Valašské muzeum v přírodě (1) – Dřevěné městečko

Dřevěné městečko bylo otevřeno již v roce 1925 a je nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě. Návštěvníkům přibližuje způsob života v malém městě v období od poloviny 19. století až do první čtvrtiny 20. století. Přes léto zde probíhají folklorní slavnosti a ukázky obyčejů, tradičních řemesel a dovedností našich předků. Prohlídka je možná i bez průvodce a zabere zhruba 45-60 minut.

V rámci naší dovolené v Beskydech jsme museli nutně navštívit i Valašské muzeum v přírodě, které jsem naposledy navštívila asi před 12 (a možná více) lety. Rozhodli jsme se projít všechny tři areály, což zabralo prakticky celý den. Dojmů a fotek to vydá na více než jeden článek, takže jsem se rozhodla povídání o tomto skanzenu rozdělit na tři části. Jako první jsme si prohlédli Dřevěné městečko.

Soubor klátových úlů

Městečko jsme si nejdříve prošli bez interiérů, abychom měli představu, kde se co nachází. Ihned nás zaujaly klátové (=špalkové) včelí úly, které stojí u radnice.

Na další jsme narazili o pár desítek metrů dál za fojtstvím.

Při procházce areálem nás zaujal i proplétaný plot okolo amfiteátru. Na další fotce je zachycena zvonička z Horní Lidče.

Fojtství z Velkých Karlovic

Prohlídku interiérů jsme začali ve fojtství z Velkých Karlovic. Jedná se o kopii stavení fojta (rychtáře) z roku 1793. V Dřevěném městečku byla postavena v roce 1932 (s menším hospodářským zázemím z 60. let minulého století) a originál stále stojí na svém místě.

Na fotkách je mj. zachycena kuchyně, obytná komora pro výminkáře s tkalcovským stavem a kolovratem a cimbál.

Billův měšťanský dům

Dále jsme navštívili Billův měšťanský dům. Ten pochází z roku 1750 a do muzea byl z rožnovského náměstí přenesen v roce 1924. V tomto domě nás zaujala zejména cedulka vztahující se k pronájmu pokojů lázeňským hostům. Ta poukazovala na to, jakou má pokoj výměru a kolik osob pojme, nechybělo ani označení pokoje a číslo domu a také informace, že počet osob nesmí zapsaný (čili povolený) počet překročit. Cenu pronájmu určoval obecní úřad. Inu byrokratická buzerace rozhodně není výmyslem posledních let. :)

Hospoda Na posledním groši

V této hospodě jsme poobědvali 2 velmi chutné polévky. Na další chod se nám také sbíhali sliny, ale už bychom nestihli prohlídku Mlýnské doliny, kam se smí jen s průvodcem v čas, které se domlouvá při koupi vstupenek (v případě okružní vstupenky).

Nejedná se o jedinou hospodu v Dřevěném městečku. Vedle něj stojí ještě hostinec U Vašků. Obě restaurace by nás svými vývěskami snadno zlákaly. :)

Sýpka z Prostřední Suché a výstava Jak stavěli naši předkové

Jako poslední jsme sýpku u vchodu do areálu, která pochází z Těšínska a byla postavena v 18. století. Její interiér je věnován stavebním dovednostem našich předků. Vedle dobových fotografií zde najdete dobové stavební plány, tesařské a stavební nástroje, postup tesání trámů, ukázku stavby roubenky, výrobu šindele či cihel i význam čelních štítů domů.

Nejvíce nás z celé výstavy samozřejmě zaujaly obětiny, které se ještě nedávno dávaly do základů nově stavěných domů. Že se jedná o krásný příklad dochovaného pohanského zvyku, asi nemusím zdůrazňovat.

O dalších areálech Valašského muzea v přírodě si můžete přečíst v těchto článcích:

• Valašské muzeum v přírodě (2) – Mlýnská dolina
• Valašské muzeum v přírodě (3) – Valašská dědina a Jurkovičova rozhledna

Zdroje: ikonka Dřevěného městečka + info