The Circle (2017), Kruh (Dave Eggers) – recenze filmu i knihy

Film The Circle (2017) a kniha Kruh (Dave Eggers) – aktuální téma, dobrý námět, příšerné zpracování. To platí pro knihu i film. Kruh mi byl doporučen v obou provedeních s tím, že filmu výrazně uškodilo, jak skončil. Film jsem viděla první. Nebyla jsem přesvědčená o tom, že to bude něco tak zajímavého, aby mě toto pořadí mrzelo. Nijak nadšená jsem z něj nebyla (z více důvodů), přesto mě zajímal ten původní konec, takže jsem se pustila i do knihy.

O čem to je

Circle je vyobrazen jako takové spojení Googlu, Applu, Facebooku a pár dalších firem dohromady. Sídlo Circlu představuje rozhlehlý kampus s neuvěřitelným množstvím zájmových aktivit, které mohou jeho zaměstnanci využívat. V Circlu pracují samí mladí, milí, pracovití a usměvaví (prostě sluníčkoví) lidé, kteří využívají nejmodernější technologie, určují trendy, užívají si života a platí za to jen zanedbatelnou daň – pořád jsou online, neustále s někým něco sdílí, něco někomu dalšímu lajkují, chodí z jedné párty na druhou, virtuálně se přátelí s tisícovkami dalších lidí v Circlu a vzájemně se udržují v iluzi, že tohle je jejich životní sen.

Mae

Do tohoto kolotoče se dostane i hlavní hrdinka Mae Hollandová, která právě získala práci na zákaznické podpoře v Circlu. Její pracovní výkon se hned od začátku točí okolo čísel a procent úspěšnosti. Na nic jiného nemá čas ani pomyšlení. Jednoho dne tak jde na kobereček pro svou malou míru zapojení se do sociálního dění ve firmě. Jak to, že nesdílela každý svůj krok o víkendu? Jak to, že se nepodělila o to, že jezdí na kajaku a už se nepřihlásila do padesáti klubů, které v kampusu lidi s tímto koníčkem sdružují? Jak to, že nikomu nic neřekla o nemoci svého otce a nezjistila si, co pro něj může Circle udělat? Že chtěla být o víkendu na kajaku sama? Co to je za antisociální jednání?!

Tak se Mae vrhne na sociální resty. Čte si tisíce příspěvků dalších zaměstnanců, omlouvá se za promeškané večírky, neboť o pozvánkách na ně vůbec nevěděla, lajkuje jako o život, posílá smajlíky na všechny strany. Její míra zapojení do Kruhu stoupá. Překonává jeden level za druhým a dostává se mezi vrchní Circlaře, tedy mezi ty, kteří jsou nejoblíbenější. Tihle Circlaři jsou totiž virtuálně mezi tou další záplavou spamu a hovadin tak moc vidět, že si jich všímají i lidé v reálném (teda spíše kampusovém) světě.

Vymyté mozky

Moc Circlu roste, všichni zaměstnanci mají dokonale vymyté mozky, takže sdílejí a papouškují názory vedení o nutnosti nulového soukromí a absolutním přehledu o všem i s venkovním světem. Ve městech po celé planetě se množí skryté miniaturní kamery (samozřejmě vynález Circlu), nikdo už nemá přehled o tom, kolik jich kde je. Sledování všeho a všech je prezentováno jako snaha o bezpečnější svět. Najednou se dostane tento trend i do politiky, protože i politici chtějí být transparentní, chtějí ukázat své upřímné záměry, takže veřejně sdílí své e-maily i přímé přenosy z jednání.

Jeden Circlař chce Mae ukázat, že to není ta správná cesta, že takhle si to nepředstavoval. Ukáže se být jedním ze zakladatelů, avšak již stojícím stranou. Zdá se, že mu Mae se zájmem naslouchá, avšak než o tom má možnost opravdu přemýšlet, stane se jí incident, který rozpráší jakékoli pochybnosti o sledování lidí kamerami na každém kroku. Sama si na hrudník připne miniaturní kameru a sdílí se světem každý svůj krok. Její popularita roste, počet sledujících oveček se počítá na miliony diváků.

Knižní vs. filmová verze

Až sem se od sebe knižní a filmový příběh příliš neliší, Mae je hloupoučké děvče v obou případech. Hlavní hrdinka musí být hloupoučké děvče, neboť mít o pár jednotek IQ více, tak jim to nebude žrát i s navijákem. Právě to je v knize poměrně pěkně popsané. V recenzích a komentářích na vyobrazení hlavní postavy kdekdo nadává, protože se s ní nedokázat sžít. Inu to je na jednu stranu dobře. Za sebe však uvádím, že tím, že je Mae na nafackování, tím je uvěřitelnější i její chování a přerod v absolutní ovci bezvýhradně věřící vůdcům Circlu.

Právě v tom se už filmová a knižní verze velmi liší. Filmová Mae sice také nepatří mezi nejinteligentnější jedince, oproti té knižní si ale zachovává jakous takous lidskost. To se projeví ve snaze vypátrat jejího kamaráda Mercera novým nástrojem na šmírování lidí trefně pojmenovaným SoulSearch. Nejprve je krásně představen jako super možnost vyhledávání skrývajících se zločinců, následně se jím vyhledá běžný občan, který je asociální – tedy ten, který nechce trávit všechen svůj čas na sociálních sítích. Tímto běžným občanem je právě Mercer. Zatímco ve filmu se Mae jeho vyhledání brání (= znak toho, že není úplně vymaštěná), tak v knize ho dobrovolně vydá napospas šmírákům.

Jak to s jeho vyhledáním dopadne, už nebudu prozrazovat, stejně tak to, jak skončí film či kniha.

Hodnocení:

Za jedno podívání film stojí. Herecký výkon Emmy Watson nijak neoslní, postava Mae mi k ní neseděla obzvláště po přečtení knihy. Závěr filmu zcela podkopává myšlenku knihy, což je škoda i přesto, že kniha jinak za moc nestojí. Filmu velice chybí i některé drobnosti, které se do něj zcela logicky nevešly zejména popisy vnitrocirclové politiky a postupné propadání do Kruhu jako takového, Filmová Mae se proto chová zcela nelogicky, protože některé fáze jejího přerodu ve všesdílící ovci film neukazuje.

Kniha je mizerná. Dobrý námět nedělá dobrou knihu, a to ani přesto, že je aktuální a svým způsobem potřebná. Při čtení jsem měla dojem, že se pořád nic neděje. Pořád jen popisy všeho okolo, popisy zapojení se do komunity, smajlíkování, zingování a procenta úspěšnosti. Podle mě to šlo uchopit lépe, zapojit více děje, omezit některé (zbytečné) popisy. Nebavilo mě to a dočetla jsem to právě jen proto, že jsem chtěla znát původní závěr.

K zamyšlení to ovšem je už proto, že první část příběhu víceméně odráží současnou realitu. Opravdu jsou mezi námi lidé, kteří sdílí všechno, honí se za počtem lajků a sdílení a svým volným časem mrhají na sociálních sítích místo toho, aby si třeba četli. V tomto ohledu je to asi nejvíce reálný sci-fi příběh ze všech možných sci-fi příběhů. Opravdu by se lidé chtěli vzdát svého soukromí a chtěli by, aby o nich všichni věděli všechno?

Tak to by bylo, teď už jen článek hodit na Facebooku a Google+, aby si jej přečetlo, lajkovalo a sdílelo co nejvíce lidí. Přidáte se?