Hradiště a vyhlídka Bílá skála se nachází na Rokycansku, konkrétně asi 9 km severovýchodně od Rokycan a stejně daleko jihozápadně od Zbiroha. Vydat se sem můžete po zelené turistické značce, která vede od Břas přes Sklenou Huť na vrch Radeč. Zaparkovat se dá přímo pod kopcem, vizte začátek a konec trasy na odkazované mapě níže.
Vzdálenost: 2 km
Stoupání: cca 70 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne, tam a zpět
Mapa: zde
Tu noc mi vážně byla kosa
Bílá skála u Rokycan se mi vryla do paměti opravdu dobře. Na začátku roku 2015 jsme tu strávili druhou noc venku v rámci prodlouženého víkendu, během něhož jsme objevovali zimní krásy okolo Berounky. Taková zima mi byla snad poprvé v životě. :) Tři vrstvy oblečení nestačily, oheň skoro nehřál, věci nám zmrzly… Ale ten výhled na Plzeňsko, ten tedy stál za to. Ráno jsme se probudili do mlhy a tak jsme nemohli úplně docenit vyhlídku, kterou Bílá skála představuje. Ostatně se na ty mizerné fotky můžete podívat sami sem. Ale vzpomíná se na to dobře, klidně bych si to někdy zopakovala.
Neplánované útočiště o pár let později
Letos v září jsme se na Bílou skálu vypravili znovu, ač tak trochu neplánovaně. Předpověď na víkend vypadala příznivě, my neměli žádné plány ani povinnosti, tak jsme se prostě narychlo sbalili a vyrazili. Původně jsme mířili trochu severněji na jednu skálu u Mlečic, ale v obci se zrovna konala nějaká akce, takže se nám tam nechtělo moc otravovat. Hledali jsme náhradní místo na přespání a po pár neúspěších si vzpomněli právě na Bílou skálu. Projeli jsme přitom přes Radnice, kde nám tehdy v cukrárně vynadali za bahno na botách (to po té první noci strávené venku na zřícenině hradu Libštejn, kam se musíme ještě taky někdy vypravit, protože jsme tehdy přes zmrzlé prsty nebyla schopná tohle místo ani nafotit).
Na skálu jsme dorazili za úplné tmy (výstup po zpevněné lesní cestě je naprosto nenáročný) a já tak trochu doufala, že nás ráno bude čekat pěkný výhled, nikoli bílá tma. Čekal, v jednu chvíli dokonce na horizontu zářila Plzeň, jak se o ní odrážely paprsky. Jak už to tak bývá, podmínky se po ránu rychle měnily, takže ač jsou si některé fotky podobné, dávám je sem schválně pro zajímavost, často je dělí jen krátký časový úsek.
Spali jsme přímo nahoře pod širákem. Nevím jak vy, ale já se fakt ráda budím s tímhle výhledem nad hlavou. :)
Než se vzbudil zbytek naší malé rodinné výpravy, prošla jsem si část vrcholu. Je to vážně pěkné a klidné místo.
Do míst pravěkého hradiště už jsme se pak vydali všichni cestou k autu. V těchto místech jsme minule nebyli, protože bychom se tam nejspíš v té husté mlze ztratili nebo někam zahučeli.
V autě jsme vyměnili krosnu s věcmi na přespání za krosnu s věcmi na stromolezení a vydali se hledat ještě jeden strom. Prošli jsme si tak kus lesa podél silnice, přeskočili pár potoků a následně konstatovali, že strom je to opravdu pěkný, ale s naším vybavením nezdolatelný. Tak snad příště. :)
A co ta skála u Mlečic?
Nemá smysl kvůli ní zakládat vlastní článek, protože jsem tam fotila méně, než je u mě obvyklé, nicméně jsem to už nakousla, tak alespoň krátké info na závěr. Od Sklené Huti jsme vyrazili znovu do Mlečic a doufali, že akce už skončila. Bylo tomu tak, všude klid, auto jsme nechali na ploše u nějakého areálu, která působila jako veřejné parkoviště, a vydali se po zelené směrem k lesu. Jakmile po cca jednom kilometru skončila asfaltka, začalo to být opravdu zajímavé. Prodírali jsme se pěšinou skrze keře, táhli s sebou krom krosny i dětské kolo a netušili, kde vylezeme. Po pár set metrech jsme naštěstí přišli na širší cestu, ale vzápětí se před námi objevil další drobný problém – protínal ji potok. Na přeskočení to nebylo a na výběr jsme měli dvě možnost – vratkou a kluzkou lávku v metr a půl vysokých kopřivách a přebrodění. V létě by nebylo nad čím váhat, ale na konci září už ta voda nad kotníky zase tolik nelákala. Každý jsme si vybrali to svoje, já volila vodu, která nakonec zas tak ledová nebyla, malého jsme si předali před potok. Pohoda.
No a ta skála – takový pěkný kousek, kde jsme si párkrát vystoupali pomocí blokantu a zase slanili dolů. Někde tam je schovaná keška s pěknou kombinací obtížnosti a terénu (5/5). To byl ostatně hlavní cíl celého toho víkendu, nutno dodat, že byl splněn. :)
Máte tedy zajímavé koníčky a pravda – každý zážitek se počítá M y už jsme rádi za každou reportáž do míst, kde je něco zajímavého. Přeji další dobré výlety a poučení z těch, které vám daly zabrat. Přeji pěknou sobotu a slunce v duši při dalších cestách ☺ ♣
Pravda, ale ty zajímavější koníčky jsme ale začali mít až letos. :) Děkuji za pěkný komentář a přeji pěkné podzimní dny. :)