V pátek jsme se se školou vypravili do Židovského Města. Jako první nás čekala přednáška o holocaustu, pronásledování Židů nejen za 2.WW ale i tom, jak byli nenáviděni odjakživa. Byli zde zahrnuti i neonacisté, kteří by se měli zabíjet na místě…. Celkově to bylo zajímavé, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, které jsem předtím nevěděla. Přednáška trvala něco přes hodinu. Následovala kratičká přestávka, které jsem hned využila a z okna fotila onen známý hřbitov, který jsem chtěla navštívit už strašně dlouho, a nevěděla jsem, zda-li se tam později dostaneme.

Následovala výpověď jedné paní, která si prošla koncentračním táborem na vlastní kůži. Povídala nám o celém svém životě, o tom jak jim bylo postupně vše zakazováno až došlo na přesun do Terezína. Vyprávěla i tamějších zážitcích a o svém osudu poté i o osudech svých blízkých, které ztratila všechny. Nebylo divu, že polovina lidí to celé probrečela…

Nás čekalo pokračování v Pinkasově synagoze, která je známá tím, že její stěny jsou popsány jmény 80 000 českých a moravských Židů, kteří za nacismu zahynuli. Prohlídli jsme si také obrázky dětí, které namalovaly v Terezíně…

A ačkoli mě opravdu tlačil čas, neodpustila jsem si návštěvu onoho hřbitova…