Krkonoše a inverze, Sněžka a západ slunce. Cesta dolů s minimem světla. Co víc si přát… :)

Pomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch. > Svorová hora > Sněžka > Jelenka tur. ch. > Pod Jelenkou > Pomezní Boudy

Konečně jsem se vypravila napravit jednu ostudnou záležitost, aneb poprvé jsem si vyšlápla na Sněžku. Rozhodnutí tam konečně vyrazit přišlo poté, co jsem se na Slovensku vydala na daleko vyšší hory (Ďumbier a Chopok) a přišlo mi zvláštní, že na té nejvyšším českém jsem pořád ještě nebyla. ;)

Vyrazili jsme v celkem dobrý čas a roční dobu, neboť jsme na celé trase v jinak extrémně navštěvovaných Krkonoších potkali jen málo lidí. Cestou do výchozího bodu už jsme se to ale chystali i vzdát, vzhledem k nemožnosti rozumně zaparkovat v Peci pod Sněžkou. Nakonec jsme dojeli do Malé Úpy a zcela neplánovaně vyrazili z Pomezních Bud.

Cestou nahoru jsme se nemohli vynadívat na stále zřetelnější inverzi, z ničeho nic jsme z šedivého údolí vyjeli do hor pod modrou oblohou, a jen jsme doufali, že to vydrží, než na tu Sněžku dojdeme. Vydrželo. Časový plán (jít z celé trasy jen cca hodinu ve tmě) jsme neměli šanci dodržet, takže jsme se už cestou do prvního kopce rozhodli, že na Sněžce zůstaneme i na západ slunce. Jak se nám šlo 8 km ve tmě neznámým terénem s miniaturní baterkou, se dočtěte na konci. :)

Pomezní Boudy > Nad Sovím s. > Jelenka tur. ch.

→ 4 km | ↑ 280 m | ↓ 80 m

Z Pomezních Bud jsme vyrazili po červené směrem k Sovímu sedlu. Cesta stoupala plynule, poměrně rychle jsme zahřáli svaly a přizpůsobili tempo. Cesta po výstupu zase klesla k Sovímu sedlu, aby mohla stoupat k chatě Jelenka.

Brzy se začaly ukazovat první výhledy na mlhu válející se všude pod námi.

Jelenka tur. ch. > Svorová hora > Sněžka

→ 3,5 km | ↑ 400 m | ↓ 70 m

To nejlepší a nejnáročnější stoupání na trase se bezpochyby nachází právě za chatou, kdy se červená táhne na Svorovou horu. Cesta zajištěná kamennými stupni se stoupajícími metry čím dál více klouzala. I sněhu pomalu přibývalo.

A výhled se stával čím dál kouzelnějším…

Cesta po Obřím hřebenu naopak nebyla náročná prakticky vůbec. Výhledů se nám naskýtalo čím dál více a tento úsek až k samotnému stoupání na Sněžku uběhl velice rychle.

Poslední kilometr na vrchol Sněžky už opět náročný byl, a to zejména kvůli podkluzujícímu terénu.

Ale vylezli jsme tam a ten výhled + západ jsou ta nejlepší odměna za výstup (a v tomto případě i sestup).

Obří důl

Mraky připomínaly moře

Barvy se s mizejícím kotoučem za obzorem neustále měnily.

Až se začalo skutečně stmívat a byl čas vyrazit dál…

Sněžka > Jelenka tur. ch.

→ 4,5 km | ↑ 80 m | ↓ 400 m

Trasu po žluté jsme zvládli ještě za velmi slušné viditelnosti. Po zelené už světla rychle ubývalo, ale polovinu z ní jsme ještě zvládli bez baterky. Tu jsme měli jen jednu jakožto součást mobilu, tedy mizernou, ale byli jsme rádi i za ni. :) Cestu tvořila úzká pěšina pokrytá různými nástrahami v podobě klouzajících kamenů a kořenů stromů. Nad hlavou nám mdle svítilo neskutečné množství hvězd. No, neutíkalo to, posunovali jsme se pěkně pomalu, ale asi se není čemu divit. Bez pádů se to neobešlo, ale nic horšího než 3x zvrtnutý kotník se nestalo a s ním se jít dál dalo. :)

Jelenka tur. ch. > Pod Jelenkou > Pomezní Boudy

→ 4 km | ↑ 60 m | ↓ 270 m

Závěr trasy už proběhl v klidu a rychle. Cesta po žluté vede po asfaltce, za kterou jsme byli vzhledem k podmínkám i vděční (přesto, že tento povrch nemůžeme normálně ani vystát). Nu a zatímco nahoře panavalo relativní teplo, dole nás po příchodu k autu čekalo první letošní škrábání námrazy z oken.