Bývalá námořní pevnost Karosta (Liepāja)

• Karosta •

Bývalá námořní pevnost Karosta se nachází na severním okraji přístavního města Liepāja, kde se po pobřeží Baltského moře táhne několik kilometrů. Vznikla na přelomu 19. a 20. století na popud ruského cara Alexandra III. a postihl ji velice zajímavý osud, kdy postupně sloužila carskému Rusku, Německu, samotnému Lotyšsku a také Sovětskému svazu.

Karosta a éra carského Ruska

Hlavní výstavba námořní pevnosti proběhla v letech 1890 až 1906 na popud ruského cara. Hlavním důvodem byl fakt, že přístav Kronštadt v zimě zamrzá, kdežto tato část Baltu nikoli. Vybudován byl přístav Порт Императора Александра III (= Port Imperatora Aleksandra III.), skoro dvoukilometrový vlnolam, podzemní bunkry a opevnění pobřeží, jejichž hlavním cílem bylo chránit vojenský přístav před útoky z moře i ze souše. Rusko pevnost v Liepāje (Libavě) považovalo za opěrný bod svých námořních sil v Pobaltí. Její název tehdy zněl Морская крепость Либава, tedy Libavská námořní pevnost.

Ve své době se jednalo o jednu z nejmodernějších námořních pevností, která pro stavby neuvyužila tradiční kámen, ale železobeton a svá stanoviště kryla písečným náspem. Pobřežní baterie chránící přístav před bitevními loděmi, křižníky i torpédoborci byly rozmístěny v oblouku dlouhém přibližně 6 až 7 km. Jejich výbavu tvořily kanóny ráže 152 mm – 305 mm. Komplexu nechyběly muniční sklady, ubikace, podzemní chodby, technické zázemí, zákopy, střelecké pozice,… Mezi nejmodernější technické vychytávky patřila telefonní síť mezi bateriemi, optická zaměřovací stanoviště, výkonné reflektory a izolované sklady munice chráněné proti výbuchům. Na moři zase na nepřítele čekalo minové pole. Pevnost fungovala od roku 1906 do roku 1915 a její posádku tvořilo 2 000 až 3 500 mužů.

Do vzduchu ji vyhodili sami Rusové

Nejmodernější pevnost však vznikala příliš dlouho na to, aby reflektovala rychlý vývoj zbraní a celkově otázku boje na moři. Lodní zbraně dostřelily dál, než s čím Karosta počítala. Byly vyvinuty zbraně, které pronikly betonem. Konečnou ránu však pevnosti nezasadil dobře vyzbrojený nepřítel, ale samo carské Rusko, které při ústupu před Němci v roce 1915 vydalo rozkaz, že se objekty nesmějí dostat do rukou nepřátel a musejí být srovnány se zemí. Zbraně byly odvezeny a některé objekty vyhozeny do povětří. Němci pak opravili sklady a používali část přístavu.

Kara osta aneb samostatné Lotyšsko

Po vzniku nezávislé Lotyšské republiky po 1. světové válce bylo samozřejmě na místě název pevnosti změnit. Nejprve se jí začalo říkat Kara osta, což znamená válečný přístav. Zkrácením tohoto názvu vzniklo Karosta. Lotyšsko nemělo důvod ani finance pevnost obnovovat, dál se využívaly jen její sklady a kasárna. Nicméně se zde nacházela námořní základna lotyšského loďstva.

Karosta a sovětská okupace

S druhou světovou válkou, konkrétně v roce 1940, vtrhli do Lotyšska Sověti a Karostu, coby součást okupovaného území, proměnili v plně uzavřenou vojenskou zónu a sídlo svého loďstva. Z původní infrastruktury nadále využívali prostory jako sklady munice a kryty a vybudovali moderní infrastrukturu. Civilní obyvatelé se museli vystěhovat.

Mezi lety 1941 a 1945 Karostu obsadilo nacistické Německo, které zemi po zbytek druhé světové války okupovalo. I pro ně představovala důležitý bod kontroly nad Baltským mořem. Po válce si zemi, a tedy i přístav, opět přivlastnili Sověti a zůstali tam až do devadesátých let minulého století.

Námořní pevnost Karosta dnes

Po odchodu sovětských vojsk z Lotyšska v roce 1994 zůstala námořní pevnost zcela opuštěná, jak ale vyplývá z historie tohoto místa, některé její části byly v havarijním stavu již předtím. Co nezničilo samotné odstřelování při ústupu carského Ruska, to podléhalo a stále podléhá erozi. Pobřežní baterie se postupně řítí do moře, některé podzemní prostory jsou zaplaveny.

Přístup k jednotlivých výše položeným bunkrům je snadný a relativně bezpečný, ale je to samozřejmě na vlastní nebezpečí. Vstup na zřícené pevnůstky válející se v moři je podle všeho z bezpečnostních důvodů zakázán, stejně tak přístup k bunkrům na pevníně zespod, kde hrozí další sesuv půdy a zřícení objektů.

My se vydali jen k pobřežní baterii, tedy na to nejikoničtější místo Karosty. Na další pozůstatky pevnosti nám nezbyl čas. Zastavili jsme na dvou různých místech (parkování je tu bez problémů). Celá linie se dá projít najednou, ale vzhledem k počasí (ledový mořský vítr se bez problémů dostal skrze všechny vrstvy oblečení) jsme si prošli jen dva zajímavé úseky.

Liepāja je polomrtvé město

V samotné Liepāje jsme mnoho času nestrávili. Cestou z pobřežní pevnosti do centra nás zaujala pravoslavná Námořní katedrála sv. Mikuláše, lotyšsky Sv. Nikolaja Jūras katedrāle, rusky Свято-Николаевский морской собор), která v městské části Karosta stojí od roku 1903. Dnes ji obklopují paneláky.

Dále nás zaujalo, že město, ačkoli má mnoho pěkných zákoutí připravených zejména pro turisty, je prakticky vylidněné. Večer a v noci se svítilo jen v málo oknech, na ulicích se nepohybovali žádní lidé a jen pramálo aut. Přes den to bylo o něco lepší. A aby taky ne, když se jedná o skoro 70tisícové město. Nicméně i tak by tam člověk čekal větší šrumec.

My se tímto s Lotyšskem pro tuto výpravu rozloučili. Nocovat jsme původně chtěli ještě v této zemi, ale nenašli jsme žádné pěkné místo směrem na jih k litevským hranicím, takže jsme zastavili až v Litvě, kde nás další den čekala cesta trajektem na Kurskou kosu. O tom ale zase až v dalších příspěvcích.

Zdroje informací: wiki (lv, en), dark-tourism.com, karosta.lv, liepaja.travel

Litva (+ Lotyšsko) 2025

Jako cíl naší letošní rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo.

Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.