Orlické hory | Východ slunce na Velké Deštné (1116 m)

Orlické hory

Orlické hory jsou naše oblíbené pohoří a na Velké Deštné jsme už dlouho nebyli, takže jsme nepohrdli příležitostí zajet se sem podívat na východ slunce. Velká Deštná je s výškou 1116 m nejvyšší horou Orlických hor a od roku 2019 na ni stojí nová rozhledna, na niž jsme se dosud nestihli vydat.

S oblibou jsme v minulosti jako výchozí bod volili Zákoutí v Deštném a nahoru vyrazili přes Luisino údolí, tentokrát jsme se ale rozhodli přespat nahoře a vyrazili z Šerlichu, resp. z Šerlišského sedla. Dobře jsme udělali. Zatímco nahoře mrzlo jenom trochu (okolo půlnoci se teploty pohybovaly okolo 0 ˚C a ráno jsme našli sotva ojíněnou trávu), dole v Deštném nám teploměr ukazoval -5 ˚C.

  • Kraj: Královehradecký
  • Okres: Rychnov nad Kněžnou
  • Vzdálenost: 7,5 km | 13,5 km
  • Stoupání: 170 m | 290 m
  • Okruh: ne, tam a zpět
  • Náročnost: žádná
  • Typ cesty: asfaltka, lesní (kořeny, kameny)
  • Vstup: volný
  • Parkování: zdarma v Šerlišském sedle

Východ slunce na Velké Deštné (1116 m)

Ráno jsem vyrazila sama a zbytek naší malé rodinné posádky nechala v klidu dospat. Pamatovala jsem si pohodovou cestu, takže jsem si nedělala vrásky z toho, že jsem se ze spacáku nevyhrabala dříve než 45 minut před východem slunce. Mrazivý vzduch fungoval lépe než kafe a já krátce před sedmou vystoupala po schodech na předposlední patro rozhledny. Úplně nahoře se tísnilo zhruba dvacet lidí a dostat se k zábradlí tam bylo rovnou odsouzeno k neúspěchu.

Slunce se za horami v dáli vylouplo krátce po sedmé a stoupalo velice rychle. Byl to krásný pohled, tohle jsem zažila jen párkrát, většinou to zaspím. :)

V ranním světle měla pěkné barvy nejen krajina pod námi, ale i samotná rozhledna.

Po nějaké půlhodině jsem se vydala zpět k autu, kde jsem nepohrdla možností uvařit si kafe, zahřát si ruce o teplý hrnek a zalézt na chvíli zpátky do tepla. Zatímco na slunku panovalo teplo pomalu na tričko od samotného východu, ve stínu pořád mrzlo a čím více jsem se blížila k parkovišti, tím větší zima panovala.

Velká Deštná o pár hodin později ještě jednou

A o tři hodiny později jsem na rozhledně stála znovu, tentokrát i s ostatními. Teplé barvy a zajímavé stíny zmizely, inverze v dáli ale zůstala. Pořád se bylo na co dívat.

A pro úplnost ještě uvedu pár informací o rozhledně. Na Velké Deštné do roku 2010 stávala malá rozhledna ve tvaru pyramidy. Tu jsem těsně nestihla, poprvé jsem se sem dostala až následujícího roku. Stromky tehdy sice nebyly tak vysoké jako dnes, rozhled z vrcholu ale neumožňovaly ani tehdy (pár fotek z té doby najdete zde). Současná rozhledna tady stojí přesně pět let, tedy od roku 2019. Měří 19 metrů, tvoří ji ocelová konstrukce obložená dřevem a nabízí krásný kruhový výhled na Orlické hory, Rychnovsko, vodní nádrž Rozkoš, Stolové hory, Bystřické hory, Kralický Sněžník, Rychlebské hory, Krkonoše a za příznivých podmínek i Ještěd.

Na oběd na Masarykovu chatu

Přes zacházku na Malou Deštnou jsme se vydali zpět k autu a na druhou stranu k Masarykově chatě na oběd. Měli jsme štěstí a přišli v době, kdy měli prázdný stůl, aniž bychom museli čekat. Nával tady bývá po celý rok, ale stojí to za to.

Po obědě jsme se ještě chvíli potulovali v bližším či vzdálenějším okolí a na západ slunce vyrazili na rozhlednu Šibeník. O tom ale zase příště.

You may also like