Orlické hory | Luisino údolí, Velká Deštná, Šerlišský mlýn

Deštné v Orl. h. > Luisino údolí > Velká Deštná > Šerlich – sedlo > Šerlišský mlýn > Deštné v Orl. h.

Našlapáno: 13 km
Stoupání: cca 470 m
Náročnost: mírná
Okruh: ano
Trasa: zde

Okruh jsme zvolili jako rychlovýšlap. Počasí bylo mlhavé, nicméně tuto trasu už jsme jednou zdolali, takže nám o ty výhledy zase tolik nešlo. Pro porovnání článek zde. 

Deštné v Orl. h. > Luisino údolí > Velká Deštná (1115 m.n.m.)
→ 4 km | ↑ 420 m | ↓ 10 m

Ten den jsme měli ještě nějaké zařizování, do Deštného jsme tedy dorazili až o půl čtvrté odpoledne. O hodinu později už jsme měli stoupání za sebou a kochali jsme se mlhou na Velké Deštné. Lehoučce náročné to bylo, ne však tolik, abychom měli potřebu si nahoře odpočinout.

V Luisině údolí se hory skrývaly v mlze.

V mlze se částečně skrývala i samotná cesta na Velkou Deštnou.

A samozřejmě i svah a vrchol…

Velká Deštná > Šerlich – sedlo > Šerlišský mlýn > Deštné v Orl. h.
→ 9 km | ↑ 50 m | ↓ 460 m

Cesta z nejvyššího vrcholu Orlických hor na Šerlišské sedlo vede sice po asfaltce, to jsme tentokrát ale ignorovali. Po pár nachozených kilometrech to na nohy naštěstí nemá větší destruktivní účinek, takže jsme pokračovali procházkovou chůzí až téměř k Masarykově chatě.

Mlhy cestou neubylo. Naopak.

Podzimní procházku jsme se s padající tmou rozhodli dokončit přes Šerlišský mlýn, kam jsme se podívali i letos v únoru (článek tu). Mlha se s klesající nadmořskou výškou měnila postupně v mrholení, což nám vzhledem k příjemné teplotě vzduchu nijak nevadilo, a k autu jsme dorazli již tradičně za úplné tmy :)