Atentát, Kladivo na čarodějnice, Nebeští jezdci, Spalovač mrtvol – české filmy, které jsem viděla nedávno a mohu jim všem bez obav připsat 95 – 100% hodnocení.

Atentát

Filmová rekonstrukce příprav a uskutečnění atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po filmařské a herecké není co vytknout, film se věrně drží historie. Nějak člověk nechápe, jak tento snímek mohl vzniknout v šedesátých letech (zajímavé jsou pak bonusy z natáčení). Obzvláště mrazivý je závěr filmu, kdy parašutisty čekající na jistou smrt vyzývá Němec absurdní frází „Fsdejte se, nyc se fam nestane.“

Natáčení filmu je ale zajímavost sama, proto se Atentát nejspíš dočká samostatného článku.

Kladivo na čarodějnice

Kladivo na čarodějnice pojednává o temné stránce naší historie a zahrnuje osudy z autentických inkvizičních procesů v letech 1678 – 1695, celkový počet obětí se tehdy vyšplhal na 105. Film byl natočen podle románu Václava Kaplického. Příběh se odehrává na Moravě, kam je povolán inkvizitor, který má ze tamějšího kraje vymýtit čarodějnice. Během několika měsíců se mu podaří usvědčit pomocí kruté tortury  hned desítky nevinných lidí, kteří vylíčili vše, co se po nich chtělo. Inkvizitor se snaží z procesů vymámit co největší majetek, kromě chudých občanů si jako oběť vybere i  náboženského hodnostáře.

Mrazivá atmosféra, skvělé herecké výkony, výborný hudební doprovod.

Nebeští jezdci

Nebeští jezdci vypráví o našich letcích v řadách RAF, konkrétně se odehrává v roce 1942. Svěrákův Tmavomodrý svět se mu nemůže rovnat. Spolu s Atentátem klenot českého (československého) válečného filmu s výbornými hereckými výkony.

Spalovač mrtvol

Nejspíš můj nejoblíbenější český film i přes výše uvedenou silnou konkurenci. Pan Kopfrkingl – obětavý zaměstnanec pražského krematoria, vzorná hlava rodiny, který se v tíživé době konce 30. let začne paktovat s nacisty, působí ve svém počíná tak nenuceně a nenásilně, že je to daleko mrazivější, než kdyby si počínal jako surovec.

Z člověka starajícího se o chod domácnosti se začíná stávát člověk, kterého tlačí dopředu nutnost zbavit se zprvu svých židovských příbuzných (manželky i syna) a poté i dalších Židů.  Začíná snít o tom, že bude mít spoustu pecí, díky nimž všecky osvobodí.

„Nikdo nebude trpět, spasím je všecky… Všecky je spasím. Celý svět.“

Neumím si představit situaci, kdy vražda vlastní manželky působí na diváka absurdně směšně.

„Co takhle milá, kdybych tě oběsil?“

Ani zde nechybí skvělé herecké výkony (zejména pana Hrušínského), kamera a hudba.