Kaunas | Přehrada, pevnost, Perkunas

Naším prvním záchytným bodem v Litvě se stalo město Kaunas. Měli jsme za sebou cestu dlouhou přes 1200 km s jedním přespáním v Polsku. Přes Suwalki jsme se dostali plynule bez zastavování nebo poposkakování, dál jsme si udělali jen pár bezpečnostních zastávek u bunkrů kousek od polskolitevských hranic a pak v Marijampolė. V Kaunasu jsme toho chtěli vidět víc, takže jsme tady strávili celý zbytek dne.

Kaunaská přehrada

Do centra jako takového jsme se chystali až večer, protože zkušenosti jasně hovoří o tom, že na takovém místě (rozuměj v centru libovolného města) kvůli davům lidí dřív být vážně nechceme. Rozhodli jsme se proto pro krátkou procházku podél Kaunaské přehrady nedaleko hráze. Auto jsme nechali na poloprázdném placeném parkovišti (přesnou částku si nepamatuju, ale nebylo to nic hrozného, asi 0,5 € za hodinu). Hned vedle se nachází dětské hřiště a přístup k pláži.

Nešiukšlink! Šiukšles išsinešk

Hned u první cedule, která upozorňovala na konec pláže, jsem pochopila, že se jsem se ocitla v zemi, kde vážně nebudu rozumět (skoro) ani slovo. To byl po našich výletech do Německa/Rakouska, Polska, Slovinska i Maďarska celkem slušný nezvyk. :) O kus dál jsme narazili na další ceduli upozorňující na všechno možné. Tady náhodou vznikla fotka, kterou jsem krátce po návratu z Litvy dávala na Facebook. Respektive fotka vznikla cíleně, ale předklad do maďarštiny nebyl původně zamýšlen, prohlížeč si jen pamatoval moje předchozí překlady. Na druhou stranu jsem tomu ale konečně rozumněla. :D

Kaunaská přehrada se jinak litevsky jmenuje Kauno marios, na délku měří 83 km, na šířku až 5 km a zabírá plochu o 64 km². Zbudována je na řece Němen (Nemunas), což je 937 km dlouhá řeka pramenicí v Bělorusku, která dále směrem k Baltu tvoří hranici mezi Litvou a Kaliningradskou oblastí. My se okolo přehrady motali ještě následující dva dny, kdy jsme nedaleko od ní dvě noci spali a druhý den zajeli do skanzenu v Rumšiškés, který také leží na jejím břehu.

Kaunas, Kovno, Kowno, Kauen, Kauņa

Kaunas leží na soutoku dvou velkých řek – Nemunasu (Němenu) a Nerisu. Jedná se o druhé největší litevské město, které svého času zastávalo post dočasného hlavního města, a to v době po první světové válce, kdy Vilnius zabralo Polsko. Přesněji se jedná o rok 1919, kdy vznikla samostatná Litevská republika.

První písemná zmínka o Kaunasu pochází z roku 1361, založen však byl pravděpodobně již v 11. století. V polovině 15. století se stal členem hanzy a postupně nabyl na obchodním významu. Neprospívaly mu však útoky ze strany Švédů, Rusů či Napoleona. V 19. století se město stalo ruskou hraniční pevností, během první války bylo okupováno německou armádou. V průběhu druhé světové války, konkrétně v roce 1940 obsadila Kaunas i zbytek Litvy pro změnu Rudá armáda, o rok později zase Německo, které jej drželo do roku 1944, kdy jej obsadil opět Sovětský svaz.

Název Kaunas je litevského původu, pravděpodně je odvozen od jména Kaun, -as je koncovkou nominativu. V polštině se městu říká Kowno a výjimečně se můžeme setkat i s počeštěným názvem Kovno. Německy se Kaunasu říká Kauen a lotyšsky Kauņa,

VI Fortas

V Kaunasu vznikla před více než sto lety vojenská pevnost na popud ruského cara Alexandra II. V té době patřilo město k západní hranici Ruské říše a mělo ji chránit před případným vpádem Německa a Rakouska-Uherska. Na konci 19. století se mělo celé město proměnit v jednu velkou pevnost a byly na to vynaloženy obrovské prostředky. Postaveny byly stovky zděných i dřevěných objektů, ne vše se ale stihlo dokončit. Na začátku 20. století došlo k modernizaci v podobě vyztužení betonem v první až páté pevnosti. Nepříteli opevnění vzdorovalo 11 dnů.

Dodnes se dochovalo zhruba 250 objektů tohoto pevnostního systému, v řadě z nich zimují netopýři a řadí se tak mezi chráněná území. My se během naší návštěvy náhodou octli u pevnosti VI, která v meziválečném období sloužila jako věznice. Během druhé světové války zde bylo zabito 35 tisíc válečných zajatců. Dnes ve VI fortas najdete expozici vojenské techniky Válečného muzea Vytautase Velikého. Dojeli jsme sem ale pozdě, už bylo zavřeno, tak jsme si místo prohlédli alespoň zvenku.

Perkunas před fakultou

Jako dlouholeté pohany nás při této výpravě samozřejmě zajímala i baltská mytologie. V tomto ohledu jsme něco málo viděli a zažili, ale při příští návštěvě Litvy máme určitě co dohánět. V Kaunasu jsme se zajeli podívat na sochu Perkunase, která příhodně stojí před elektrotechnickou fakultou. Perkunas je baltským bohem hromu, obdobou slovanského boha Peruna.

Kostel v centru

V podvečer jsme se chtěli zastavit v restauraci Bernelių Užeiga, kde jsme ale na první pokud nepochodili, protože se stála fronta na volný stůl až venku. To nás ale spíš navnadilo, že tam chceme, takže jsme se šli projít směrem k náměstí. Turistů tam proudilo na můj vkus stále až až, raději bych počkala do setmění, ale co už. Prošli jsme si pěší zónu a došli ke známému kostelu svatého archanděla Michaela, což je pravoslavná stavba z konce 19. století. Na náměstí nás pak ještě zaujala levitující socha.

Kam na jídlo – restaurace Bernelių Užeiga

Tuto restauraci jsme nakonec navštivili dvakrát, první a poslední den našeho pobytu v Litvě. V obou případech jsme vybírali pouze z litevských jídel jako jsou např. cepelíny – velké bramborové knedlíky plněné mletým masem a náš oblíbený studený boršč – šaltibarščiai. Další pokrmy si nepamatuji názvem, ale nikde nechyběla zakysanka a kopr. Litevská kuchyně za nás vůbec není špatná! Navíc nám velice chutnaly domácí limonády a kvas. Jen zákusek už by se do nás nevešel ani omylem. :)

V Kaunasu jsme se během naší výpravy ocitli ještě dvakrát – o dva dny později, kdy jsme chtěli navštívit muzeum Vytautase Velikého, ale bylo zavřené, a pak o týden později, kdy jsme to zkusili znovu krátce před cestou domů, to už jsme pochodili lépe. Muzeum si nechám na závěr této série článků a v příštím příspěvku vás vezmu do jednoho z největších skanzenů v Evropě. :)

Zdroje informací: wiki (cs, lt) | kaunas.lt

---

Litva (+ Lotyšsko) 2025

Jako cíl naší letošní rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo.

Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.