Když už jsme měli cestu do Nového Města nad Metují, rozhodli jsme se opět navštívit Peklo a vydat se na vyhlídku Koníček. Upozornění o náročné trase pro dva nezkušené a nerozchozené „turisty“ jako jsme my asi byla na místě. O náročnosti trasy jsme ale už něco slyšeli a přece jen se dá kdykoli zastavit. Rozhodující ale bylo to, že na cestu po žluté nesvítilo. V opačném případě bychom si to honem rychle rozmysleli. První úsek byl středně náročný. Cesta nejdřív vedla po příjemné lesní stráni a poté se po okraji rokle táhla do prudšího kopce. První výhled nám ukázal, že nejsme ani ve třetině, ale že to nahoře bude stát za to. :) Druhý úsek byl vcelku nenáročný. Cesta se táhla po rovině nebo do mírného kopce a utekla celkem rychle. Třetí úsek náročný už opravdu byl. Stezka okolo rokle strmě stoupala, sem tam jsme museli přelézt nebo podlézt spadlé větve a kdyby člověk nedával chvíli pozor na cestu, klidně by do rokle zahučel, ani by se nevšiml jak. Vrchol se blížil a já už se nemohla dočkat, až si sednu a budu se kochat výhledem. Poslední úsek jsem ušli (krom půl minutových zastávek na focení) celý najednou, takže jsem byla rudá jak rajče a Martin si neodpustil poznámku, že ani nemusím říkat, koho volím, že je to úplně jasné. :D Výhled za ten výšlap vskutku stál :) Tu pohled na Dobrošov, mezi stromy na kopci je vidět (ne příliš zřetelně) Jiráskova chata, kam jsme se vydali následující den. Cesta dolů byla o hodně rychlejší i příjemnější. :)