Hora křížů v Litvě – symbol odporu, na který byl Sovětský svaz krátký

Zhruba 10 km severně od města Šiauliai se nachází jedno z nejznámějších míst v Litvě – Kryžių kalnas, tedy Hora křížů. Hora křížů bývá označována za jedno z nejzáhadnějších míst v Evropě, což je ovšem trochu nadnesené. Tajemstvím jsou zahaleny pouze samotné počátky tohoto místa, které sahají zhruba dvě stě let do historie. Ano, tak dlouho sem lidé nosili kříže všech možných velikosti a nové přibývají stále. Toto poutní místo bylo samozřejmě ve své době velkým trnem v oku Sovětskému svazu, který je několikrát srovnal se zemí a jeho obnovování tvrdě trestal. Některé plánované způsoby definitivního odstranění jsou až úsměvné.

Základní informace • Parkování, trasa, mapa

Poutní místa nejsou to, co bychom běžně vyhledávali, Horu křížů jsme se přesto rozhodli navštivit. Takový symbol odporu vůči nerovnému soupeři, jakým byl pro Litvu Sovětský svaz, to je jistě hodné pozornosti.

Kde zaparkovat a suvenýry made in China

Auto jsme nechali na oficiálním parkovišti, které bylo placené (se závorou). Kdybychom popojeli o kousek dál, mohli jsme nechat auto u silnici nedaleko kaple zdarma. Pokud se sem vydáte v méně exponovaný čas, můžete to zkusit a nejspíš se placení bez problémů vyhnete.

U oficiálního parkoviště se nachází obchod se suvenýry, kde se také platí parkovné. V obchůdku si můžete na památku pořídit běžné turistické drobnosti, jako jsou pohledy, magnety, propisky, tašky, knihy nebo trička s litevskou tématikou, které seženete na většině turisticky exponovaných míst této země. Nadšení jsme z nich ale nijak nebyli, všechno je to made in China. Navíc, když jsem krátce před odjezdem do Litvy viděla tohle video, celkově jsem neměla chuť utrácet za nic, co na sobě nese tento nápis…

Cesta k Hoře křížů je krátká, historie místa dlouhá

Od parkoviště je to k samotné Hoře křížů sotva 500 metrů chůze. Říká se, že první kříže na toto místo donesly a vztyčily je tady rodiny padlých během Listopadového povstání v letech 1830 až 1831, kdy se Poláci a Litevci vzbouřili proti ruské nadvládě. Povstalci byli poraženi a na tomto místě začala vznikat tichá vzpomínka na ně. Další kříže přibyly po dalším povstání, které je známé jako Lednové. Proběhlo v letech 1863 až 1864 jako reakce na nucené odvody do carské armády. Dopadlo stejně jako to první.

Počet křížů postupně narůstal i v dalších desetiletích a po vzniku nezávislé Litvy v roce 1918 se Hora křížů stala oficiálním poutním místem a symbolem národní identity.

Sovětský svaz místo několikrát srovnal se zemí

A pak přišel Sovětský svaz a Litvu obsadil. Sovětský režim potlačoval nábožentsví a jakýkoli projev národní identity, takže něco takového jako Hora křížů, která symbolizovala obojí, mu bylo samozřejmě trnem v oku. Navíc to nebylo místo připomínající ledajaké povstání, ale opakovaný odpor proti Rusku. Zatímco Sověti by takovou historii nejraději vymazali nejen z kronik, ake i z paměti, lidé se tady dál shromažďovali a tyto události si připomínali.

První zásah Sovětského svazu proti Hoře křížů proběhl v roce 1961. Sověti kříže, jichž tady už tehdy byly tisíce (někde se uvádí dva, jinde pět), zlikvidovali, vytrhali je ze země, zlámali, dřevěné spálili, kovové odvezli do šrotu. Místo pak buldozery srovnali do roviny, aby zamezili obnově místa. To se ale nepovedlo, lidé spontánně přicházeli znovu a nosili kříže další. Likvidační akce se proto opakovaly v následujících dvaceti letech ještě několikrát. Ať už ale místo zabahnili, zatarasili či dokonce nechali i s okolím hlídat milicí, stejně se tady nové kříže do pár dnů či týdnů objevily znovu. Lidé často chodili v noci nebo za špatného počasí a jen s malým křížkem, aby byli co nejméně nápadní, případně stavěli kříže z kamenů nebo je ryli do kůry stromů. Hrozby výslechů, pokut, ztráty zaměstnání nebo sledování KGB byly Sovětskému svazu jen málo platné, Litevci místo obnovovali stále dokola, po každém jeho zlikvidování snad ještě rychleji než předtím.

Sověti z toho byli celkem rozzuření a zvažovali i extrémní řešení v podobě zalesnění celé oblasti, založení skládky na místě návrší nebo také zatopení celé oblasti, ať už vybudováním rybníka nebo mokřadu.

Kolik je křížů na Hoře křížů?

Přesné číslo nikdo nezná, odhady uvádějí více než 100 000 křížů.

Po rozpadu Sovětského svazu se místo začalo svobodně rozvíjet a nové kříže přibývají každý rok, protože se jedná o populární poutní místo známé minimálně v celé Evropě. Tomu jistě pomohla i návštěva papeže v roce 1993, i on sem umístil svůj křížek. Kříže a křížky různých velikostí tady zanechávají jednotlivci, pro něž mají soukromý význam, najdou se tady ale i menší či větší kříže zdobené státními vlajkami a znaky, některé pocházejí od vojáků hostujících na základně v Litvě v rámci NATO.

Galerie • Fotky z Hory křížů v Litvě

Jak to na Hoře křížů vypadá dnes se můžete podívat v galerii. Současnou (neuspořádanou, chaotickou) podobu někteří vítají jako symbol bezprostřednosti, jiní hromady křížů vnímají spíše jako neuctivé smetiště, další pak místo děsí, protože jim připomína masové pohřebiště. Inu, na všechno se dá dívat z různých úhlů pohledu. Jak Horu křížů vnímáte vy?

Zdroje informací: kryziukalnas.lt | hillofcrosses.lt | militaryheritagetourism.info

Co navštívit v okolí

V bezprostředním okolí se k návštěvě nabízí samotné město Šiauliai, které jsme ovšem při naší návštěvě z časových důvodů vynechali. Vydali jsme se do malého leteckého muzea, o němž chystám článek a pak po dálnici dál na jih. I tato dopravní tepna má pro Litevce, potažmo i Lotyše a Estonce velký historický význam a já o tom rovněž brzy napíšu.

Další památníky a symboly odporu proti totalitě na blogu

Za takový nenápadný odpor proti režimu můžeme v Litvě považovat také Raganų kalnas aneb Kopec čarodějnic na Kurské kose. Park dřevěných soch odkazující na baltskou mytologii, litevský folklór a pohádky, to je jistě něco, co se soudruhům nemuselo líbit, pokud by to bylo prezentováno jako podpora národní identity, a že to tak dnes chápat jistě můžeme.

Z jiného koutu Evropy – nedávno jsem psala o maďarském povstání v roce 1956, které bylo namířené rovněž proti Sovětskému svazu, respektivě proti komunistickému režimu v zemi. Pokud vás tedy toto téma zajímavá, doporučuji pokračovat

Jako cíl naší další rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo. Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.