Litevský skanzen Rumšiškés

• skanzen Rumšiškés •

Litevský skanzen u obce Rumšiškés, resp. Litevské muzeum v přírodě (litevsky Lietuvos etnografijos muziejus) se nachází zhruba 25 km východně od Kaunasu a představuje jeden z největších skanzenů a etnografických muzeí v Evropě. Návštěvníkům přibližuje etnografické regiony Litvy na konci 18. století a v první polovině 20. století.

My se sem vydali druhý den našeho pobytu v Litvě a strávili jsme ho tam celý. Nezvolili jsme sice optimální okruh a na pár místech se museli vracet nebo je projít dvakrát, ale i tak se nám stalo poprvé, že bychom v nějakém skanzenu nachodili 10 kilometrů, a to jsme ani neobešli všechny dostupné trasy. :)

Skanzen Rumšiškés

Litevské muzeum v přírodě se nachází hned vedle obce Rumšiškés na břehu Kaunaské přehrady, o níž jsem se zmínila minule. Založeno bylo v roce 1966 a představuje etnografické regiony Malá Litva, Dzūkija, Aukštaitija, Suvalkija a Žemaitija. Krom toho se zde ještě nachází městečko s dlážděným náměstím a budavami z různých období z celé Litvy.

Zdroj obrázku: viz odkaz

Většina stavení je přístupných i s interiérem. Většinou tam narazíte na průvodce, který vám o daném domku i oblasti něco poví, ať už litevsky, anglicky nebo případně rusky. Areál je velmi rozlehlý a po několika kilometrech jsme si říkali, že by se dal nejsnáz prohlédnout na kole. O chvíli později jsme několik cyklistů opravdu potkali, takže to tady asi nebude problém. :)

Mažoji Lietuva aneb Malá Litva

Od vchodu jsme vyrazili jedinou možnou cestou z kopce dolů k říčce ústící do Kaunaské přehrady. Dál jsme se drželi mapy a zvolili jednu z doporučených tras. Kdybychom to neudělali a pořádně se rozhlédli po lepších trasách, mohli jsme si pár kilometrů ušetřit a podívat se všude, na což nám nakonec nezbyl čas, ale co se dá dělat. Podívali jsme se tak k molu a pak vyrazili do kopce k části skanzenu s architekturou z oblasti Malé Litvy.

Malá Litva je dnes poměrně malé území, co se samotné Litvy týče, jinak se ale jedná o historické území Pruska a později německého Východního Pruska zasahující do velké části dnešní Kaliningradské oblasti a malým kouskem do Polska. Říkalo se jí také Pruská Litva. Na území Malé Litvy žili převážně Litevci, v Prusku však bylo litevské obyvatelstvo postupně germanizováno, až zůstalo u litevského osídelní jen na malém území Malé Litvy tak, jak je tomu i dnes – u hranic s Kaliningradskou oblastí podél řeky Němen (Nemunas) a u Baltu až po Klaipédu.

Kousek bokem, avšak stále v areálu skanzenu, se nachází malá kovová rozhledna se značně zarostlým výhledem na Kaunaskou přehradu.

Žemaitija aneb Žmuď

Dalším etnografickým regionem Litvy je Žematija nebo též česky Žemaitsko či Žmuď. Leží na severozápadě země. Jedná se o celkem řídce osídlenou část Litvy, což jsme ostatně sami při našem průjezdu viděli. Historicky toto území osidloval kmen Žmuďanů či též Žemaitů a obyvatelé zde dodnes zachovávají jedno z hlavních nářečí litevštiny – žmuďštinu či též žemaitštinu.

U žemaitijské části skanzenu jsme trochu zazmatkovali a zbytečně se do jedné její části museli později vracet, protože jsme ji jednoduše obešli, aniž bychom mrkli blíže. Z podobně blbého důvodu jsme se pak už nešli podívat na ten pěkný větrný mlýn, který jsme viděli snad ze všech stran, jen ne zblízka. :D

Suvalkija

Suvalkija je nejmenší a zároveň nejmladší z pěti kulturních regionů Litvy. Jak jeho název napovídá, nachází se jižně od Němenu a formovat se začal až v 19. století

Městečko

Jak už jsem naznačila výše, místní městečko tvoří budovy z různých částí Litvy. Kolem dlážděného prostranství nechybí kostel, hostinec, pošta a řemeslníci a obchodníci s různým zbožím. Hostinec funguje i pro turisty a v jeho nabídce najdete litevské dobroty jak z teplé, tak ze studené kuchyně. Jenom se připravte na pořádnou skanzenovou přirážku. Zatímco se polévka a jiné teplé chody daly sehnat za celkem rozumný peníz, cena plněného pečiva nás trochu zaskočila. Za malinkatý kousek těsta s mletým masem jsme zaplatili cca 3,50 €, uf… Hlavním důvodem, proč jsme do toho šli (krom toho, že jsme si řekli, že to bude alespoň echt litevské a budeme vědět, jak to má chutnat), byl fakt, že jsme potřebovali rozměnit větší bankovky, abychom si koupili magnetku na památku. Než jsme to stihli sníst, v krámku se suvenýry zavřeli a my měli smůlu. :D

Aukštaitija

Aukštaitija představuje největší z etnografických celků Litvy. Rozkládá se na severovýchodě země a částečně zasahuje i do Lotyšska a Běloruska. Nachází se v něm historické centrum litevského státu, a to již od 11. století. I tato oblast si zachovává své nářečí litevštiny a jsou pro něj typické vícehlasé lidové písně sutartinės, které byly v roce 2010 zapsány na seznam UNESCO.

Část s regionem Aukštaitija je také rozdělena na dvě části. První leží cestou k východu, takže jsme ji prošli dvakrát. Ta druhá je udělaná velice zajímavě – leží trochu bokem, takže jak se k ní blížíte, působí to, jakobyste přicházeli do samostatně ležící obce, v níž se zastavil čas. To se nám velice líbilo, jen jsme tam dorazili už pozdě a nedostali jsme se do interiérů, které se zavírají hodinu před koncem návštěvní doby.

Dál za touto částí se ještě nachází panský dům Aristavėlė z 18. století, ale k tomu už bychom to nestihli, tak třeba někdy příště… Syn se naopak těšil opačným směrem, kde se měla nacházet expozice o hnutí odporu sestávající se z jurty, vagónu, bunkru a pomníků, nicméně nic takového jsme nenašli, takže ze skanzenu odcházel mírně rozčarovaný.

Po nepovedené zastávce jsme rychle dokončili okruh, protože bylo už po zavíračce. Cestou jsme potkali ještě zajímavý mostek.

Co si budeme povídat, skanzen parádní, ale byli rádi, že není ještě větší, už takhle to bylo až až. :) Skanzenů jsme na nějakou dobu byli přesyceni, takže ten druhý jsme si naplánovali až ke konci našeho pobytu. Další den jsme vyrazili na západ, o tom ale až v dalším článku.

Zdroje informací: wiki (cs, lt, en) | lemu.lt

Litva (+ Lotyšsko) 2025

Jako cíl naší letošní rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo.

Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.