Wolin – XX. ročník středověkého festivalu Slovanů a Vikingů

Léta jsme se této akce chtěli zúčastnit. Loni nám to těsně nevyšlo a až letos jsme se konečně na 20. ročník této dosti známé akce vydali. Naše očekávání se vůbec nedržela při zemi.

Do Wolinu jsme dorazili na sobotní program někdy po desáté ráno. Našli jsme jedno z posledních volných neplacených míst (polské złoté jsme chtěli využít na užitečnější věci) a kupodivu se nenacházelo daleko od vchodu. Vstupné se nám zdálo vzhledem k rozsahu celého festivalu dosti směšné – 15 złotych/osoba, tedy cca stovka na jednoho).

Zorientovat se v rozsáhlejším hradišti nám chvíli trvalo. První část programu – boje o most, se však konala u jednoho ze dvou vstupů do areálu, takže jsme tam dorazili i dost brzo na to, aby špunt jako já něco viděl.

Po bojích o most jsme se rozhodli projít si celý areál, najít nějaké známé a kouknout, co se kde děje a nabízí. Všechno jsme viděla jako z rychlíku. Dav lidí nás nekompromisně tlačil dál a jen málokde jsme se mohli opravdu zastavit. Co naplat, zkusili jsme to několikrát, jinak to nešlo :)

Pálící slunce zvyšovalo rozladěnost z množství návštěvníků a budilo v nás jinak skrytou agresi. Stínu jsme našli pramálo. V polovině programu jsme se dokonce uchýlili k razantnímu rozhodnutí, že nás sem už nikdo nedostane. To vedro nám prostě vážně vlezlo na palici. Samozřejmě jsme si to o pár hodin později rozmysleli :) Stačilo chvíli v klidu posedět a poslouchat naše oblíbené kapely – Starého Olsu a Percival. Spolu s nimi hrály ještě dvě další a celý den se střídali. Zastihli jsme je tedy 3x.

Bitva, na kterou všichni vzpomínají, když se zmiňují o Wolinu, nás zklamala asi ze všeho nejvíc. Bojovalo se v ohraničeném prostoru (samozřejmě na druhém konci, než kde jsme si našla místo já) a bojovalo se nemastně, neslaně, mdle. Dokonce předloňská bitva na Rogaru mi přišla lepší a to tam byla desetina účinkujících. Kdyby se alespoň bojovalo o hradiště, mohlo to být zajímavější. To by se však diváci nikam nevešli.

Večer se konala ještě svatba Slovanky a Vikinga, na kterou jsem se celkem těšila. Konal v místní svatyni s nově vztyčenou modlou Svantovíta. Čekala jsem představení, z něhož bych si mohla vzít inspiraci. Dočkala jsem se frašky dvou ožralých „žerců“, kteří mleli nesmysly. Bylo poměrně smutné se na to dívat.

Večer zakončil promítaný dokument o Wolinu natáčený přímo na předchozích ročnících festivalu, který byl zajímavý a stál nám i za to, že jsme ho celý prostáli. Večer jsme strávili v kempu, který střeží několik metrů vysoké modly Svantovíta a při večerní koupeli sledovali bouři na protějším břehu Dziwny. Následující den jsme se po 1600 km dlouhé cestě (první část zde) živi a zdrávi vrátili zpět domů obohaceni o mnoho cenných poznatků a zážitků.

Ač to z výše uvedeného možná nevyplývá, nakonec se nám tam líbilo a dají-li bohové, příští rok jedeme zas! :)