Beton

Materiál tvořící objekty čs. opevnění je železobeton, tedy beton hustě protkaný armovacími pruty s průměry až několik centimetrů. Kvalita betonu byla testována, pokud beton nesplňoval odolnost 450kg/cm2 (tedy kostička prostého betonu o jednom centimetru krychlovém byla z jedné strany zatížena 450ti kilogramy), stavební firma betonující objekt platila pokutu. Vyjímečně se podařilo namíchat beton i o odolnosti 800kg/ cm2 .
Při stavbě opevnění si civilní firma provádějící betonáž musela opatřit vlastní bednění, dovézt štěrk, cement a další běžné materiály. Nestandardní prvky byly dodávány ŘOP.

Ocelové prvky

V opevnění bylo kromě betonu použito i mnoho železných částí, armovacími pruty počínaje, přes střílny až po pancéřové zvony. Tyto prvky byly dodávány většinou Vítkovickými železárnami. Střílny a zvony z vysoce kvalitní oceli byly velmi těžké (desítky, či dokonce stovky tun), doprava do hosrských oblastní, kde bylo opevnění stavěno, byla tedy velmi nesnadná.

Vzduchotechnika

V LO byl jednoduchý rozvod vzduchotechniky s ventilátorem na ruční pohon. V TO se jednalo o velmi složitý rozvod s mnoha nasáváními. Vzduch byl pomoci motorem poháněného ventilátoru vháněn do objektu přes filtry proti plynům, prachu a bojovým látkám. Tento vyčištěný vzduch byl rozváděn po celém objektu, zkažený vzduch ze střeleckých místností a záchodů byl odváděn ven. V objektu byl takto neustále udržován přetlak (venkovní vzduch se nemohl dostat dovnitř ani otvory ve střílnách apod.) a pomoci tohoto systému byl objekt případě i vytápěn.

Voda a odpad

Většina objektů TO měla vlastní studnu, pokud byla hladina spodní vody dostatečná, byla studna kopaná (pár metrů), v opačném případě byla studna vrtaná (několik desítek metrů). Objekt byl tak v otázce pitné vody naprosto nezávislý. Studní byly osazovány motorem nebo i klikou poháněná čerpadla a v objektu byly na vodu velké nádrže (přinejmenším 2000l vody). V TO byly splachovací záchody, kaly byly umístěny v samovyhnívací jímce OMS, kde po vyhnití odcházely potrubím ven z objektu.

Výzbroj

Československo mělo velmi rozvinutý zbrojní průmysl, není tedy divu, že zbraně použité v opevnění patřily ke světové špičce.

Lehký kulomet vz.26

Výrobek Zbrojovky Brno a.s. , ráže 7.92. V LO hlavní zbraň, v TO především jako pomocná pro krytí vchodu nebo do pozorovacích zvonů. Tato zbraň je v kódu a výkresech ŘOP označována jako „N“.

Těžký kulomet vz.7/24

Starý vodou chlazený kulomet vycházející z ještě z Rakouského vzoru. Nouzově používán v LO, v TO se s ním již nepočítalo.

Těžký kulomet vz.37

Moderní a vysoce účinný vzduchem chlazený těžký kulomet Zbrojovky Brno ráže 7.92. Vyjímečně použitý v LO, v TO byl většinou lafetován jako dvojče. V kódu ŘOP je samostatná zbraň „D“, v lafetaci po dvou jako „M“.

4cm protitankový kanón vz.36

Moderní rychlopalný kanon ze Škody Plzeň. V roce 1938 byl schopný zničit každý známý německý tank. Tato zbraň byla lafetována spolu s jedním TK vz. 37, celý tento komplet bylo označován jako „L1“.

Pevnostní 10cm houfnice vz.38

Mělo se jednat o hlavní zbraň dělostřeleckých tvrzí, ale tato zbraň se již do sériové výroby nedostala. Tato zbraň měla být umístěna po třech kusech (každý ve své vlastní střílně i lafetě) v dělostřeleckých srubech, dvojiče této zbraně mělo být montováno do otočné výsuvné dělostřelecké věže, která rovněž nebyla nikdy realizována.
Replika houfnice je dnes k vidění v muzeu na Dobrošově.

Minomety

Pevnostní minomety měly vykrývat hluché prostory tvrzí a celých palebných úseků. Jednalo se o kasematní minomet vz.38 ráže 9cm, 12cm minomet určený do minometné kopule (viz. kapitola tvrze) a 5cm minomet do pancéřových zvonů místo LK vz.26. Žádná z těchto zbraní ovšem nebyla realizována do konečné podoby..