Trangoška > Chata M. R. Štefánika > Krúpove s. > Ďumbier > Demanovské s. > Konské > Chopok > Kosodrevina > Srdiečko

Na Slovensko jsme vyrazili prakticky na otočku. Prodloužený víkend jsme zahájili koncertem. Den poté nás kamarád vytáhl na výšlap. Výšlap na nejvyšší vrchol Nízkých Tater byl vlastně v pohodě ve srovnání se sestupem z Chopku po žluté. Rozhodně to ale stálo za to.

Trangoška > Chata M. R. Štefánika (1740 m.n.m.)

→ 3 km | ↑ 610 m | ↓ 60 m

Trasu jsme začali na parkovišti u rozcestí Trangoška ve výšce cca 1130 m.n.m. a vydali se po zelené na Chatu M. R. Štefánika nacházející se o 610 metrů výše. Na třech kilometrech je to celkem slušné táhlé stoupání. O to zajímavější to začalo být zhruba v polovině, kde jsme narazili na hromadu dřeva pro chatu. Za každou kládu o hmotnosti cca 15 kilo dostane nosič za odměnu čaj (velmi dobrý mimochodem). Pro netrénované jedince z ČR to znamenalo časovou náročnost větší, než odhadují rozcestníky. Nu nakonec to skončilo tak, že polovinu z toho největšího stoupání je odnesl náš kamarád jako hrdý syn Nízkých Tater obě najednou. Kolemjdoucí se s ním fotili a dočkal se zasloužených ovací jak cestou, tak na chatě :) Jelikož jsme mu s touto náloží konečně i my stačili, měli jsme čas si užívat výhled do údolí.

Výhled zhruba na úrovni Sněžky. Vrchol Ďumbieru a Chopku halila celou cestu mlha.

Výhled na dohled od chaty

Na chatě jsme se zastavili. Kromě výhledů jsme si užili i výbornou kapustnicu, po které se nám šlapalo o poznání lépe.

Chata M. R. Štefánika > Krúpove s. > Ďumbier (2048 m.n.m.)

→ 3 km | ↑ 380 m | ↓ 110 m

Další tři kilometry nás čekalo prakticky jen poloviční stoupání. První část trasy se táhla jen do mírného kopce a zastavovala jsem se jen kvůli focení. Od Krupoveho sedla na Ďumbier vede cesta o chlup strmější. Ve výšce okolo 1900 m.n.m. už cestu i okolí halila mlha. Cestou od sedla na Ďumbier a zpět jsme viděli jen na několik málo desítek metrů. To se nezměnilo ani na jeho vrcholu. Zdrželi jsme se tam tedy jen na krátkou svačinu, vrátili se na Krúpove sedlo a pokračovali na Chopok.

Ďumbier > Krúpove s. > Konské > Chopok (2024 m.n.m.)

→ 4 km | ↑ 490 m | ↓ 480 m

Cosi jsme naklesali, nastoupali, znovu naklesali a znovu nastoupali. V jednom sedle cestou se mlha valila přes hřeben a zdálo se nepravděpodobné, že zažijeme lepší podmínky pro výhled. Mlha však začala sestupovat do údolí a nám se otevíral stále širší výhled ještě před výstupem na vrchol Konské. A najednou jsme měli hory všude okolo a jasně modrou oblohu k tomu.

Přidali jsme do kroku, neboť jsme si nechtěli nechat ujít výhled z vrcholu. Chopok se prý většinu času schovává v mlze, takže jsme jednou měli štěstí :) Výhledu se nám dostalo prvotřídního. Lepší odměnu si za ten výšlap neumím představit.

Chopok > Kosodrevina > Srdiečko

→ 3 km | ↑ 20 m | ↓ 810 m

Na začátku jsem zmínila, že náročný byl zejména sestup. Žlutá z Chopku vede téměř pod lanovkou po velmi strmé kamenité cestě. Už v půlce jsem myslela, že mi upadnou kolena. To nejhorší jsme ale měli před sebou. Zapadající slunko zatím halilo hory do podvečerního přítmí.

Stmívalo se rychle a kvůli absenci čelovky jsme se rozhodli zkrátit si cestu po sjezdovce. Sešup 200 výškových metrů na půl kilometru vzdálenostním si jen tak zopakovat nechci :) Poslední kilometr k autu nás hodili dobří lidé, se kterými jsme sdíleli celou cestu dolů od Chopku, a patří jim za to velký dík!

---

Znáte hory Ďumbier a Chopok? Navštívili jste je?