Podzimní Brdy | Letiště a zřícenina hradu Valdek

Podzimní Brdy, to bylo něco, co jsem chtěla společně se zimou v Brdech někdy vidět v plné kráse. Poštěstilo se, ač to nebylo úplně podle představ. Vyrazili jsme do oblasti dopadové plochy Jordán a na hrad Valdek.

Vzdálenost: 13 km
Stoupání: cca 180 m
Náročnost: mírná
Okruh: ne
Mapa: zde

Všude lidi, davy lidí

Celý tento výlet se uskutečnil jen týden poté, co jsme se po třech letech vydali na Houpák a nově na Tok a Klobouček (článek a fotky najdete zde). Navnazeni tím, že jsme tam potkali jen minimum lidí, jsme o výletě vyprávěli i doma. Kdo by pak nechtěl do Brd, že jo… Doporučili jsme trasu, aby ji ušly i malé děti, a s babičkou a dědou a malou tetou poslali na Houpák potřetí i malého. My měli jiný plán. Vyrazit jsme mohli až později, do Brd to všichni máme přes 100 km, ale děti chodí pomalu, takže jsme si naplánovali svou trasu s tím, že se s ostatními někde potkáme.

Pro všechny případy jsem vymyslela i plán B a C. Nestačilo to, na místě jsem řešila i plán D. Tolik lidí jsme tam fakt nečekali. Dojeli jsme do Malé Vísky, chtěli jsme jít přes Jindřichovu skálu. Nechat tam někde auto? Nemožné, už se stálo i tam, kde by se stát asi ani nemělo. Otočili jsme se, podívali se na hrad Valdek z dálky a vyrazili do Neřežína, že teda začneme od Valdeku. Situace se opakovala. Inu dobrá, zaparkujeme tedy snad v Nové Vsi u Zaječova a půjdeme stejnou cestou jako kdysi. Tak přeplněný konec obce se jen tak nevidí. Co teď? Kroužili jsme vesnicemi, až jsme teda kupodivu našli jedno místo u Kvaně (vizte mapu).

Letištní plocha uprostřed lesa

Moc jsme ale nejásali, asi tušíte proč. Bylo nám jasné, že většinu těch lidí během následujících kilometrů potkáme. Ano, je mi jasné, že všichni vyrazili do přírody ze stejného důvodu jako my, ale vy zase pochopte, že po zážitku jen týden starém a z téhož místa, ale bez lidí, nás tohle dost rozladilo. ;) Snažila jsem se ale hodit rozmrzelost za hlavu a užívat si krásných barev, které tyhle kopce zahalily. Babí léto je prostě krásné všude, ve zvlněné krajině dvojnásob.

Ostatní se tou dobou dostali sotva na Houpák, takže jsme neměli kam spěchat. V klidu jsme si po celé délce prošli letištní plochu, o níž jsem psala nějaké informace v tomto článku. To se ukázalo jako skvěle uklidňující krok. Dav lidí proudil jen cestou vedoucí skrz, ale nahoru a dolů po letišti už šel málokdo. ;)

Hurá na Valdek mimo turistickou trasu

Co dál? Na Houpák se nám nechtělo, tam to žilo nejvíc. S ostatními jsme se potkali na rozcestníku modré se žlutou a šli s nimi zase zpět na letiště a na rozcestí u Hejláku. Dohodli jsme se, že se potkáme na Valdeku. Oni tam dojedou autem, my si to dáme pěšky. Jakmile jsme uhnuli ze žluté na cyklostezku, hned se nám vrátila dobrá nálada. Nikdo tudy nešel! Fakt nikdo, prvního živáčka jsme potkali skoro až u hradu.

Na Valdeku liduprázdno

Cestou se začalo pomalu sklánět slunko k západu a my si tak nesměli pomysleli, že už ani na hradě by nikdo být nemusel, a světe div se, on tam opravdu už nikdo nebyl. Jedno nepříjemné překvapení nás tam ale i tak čekalo – nově instalované zábradlí a zákaz vstupu do areálu (to tam při naší poslední návštěvě nebylo).

Jedná se o pozůstatky raně gotického hradu ze 13. století s pozdějšími dostavbami. Jako pustý se uvádí od první poloviny 17. století. Když ho obejdete podél zdi směrem vpravo, naskytne se vám i pěkný výhled právě směrem k Jindřichově skále.

S ostatními jsme se tu potkali a vraceli se na to parkoviště, na kterém se toho brzkého odpoledne nedalo zaparkovat. V pozdním odpoledni to ale šlo přece jenom o něco líp. K našemu autu jsme se nechali hodit, šlapat okolo sedmi kilometrů v naprosté tmě se nám už nechtělo. ;)

Podzimní Brdy jsou krásné, ale budeme si muset hledat jejich jiná, méně frekventovaná zákoutí.

Znáte Brdy, zejména oblast okolo letištní plochy a hrad Valdek?