Když vyšlo první Zlato Arkony, dlouho jsem neváhala a pustila se do čtení. Volné pokračování příběhu o černokněžníkovi Roganovi a vlčím běsovi Goryvladovi jsem si nemohla nechat ujít.
Následující obsah vyzrazuje něco málo z děje.
V tomto příběhu se Rogan s Gorjou vydávají daleko na sever. Příběh začíná ve Štětíně, kam dorazí jen krátce předtím, než kníže Kručina sáhne po jedu, který mu podá vlastní žena. Vyřešily by se tak problémy s jeho pitím. Poté, co přišel o všechny syny (jednoho zabili a dva odvlekli), se snažil týdny utopit v alkoholu. Štětín ohrožují a vydírají jako stejně jako celé osídlení okolo Baltu aelfové – lidem vzdáleně podobní severští běsové, kteří nyní vládnou i Rujáně. Na svět lidí (či Midgard chcete-li) je přivedl moci a bohatství chtivý ránský kníže. Aelfové pochází z Helheimu, vládne jim válečník Ormskald a jeho sestra striga Seidra. Ormskald má v plánu stvrdit svou vládu nad rujánským Rugardem sňatkem s dcerou onoho ránského knížete. Ta mu však unikla a skrývá se ve Volgostu. Aelfové je však vystopují, hradiště vypálí a pronásledují ji i jejího průvodce.
Poslední místo na Rujáně, které odolává cizincům, je hradiště se svatyní Arkona. Rogan přicestoval na sever právě proto, že zaznamenal volání arkonských žerců o pomoc. I jejich kouzla slábnou a není jisté, jak dlouho ještě vydrží. Když se černokněžník dozvídá, jaká je situace na ostrově doopravdy vážná, navrhne Kručinovi uzavřít spojenectví s jejich nepřáteli z Volinu a dalších hradišť v okolí. Cesta na nijak výrazně vzdálený Volin Štěčanům přivede do cesty mnohá překvapení a Volin samotný i Roganovi v podobě jeho známé vědmy Milady. S tou se objevuje na scéně od prvního pohledu podezřelý vardoger Radodiv, který umí vyslat svůj stín – Divorada, samostatně nezávisle na sobě.
Volin útoku aelfů rozhodně nezůstane ušetřen. Pro Rogana s Gorjou jsou aelfové dostatečně důstojným protivníkem, neboť jsou silnější, rychlejší i přesnější než lidé. Připraví jim také oběma řadu dosti nepříjemných a životu nebezpečných situací.
Druhá kniha poodhalí dění na samotné Rujáně ještě před příchodem lidských válečníků. V Rugardu jsou drženi oba přeživší synové Kručiny. Rogan však nejdříve s částí armády míří osvobodit Arkonu. Zda se mu to podaří, než kouzla žerců padnou, si přečtěte sami. Dosti mu mimo jiné zkomplikuje práci Divorad.
Oba hlavní hrdiny čekají i dosti nerovní soupeři, které se rozhodne Seidra za velké osobní oběti vyvolat z Helheimu. Obrovský pes, který vyděsí i Gorju, je pouhý začátek. Zdá se, že Rogana čeká souboj se samotnou vikingskou bohyní smrti Hel. Vyzrazovat další podrobnosti z druhé knihy však už nebudu, neboť bych tím prozradila i mnohé zajímavé zvraty z prvního dílu.
J. Červenák se po pár letech vrátil k postavě, která ho dostala mezi nejoblíbenější české a slovenské spisovatele fantasy. Oproti prvním knihám o Roganovi jeho jazyk určitě vyspěl. Příběhu samozřejmě nechybí krvavé souboje, silní nepřátelé a čtenář se dočká i pár zajímavých dějových zvratů. Od obou knih jsem dostala to, co jsem od nich čekala. Slovanské prostředí zůstává stejně sympatické jako u předchozího Černokněžníka. Vedle výše uvedené nechybí Gorjovy velmi sympatické sarkastické poznámky. Je však pravdou, že se dá Rogana přejíst, je-li dávkován v moc velké koncentraci. Doufám tedy, že bude-li se k němu chtít Ďuro někdy znovu vrátit, bude to zase za delší dobu a délkou to nepřežene.
vydáno: 2012 a 2013
stran: 258 a 360
verdikt: 
pro obě
PS: Zlato Arkony 2 jsem četla v originále a slovenskou verzi mohu jedině doporučit. Pokud by někoho lákalo zjistit, jak to na Arkoně vypadá dnes, doporučuji tento článek.
