Následující text obsahuje spoiler.

Londýn roku 1984, Winston Smith si začíná psát deník. Svět je rozdělen na tři velmoci, Londýn je hlavním městem Oceánie. Oceánie je vždy ve válce buď s Eurasií nebo Eastasií a s tou druhou je spojenec. Válka je vedena neustále, nezáleží na tom, se kterou velmocí. Winston žije v totalitním režimu, kterým vládne Strana, v jejímž čele stojí Velký Bratr. Ideologie tohoto režimu se nazývá angsoc (= anglický socialismus) a hlavní motto je „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ Dodržování angsocu kontroluje Ideopolicie, která špehuje lidi na každém kroku pomocí vlastních zaměstnanců a všudypřítomných obrazovek či mikrofonů. Obrazovku, která vysílá obraz a zároveň funguje jako kamera, má doma povinně každý člen Strany. Nedá se vypnout.

Děti jsou vychovávány režimem, takže jsou schopny i ochotny napráskat vlastní rodiče Ideopolicii, pokud se jim něco nelíbí na jejich chování. Za tzv. ideozločin je člověk vaporizován – odstraněn ze všech záznamů jakoby nikdy neexistoval.

Winston jako člen Strany pracuje na jednom z ministerstev – Pramini, což je ministerstvo pravdy, kde se mění minulost. Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost.

Úryvek z knihy

Vzpomínáš si,“ pokračoval, „jak sis zapsal do deníku Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři?“
„Ano,“ řekl Winston.
O’Brien zvedl levou ruku hřbetem k Winstonovi, palec měl skrytý a čtyři prsty roztažené.
„Kolik prstům držím nahoře, Winstone?“
„Čtyři.“
„A když Strana řekne, že to nejsou čtyři, ale pět, kolik jich bude potom?“
„Čtyři.“
Slovo zaniklo v záchvatu bolesti. Ručička na číselníku vystřelila na padesát pět. Winstonovi vyrazil po celém těle pot. Do plic vnikal vzduch a vyrážel z něho v hlubokých vzdeších, kterým nemohl zabránit, ani když zatnul zuby. O’Brien ho pozoroval, čtyři prsty stále ještě roztažené. Odtáhl páku. Bolest povolila jen nepatrně.
„Kolik prstů, Winstone?“
„Čtyři.“
Ručička vyskočila na šedesát.
„Kolik prstů, Winstone,“
„Čtyři! Čtyři! Co jiného můžu říct? Čtyři!“
Ručička určitě zase stoupla, ale nedíval se na ni. Výhled mu zakrývala tvrdá, přísná tvář a čtyři prsty. Ty prsty mu vyvstaly před očima jako sloupy, obrovské, nejasné a jakoby vibrující, ale nepochybně byly čtyři.
„Kolik prstů, Winstone?“
„Čtyři! Přestaň s tím, přestaň! Jak můžeš pokračovat? Čtyři! Čtyři!“
„Kolik prstů, Winstone?“
„Pět! Pět! Pět!“

Navzdory všudypřítomné propagandě a vymývání mozku se najdou lidi, kteří věří, že pravda Strany je jen snůška lží. Patří k nim i Winston. Uvědomuje si, že jakákoli známka ideozločinu znamená smrt a oni to poznají i z výrazu tváře. Psaní deníku je první krok v jeho odporu vůči Straně.

Mladou dívku Julii, kterou potkává v práci, zprvu nenávidí. Netrvá ale dlouho a sblíží se s ní. Láska je ideozločin, přesto se začnou tajně scházet. Skrývají se v pokoji nad starožitnictvím, kde mají zdánlivý klid. Časem jsou však odhaleni, uvězněni v prostorách Lomini – ministerstva lásky. Jsou zlomeni mučením a psychickým terorem. Winston řekne všechno, co ví, co si myslí a časem jej přesvědčí o pravdě Strany a naučí ho milovat Velkého Bratra.

Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla.

Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost; kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost.

Můj dodatek

Kniha velice věrně popisuje totalitní režim, paradoxně vyšla v době, kdy se u nás uchytili ti rudí. Orwell opravdu mistrně popsal svět, kde panuje totalita nejvyššího stupně z pohledu člověka, který si narozdíl od většiny něco uvědomuje, sám myslí a není jen ovcí ve stádu, které mají mozky vymyté propagandou. Velice mě pak zaujal newspeak, nová verze angličtiny, který je oficiálním jazykem takového režimu a omezuje či zakazuje používání některých výrazů v jiných kontextech, než je povoleno ve Slovníku.

Kniha je čtivá a určitě ji doporučuji všem, zejména těm, kteří chtějí vědět, jak vypadá komunismus dovedený „k dokonalosti.“ Chystala jsem se na ni už opravdu dlouho a před cca rokem ji zhltla za poměrně krátkou dobu. Vybrala jsem si ji zejména proto, že Orwell ji psal dávno před tím, než se komunisti rozlezli všude možně, ale jeho vize neměla k realitě daleko. Jedná se o dost nadčasové dílo.

Žánr: dystopický román
Počet stran: 264
Vydáno: 2003
Nakladatelství: Levné knihy
Mé hodnocení: 90%