Dobrodružství pana Wellingtona – Hana Bergmannová Klímová

Osud knihy Dobrodružství pana Wellingtona předtím, než spatřila světlo světa, jsem sledovala na Facebooku několik měsíců. To, jakou práci jí autorka věnovala (toho si tam můžete všimnout sami) si zaslouží nejen 5 hvězdiček z 5, ale také vlastní článek. Hana Bergmannová Klímová ji totiž nejen napsala, ona ji i ilustrovala a kvůli jejímu vydání si založila vlastní nakladatelství (ne však proto, že by knihu nechtěl nikdo vydat, nabídek se prý dokonce sešlo víc).

O klucích, letadlech a letcích RAF

Knih o našich letcích v RAF existuje naštěstí už poměrně hodně. Jedná se však převážně o literaturu faktu nebo memoárovou literaturu, která zaujme možná hrstku dospívajících čtenářů, ale hlavně ty dospělé, kteří se tématu přímo věnují. Kniha podobného ražení pro děti na našem trhu dosud chyběla (pokud se pletu, opravte mě, ale já opravdu o žádné nevím). Jak ale vlastně pojmout vážné téma 2. světové války a našich letců v zahraničním odboji a jejich následné perzekuce komunisty tak, aby to zaujalo malé čtenáře? Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, než kniha vyšla, a co vím určitě je, že skloubit něco takového s běžným životem dvou kluků z 5. třídy určitě není tak lehké, jak by se mohlo zdát.

Pan Wellington

Kdo jiný by mohl vyprávět o osudu válečného letadlového veterána než sám pan Wellington? Bombardér Vickers Wellingon, jehož kódové označení se ke konci knihy rovněž dozvíte, se po válce dostal shodou okolností do aeroklubu. Ostatním letadlům v hangáru vypráví své zážitky a jednoho dne přijde na to, že může komunikovat i se dvěma chlapci, kteří jsou v klubu každou volnou chvíli a z jeho trupu si udělali svůj bunkr. Kluci zažívají běžné lumpárny i méně běžná dobrodružství a od pana Wellingtona dostanou důležitý úkol – zjistit něco o osudu jeho posádky, která s ním za války létala.

Vůbec to ale nebude jednoduché. Ač pan Wellington může chlapcům sdělit vše, co si z té doby pamatuje, nikdy neslyšel příjmení těch chlapců, kteří jeho posádku tvořili. Zná pouze jména z toho, jak na sebe volali. A aby těch úkolů neměli kluci na prázdniny málo, za jednu svou velkou lumpárnu si dali za cíl uvést pana Wellingtona do letuschopného stavu. Zda se jim to povede a co všechno pro to zkusí udělat, to už si přečtěte sami.

Hrdinové i zlí vůdci a takový vážnější “Příběh hraček”

V knize spolu mohou komunikovat všechny věci, dokonce české věci mluví česky, německé německy, slovenské slovensky a tak dále, takže i věci mohou narazit na jazykovou bariéru. Myslela jsem si, že mi to jako dospělákovi bude při čtení trošku překážet, ale ne. Hned jsem si vzpomněla na můj oblíbený Příběh hraček, který funguje. A funguje to i tady – je to pohádka pro děti, tak je to potřeba brát, ač pro dospělého to je chvílemi přece jen trošku infantilní ;)

Nu a do toho příběhu, ve kterém figurují hlavně věci s vlastním myšlením a je místy velmi úsměvný, autorka zakomponovala vážné věci a dětem tak přibližuje druhou válku i následnou totalitu u nás, zlé vůdce i naše hrdiny v zahraničním odboji – zejména tedy u RAF, což asi není při názvu a podtitulu knihy překvapivé.

Jako celek to, zdá se, funguje. Tedy z mého pohledu, na dětech to budete muset vyzkoušet sami. To naše je na to ještě moc malé, ale ilustrace se mu líbí už teď ve 2,5 letech :)

Ilustrace, fakta, slovníček pojmů

Dětská knížka musí mít hodně ilustrací a tahle jich hodně také má, malých i velkých, skoro na každé stránce jednu. Moc pěkných ilustrací, mimochodem. V knize vystupují existující letadla, vypráví se o historických událostech. Posádka pana Wellingtona je sice smyšlená, ale jsou zmíněni i další naši (známí) letci, mj. i osud Josefa Brykse, který vypovídá o všem, co mohlo československého letce potkat nejen za války, ale i po ní, když komunistický režim posílal účastníky zahraničního odboje ve vykonstruovaných procesech buď na dlouhá léta do žaláře, nebo rovnou na šibenici.

Na knize je znát, že si autorka mnoho informací ověřila, než je do příběhu zakomponovala. Pokud pojímám knížku jako pohádku pro děti, je toho v ní nahuštěno opravdu hodně a dokonce nechybí ani výkladový slovníček na konci, což je u dětské beletrie věc opravdu nevídaná.

Některé věci ohledně děje jsou sice trochu nesmyslné, zejména ty, které jako deus ex machina vyřeší samo rádio během pár minut, aniž by je museli zdlouhavě řešit lidé, ale v jaké pohádce se takovéto jevy nevyskytují? :)

Pro rodiče zvídavých čtenářů

Pokud máte o druhé válce a našich letcích jen zcela zběžné povědomí (asi jako já), třeba vás zaujmou ještě následující informace, které můžete pak se svými malými zvídavými čtenáři probrat. Zeptala jsem se na ně Martina, který to povědomí má přece jen o něco větší (soudě nejen podle počtu přečtených knih na toto téma a počtu slepených modelů letadel).

Wellingtony

• Wellingtonů se vyrobilo přes 11 tisíc, ale navzdory tomuto počtu se do dnešních dnů dochovaly opravdu jen 2, oba se nacházejí v muzeích ve Velké Británii.
• Na našem území žádný Wellington pilotovaný českou posádkou nepřistál ani nehavaroval, s britskou posádkou však ano. Během jednoho náletu v červenci 1944 havarovaly 2 na jižní Moravě (jeden z nich u Němčiček na Znojemsku, info zde) a 3. nouzově přistál u Pardubic poté, co stihl ještě s porouchaným motorem shodit bomby na rafinerii David Fanto, jak měla jeho osádka za úkol. Jeho osudem je zjevně inspirován příběh letadla a jeho osádky v knize. Více o tom skutečném si můžete přečíst v tomto článku.
• Takové letadlo by se žel dnešních dnů v nějakém hangáru pravděpodobně vůbec nedočkalo, protože by je nejpozději začátkem 50. let místní v rámci akce Z nebo něčeho podobného rozřezali do šrotu a dostali by pochvalu za vzorný sběr starého železa.
• V době, kdy havarovaly ony Wellingtony, už měli spojenci v držení i letiště v Itálii, odkud startovaly. V téže době už ale 311. československá bombardovací peruť nepodnikala s Wellingtony noční nálety, ale se čtyřmotorovými Liberatory létala nad oceánem a potápěla ponorky a lodě.

Odbojáři

• Osudy smyšlené posádky jsou jistě inspirované životními osudy mnohých odbojářů.
• Jediné, co není zcela přesné, jsou jejich popravy gestapem hned po dopadu. Němci likvidací českých válečných zajatců otevřeně vyhrožovali a plánovali ji. Po diplomatickém nátlaku britské vlády ji ale odsunuli na dobu po “úspěšném ukončení války”.
• Ve skutečnosti byl popraven jeden – Arnošt Valenta, a to ne přímo proto, že by byl Čech, ale proto, že se angažoval ve vícenárodnostní skupině útěkářů ze zajateckého tábora Stalag Luft III.. Padesát z nich bylo na přímý rozkaz Hitlera hned po dopadení bez soudu popraveno. Více se dočtete v tomto článku nebo v knize Zlomená křídla od E. Čejky. V Dobrodružství pana Wellingtona je tomu také věnován prostor u kapitoly o Josefu Bryksovi, který se útěku rovněž zúčastnil.
• Nicméně gestapo surově trestalo domácí odboj na území Protektorátu a zavíralo rodiny příslušníků zahraničního odboje, takže krutost popisovaná v knize není neodůvodněná a zmínka v knize alespoň v této podobě je určitě na místě.

Závěrem

Řečeno už toho bylo dost. Že se mi Dobrodružství pana Wellingtona líbí, o tom něco napovídá už úvodní odstavec. Nedokážu ji asi úplně ohodnotit a docenit z pohledu dětského čtenáře, ale z pohledu toho dospělého ji vychválit musím. Těch informací z naší historie, těch se tam objevuje opravdu hodně a já bych to s dětskými hlavními postavami neuměla skloubit lépe.