Shlomo Venezia, se narodil roku 1923 v Soluni do rodiny se španělskými i italskými kořeny. Své vyprávění také začíná ve svém dětství. Do Osvětimi byl deportován, když mu bylo 21 let spolu s celou rodinou a dalšími Židy. Jeho matka a sestry byly poslány na smrt sotva z vlaku vystoupily, on však byl poslán mezi vězně do karantény v Březince (Osvětim II) a následně zařazen do židovského sonderkommanda – zvláštního komanda, které mělo v táboře na starosti tu nejděsivější práci.

Žánr: literatura faktu, biografie
Počet stran: 224
Vydáno: květen 2010
Nakladatelství: Rybka
Mé hodnocení: 80%

Shlomo pracoval v jednom z osvětimských krematorií, kde pomáhal se svlékáním těm deportovaným, na které za pár desítek minut až hodin čekala smrt zplynováním. Tam byli nahnáni v domnění, že se jedná o sprchu v rámci dezinfekce. Jakmile se masa lidských po čtvrt hodině agonie přestala v komoře zmítat, nastala druhá část jeho povinností – odtahat mrtvá těla k pecím, kde byla zpopelněna.

Úryvek z knihy

Pustili jsme se zase do práce a začali pálit těla, která zůstala v plynové komoře. Večer nás měla vystřídat jiná skupina. Místo toho jsme pracovali šestatřicet hodin v kuse, aniž by to kohokoli zajímalo. Nakonec nám dovolili jít si nahoru odpočinout. Právě tehdy donesli na dvůr krematoria těla uprchlíků, která se pak měla přesunout k pecím a spálit. Ale o to už se postarali jiní vězni. Němci nechtěli, aby těla svých mrtvých kamarádů pálili lidi ze sonderkommanda, protože se báli, že by to mohlo rozpoutat druhou vlnu vzpoury. Potom za námi do krematoria II konečně přesunuli poslední lidi, kteří odmítli opustit trojku zároveň se mnou.

Shlomo kromě detailů své práce (např. toho, jak bylo těžké přemisťovat mrtvoly, které vlivem plynu netuhly, ale roztékaly se, či brodění se ve vrstvě tělesných tekutin a výkalů při jejich vytahování z komory), vypráví i o událostech a příhodách, které se během jeho pobytu staly – o ruských vězních, krutých polských a německých kápech i kápech z řad Židů, se kterými byla rozumnější řeč a sadistických dozorců z řad SS, kteří si zlost rádi vylévali na vězních.

Shlomo Venezia otevřeně popisuje veškeré stránky práce sonderkommanda a nevynechává ani mnohé detaily. Není divu, že několikrát během svého vyprávění upozorňuje na to, že se členové této skupiny cítili jako spoluviníci celé vyhlazovací mašinérie, případně že tak byli jinými označováni. Není divu, že ti, kteří se v tomto komandu ocitli, byli dříve či později bez výjimek popraovváni, aby nemohli podat svědectví o tom, o čem nevěděla ani většina ostatních vězňů v táboře. Přeživších členů sonderkommanda najdeme opravdu velice málo. Shlomo měl v tomto ohledu štěstí (dá-li se to tak v celé té absurdnosti nazvat). V den, kdy se Němci rozhodli sonderkommando zlikvidovat, se spolu s dalšími nepozorovaně promísili mezi z tábora odcházejí pochod čítající několik tisícovek vězňů. Pochod se dlouhé cestě, při níž zemřelo hlady a vysílením mnoho z nich, dostal do Mauthausenu a Shloma čekalo ještě několik měsíců práce tam i na dalších místech, než se dočkal osvobození.

„Celý ten zločin byl tak nesmírný, že prvních deset nebo dvacet dní jsem byl permanentně v šoku. Ale pak člověk přestane myslet.“
„Každý den by raději zemřel, a přesto každý den bojoval o přežití.“

Můj dodatek

Kniha je neuvěřitelně čtivá, což působí podivně, vzhledem k tomu, co autor popisuje. Vyprávění Shloma je zcela autentické, popisuje věci tak, jak si je pamatuje, do popisu jen minimálně zahrnuje dění, o kterém v oněch chvílích nevěděl. Podrobnosti pak dotváří celý obraz osvětimského pekla a vyhlazovacího procesu, nad kterým člověku zůstává rozum stát. Je dobře, že se přeživší po tolika letech rozhodnou svěřit širší veřejnosti s tím, co zažili na vlastní kůži. Zárověň si pak zaslouží obdiv nejen za sílu, díky které přežili, ale i díky které dokázali vůbec promluvit. Tím se totiž vrací zpátky a zažívají všechno znova. Knihu doporučuji a co se týče této tématiky, řadím ji mezi nejlepší.

:: Osvětim – Pochod živých 2010
:: Osvětim (fotoreport z mé návštěvy)
:: Největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, aneb Osvětim (část 1)
:: Největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, aneb Osvětim (část 2)