Josefův důl > Kristiánov > Nová Louka > Olivetská hora > Bílá kuchyně > Ptačí kupy > Holubník > Sedlo Holubníku > Černá hora > Rozmezí > Čihadla > Mariánskohorské boudy > Protržená přehrada > Josefův důl

 Našlapáno: 36 km (6,5 + 29,5)
Stoupání: cca 900 m
Náročnost: citelná
Okruh: ano
Trasa: zde

36 km + 3 další k autu bez krosny.
20 kilo na zádech.
Cca 2 hodiny nekvalitního spánk…
…prostě výlet k nezaplacení. :)

Josefův důl > Kristiánov > Blatný rybník
→ 6 km | ↑ 280 m | ↓ 130 m

Původně jsme chtěli začít v Bedřichově. Debilnější místo jsme si asi zvolit nemohli. I mimo sezóny je povoleno stát pouze na vyhrazených parkovištích. Ta buď patří penziónům a tudíž by na nich normální smrtelník neměl stát, nebo jsou placená. Stejný problém nás provázel i v Hraběticích a zaparkovali jsme až v Josefově dole. Původní trasu jsme tak museli upravit. Do místa, kde jsme chtěli přespat, jsme neměli čas se dostat. Tak jsme se vydali po tmě kamsi k přehradě po žluté a dál pokračovali až k Památníku sklářství v Jizerských horách v Kristiánově. Z něj jsme po modré šlapali po místní málo využívané silnici a okolo půlnoci si ustlali, kde se nám to zrovna líbilo. Že se nacházíme vedle rybníka, jsme zjistili až se svítáním :)

Noc to příjemná opravdu nebyla. Nepodařilo se nám pořádně usnout ani po pár hodinách a ve tři ráno jsme to vzdali. Do čtyř jsme se ještě váleli ve spacáku (do té kosy se nám taky hned nechtělo, odhadovali jsme ji na 4°C), poslouchali probouzející se les okolo, koukali, jak se rozednívá, a teprve poté se rozhodli vyrazit dál.

Blatný rybník a Blatný potok

Blatný rybník > Nová Louka
→ 1 km | ↑ 20 m | ↓ 0 m

O kilometr dál nás čekalo nádherné horské ráno s mlhou.

Nová Louka > Olivetská hora (886 m.n.m.) > Bílá kuchyně > Pod Ptačími kupami
→ 7 km | ↑ 210 m | ↓ 110 m

Jizerské hory se vyznačují enormním výskytem vyštěrkovaných, vybetonovaných a vyasfaltovaných tras. Tento úsek jsme jinou nepotkali. Nás nevyspalé to nudilo natolik, že jsme málem usnuli při chůzi :) Další nejméně desítka kilometrů však byla parádní.

Pod Ptačími kupami > Ptačí kupy (1013 m.n.m.)
→ 0,6 km | ↑ 90 m | ↓ 0 m

Probuzení nás čekalo s výstupem na Ptačí kupy. Cesta strmě stoupala po kamenech a kořenech. Místy se překonávání přírodních překážek neobešlo bez sundání krosny. Okolo nás se nacházely bizarní skalní útvary a spousta zeleně. Takhle jsme si to představovali od začátku :) Světelné podmínky v tomto případě mizerné, ale což…

Na tomhle místě jsme se na dvě hodiny natáhli, koukali na měnící se nebe ze zataženého na slunečné a chvílemi doháněli spánkový deficit.

Z vyhlídky bylo vidět výborně. Na první fotce se zrcadlí vodní nádrž Bedřichov, v dáli za ní je vidno Ještěd. Na druhé jsme se dívali směrem k Svinskému čelu nebo Poledníku, nejsem si jistá. Poslední ukazuje náš následující cíl – Holubník.

Cesta úzkou uličkou kolem skalního útvaru k rozcestníku

Ptačí kupy > Holubník (1071 m.n.m.)
→ 1 km | ↑ 80 m | ↓ 0 m

Cesta na další vrchol už tak náročná nebyla a utekla rychle.

Výhled z Holubníku rovněž stál za to.

Holubník > Sedlo Holubníku > Černá hora (1085 m.n.m.)
→ 3 km | ↑ 110 m | ↓ 90 m

Cesta po červené utíkala velmi rychle i nadále. K sedlu jsme se dostali za chvíli. I tentokrát jsme potkali zajímavé skalní útvary.

Následovalo stoupání na Černou horu. Pro zajímavost – až na vrchol (i dál) vede cesta po dřevěném chodníku. Nezdá se to, ale dalo to zabrat :)

Černá hora > Čertův odpočinek > Sněžné věžičky > Rozmezí
→ 2 km | ↑ 30 m | ↓ 100 m

Cestou k Rozmezí jsme se zašli podívat na Čertův odpočinek. Skalní útvar měl nabízet výhled, okolí však je zarostlé natolik, že jsme viděli jen náznak Krkonoš mezi stromy. Lépe jsme pořídili na Sněžných věžičkách, kde se nachází vyhlídka. I tam však stojí vysoký strom přímo ve výhledu.

Rozmezí > Knejpa > Na Knejpě > Mariánskohorské Boudy > Protržená hráz > Josefův důl
→ 11 km | ↑ 130 m | ↓ 480 m

Poslední etapu zkrátím. Pršelo, takže jsme se schovali pod střechu knajpy Na Knejpě :) Než jsme tam došli, stejně jsme měli prakticky všechno mokré. Do Josefova dolu jsme se však vydali oklikou přes Protrženou přehradu, což je velmi zajímavá technická památka a bude jí věnován samostatný článek. Krom úseku o cca 800 metrech jsme šli a časem pajdali pouze po asfaltu. Tvrdý podklad si vybral své, chodidla nás bolela jako prase. Nicméně zjišťuju, že už jsme na to tak nějak zvyklí :) Část trasy jsme již tradičně docházeli za tmy. Na začátku Josefova dolu jsme zastavili, jeden z nás dobelhal pro auto a pak už nás čekala vzhledem k únavě jen dost děsivá jízda domů.

Výhled cestou a Protržená přehrada