Vrátnica (683 m) a Lačnovské skály

• Lačnovské skály •

Lačnovské skály se nacházejí zhruba 15 km jižně od Vsetína a vyrazit se na ně dá hned z několika směrů – z Lidečka okolo Čertových skal, z Lučné nebo třeba z Lačnova, odkud jsme vyrazili i my. Auto se dá nechat na parkovišti u Muzea vypálených usedlostí Vařákovy paseky. Celou oblastí vede i naučná stezka Vařákovy paseky, jejíž část jsme prošli cestou na Lačnovské skály. Kromě naučných cedulí je v tomto úseku její součástí i pěkné dětské a workoutové hřiště.

O víkendu jsme vyrazili za přáteli na Vsetínsko a nechali si ukázat nějaká pěkná místa v kraji, který téměř neznáme. Vzali nás právě na Lačnovské skály a poté na louku rozkvetlých šafránů a Čertovy skály. O všech místech bude ještě na blogu řeč.

Dolní Lačnovské skály

Auto jsme nechali v Lačnově u muzea, které bylo toho dne zavřené, byť všude psali, že bývá o víkendech otevřené. Je to sice škoda, nicméně jsme díky tomu následně stihli jak šafrány, tak Čertovy skály. Dál jsme se vydali po žluté, kterou tady kopíruje i NS Vařákovy paseky.

Zhruba po půl kilometru jsme došli ke hřišti, které jsem sice nevyfotila, ale dětem se moc líbilo. Pokračovali jsme dál do lesa, cesta byla čím dál bahnitější, ale na většině míst se to dalo obejít bokem.

Následovalo jedno z mála míst, kde cesta stoupala do kopce, a sice k Dolním Lačnovským skalám. Jedná se o 70 metrů dlouhou pískovcovou stěnu, jejíž nejvyšší skalní věž měří 15 metrů na výšku. Dále k nim po pěšině jsme ale nešli, stoupali jsme dál do kopce, kde je rozesetých spousta menších skalek s kulatými dutinami různých velikostí. Největší (na poslední fotce níže), na níž jsme narazili, pojala i větší děti a celé té skalce se říká Strčihlávek.

Vrátnica (683 m) a Horní Lačnovské skály

Podobně perforované jsou i Horní Lačnovské skály, které tvoří hrubozrnný pískovec a slepence. Horní skály se nacházejí asi o 700 metrů dál po žluté na vrcholu Vrátnice (683 m) a dosahují výšky okolo 10 metrů. Horní i Dolní Lačnovské skály fungují jako cvičný terén pro horolezce, na menších útvarech si tady zaskotačí i děti bez vybavení.

Prostřední skály a vyhlídka cestou k nim

Cestu dolů jsme zvolili jinou, takže jsme neminuli ani Střední Lačnovské skály. Pěšina tu není značená a vede trochu prudším kopcem než po žluté, ale to cestou dolů ničemu nevadilo.

Abychom se vyhnuli bahnitým úsekům, zvolili jsme po návratu na žlutou cestu přes pole/louky/pastviny. Ty podmáčené naštěstí nebyly a šlo se tudy podstatně příjemněji než po té lesní cestou tam. Navíc tu nechyběl výhled do kraje.

Příště se zaměřím na ty rozkvetlé šafrány bělokvěté, za nimiž jsme po návratu k autu vyrazili.