Žvaginių piliakalnis a památník Ablinga

• Ablinga •

Žvaginiai a Ablinga jsou dvě obce v západní Litvě, v jejichž blízkosti se nachází Žvaginių piliakalnis, tedy hradiště a u něj dřevěné sochy – památník Ablinga připomínající, že tyto dvě vesnice vypálili během druhé světové války nacisti. Místa se nacházejí zhruba 45 km východně od Klaipédy a zhruba 5 km severně od městečka Endriejavas. Pod kopcem je zřízeno malé parkoviště, kde se dá bez problémů zaparkovat.

My se sem vydali ze zastávky na poloostrově Ventė. Místo jsme našli náhodně, když jsme hledali vhodný plac k přenocování. Opuštěná parkovací plocha vypadala dobře, víc zpravidla nepotřebujeme, byť v Litvě je naprosto běžné narazit na parkoviště s připraveným ohništěm (nebo klidně i grilem), toikou, přístřeškem a popelnicí. ;)

Předchozího dne dorazila do většiny Evropy fakt studená fronta. My se vzbudili do větru tak silného, že v něm bylo téměř nemožné cokoli dělat (rozuměj třeba si odskočit), kafe jsme vařili přímo v autě, venku to vařič těžce nedával. Vichr se naštěstí částečně zklidnil, ale ve slušných nárazech se vracel po celý zbytek našeho pobytu, nejen toho dne. Říkali jsme si, jestli nás to cestou na vrchol neodfoukne, ale kupodivu na louce pod hradištěm téměř nefoukalo, vítr se rozbíjel o stromy na samotmém vršku.

Ablingos memorialas aneb památník Ablinga a masakr v roce 1941

Cestou k vrcholu jsme procházel kolem několika dřevěných soch. Připomínají události 23. června 1941, kdy Němci zastřelili 42 obyvatel (28 mužů a 14 žen) obcí Ablinga a Žvaginiai. Zachránili se pouze ti, kteří se v danou chvíli nacházeli mimo domov. Obě obce byly vypáleny. Dnes tady žijí jednotky obyvatel.

Památník v této podobě vytvořili litevští lidoví řezbáři v roce 1972. U hradiště tak dodnes stojí soubor 30 dubových soch vysokých okolo šesti metrů.

Žvaginių piliakalnis aneb Žvaginijské hradiště

Samotný kopec představuje svou výškou 148 m n. m. nejvyšší bod široko daleko. Na východní straně se nacházejí zbytky dvoumetrového valu a objevena byla i více než metr silná vrstva obsahující vypálenou keramiku a různé zuhelnatělé materiály z různých období (1. – 13. století).

Naše cesta dále směřovala do Žmuďského národního parku (Žemaitijos nacionalinis parkas), o tom ale zase až příště.

Zdroje: pamatyklietuvoje.lt | klaipedosrajonas.lt | krastogdas.lt | wiki (cs, en, lt)

Litva (+ Lotyšsko) 2025

Jako cíl naší letošní rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo.

Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.