nevěřil, že to někdo dobrovolně udělá. :)

Pořadatelům díky a snad se příští rok zúčastníme už jako účinkující, nikoli návštěvníci. :)