Smolenice > Jaskyňa Driny > Vlčiareň > Čertov žľab > Záruby s. > Záruby > Ostrý kameň > Breziny rozc. > Červená hora > Pod Čiernou skalou > Mon Repos > Amonova lúka > Klokoč > Sedlo Uhlíská > Mesačná lúka > Vápenná – Roštún > Pod Malou Vápennou > Sološnicka dolina > Sološnica

Našlapáno: 29 km (8,5 + 16 + 5,5)
Stoupání: 1530 m (700 + 770 + 60)
Náročnost: citelná
Okruh: ne
Trasa: zde

Popravdě, tohle byl cíl na jeden den a kousek a ne na den a půl a kousek třetího. Počasí v kombinaci s krosnou na zádech nám s tou náročností trošku zamávalo.

Smolenice > Jaskyňa Driny
→ 2,5 km | ↑ 225 m | ↓ 80 m

Co si budeme povídat, bylo vedro. Slunko pražilo jako divé a už při výstupu na první kopec začalo být jasné, že na původní plán si budeme muset nechat zajít chuť, respektive vybrat lepší počasí jindy.
Ze Smolenice jsme po rozpáleném chodníku vyrazili po zelené a snažili se rozdýchat dusno, které nás mělo následující dny provázet. Cesta k jeskyni Driny nám tak trvala neskutečně dlouho. Člověk během kilometru vystoupal nějakých 200 výškových metrů, aby k ní mohl dalších 80 klesnout po dosti strmé cestě ve skalách.

Výhled na vrcholu

Jeskyni jsme samozřejmě navštívili a těšili se z chladu (cca 8°C) a vzduchu, který nabídla. Co nám udělalo menší radost, byla cena vstupného (6€/osoba), cena za focení (7€), kterou jsme odmítli zaplatit a kroutili nad ní znechuceně hlavou, dav lidí, který se na náš okruh sešel (cca 30) a typicky divně nezaujatý výklad. Jeskyně jako taková za návštěvu určitě stojí, nicméně člověk zůstane nechápavě zírat, když ho provedou vybetonovanou cestou po schodech a uměle vyraženým tunelem, který vybudovali za jediným účelem – prodloužení okruhu prohlídky…

Jaskyňa Driny > Vlčiareň > Nad Vlčiarňou
→ 2,5 km | ↑ 160 m | ↓ 90 m

Dlouho jsme se u jeskyně nezdržovali a vypravili se po žluté dál. Cesta k rozcestníku Vlčiareň nejprve mírně stoupala, následně mírně klesala, vedro nás zdržovalo a tak jsme po necelých dvou kilometrech už zase seděli a sušili propocená trička. Nu pokračovat jsme museli, zvolili jsme mírnější tempo a vydali se k dalšímu rozcestí.

Nad Vlčiarňou jsme se dostali do nefalšované karpatské divočiny bukových lesů.

Nad Vlčiarňou > Čertov žľab > Záruby s. > Záruby (768 m.n.m)
→ 2 km | ↑ 310 m | ↓ 10 m

Následoval nejnáročnější výšlap prvního dne. Nekonečný kilometr a půl stoupání na Čertov žľab a Záruby stoupal do prudkého kopce a nás předbíhali zdatní běžci, kteří se ani nezastavili a pelášili do kopce a nedlouho poté i z kopce (na rozdíl od nás však byli nalehko :)).

Čertov žľab

Záruby (768 m.n.m) – nejvyšší bod Malých Karpat

Záruby > zřícenina hradu Ostrý kameň
→ 1,5 km | ↑ 5 m | ↓ 200 m

Cesta ze Zárub na zříceninu Ostrý kameň se táhne ostrým skalnatým svahem kopce. Rychle neutíkal, protože člověk musel neustále dávat pozor, kam šlape, jinak si koleduje o vyvrknutý kotník či ještě méně příjemný úraz. Na hrad jsme dorazili krátce před soumrakem a přečkali na něm noc. Bude mu věnován samostatný článek.

Ostrý kameň > Breziny rozc. > Červená hora > Pod Čiernou skalou > Mon Repos
→ 9 km | ↑ 400 m | ↓ 470 m

Po strmé cestě jsme naklesali to, co jsme pracně předchozího dne vyšlapali nahoru. Ač se spalo na hradě dobře, unavenost (možná jen otrávenost) z tepla a dusna se přihlásila už při sestupu. Osvěžili jsme se tedy v nedalekém prameni, nabrali zásoby vody a vydali se dál. Dobře jsme udělali, toho dne jsme žádný další tekoucí pramen nepotkali.
Cesta se klikatila lesem, ubíhala celkem rychle a nijak výrazně nestoupala ani neklesala. Stejně jsme však každou chvíli zastavovali, nikoli však kvůli focení, ale kvůli doplňování tekutin.

Pohled směrem k nádrži Buková

Mon Repos > Amonova lúka > Klokoč (661 m.n.m.)
→ 3,5 km | ↑ 210 m | ↓ 40 m

Při cestě na Amonovu lúku jsme zatli zuby a veškeré svalstvo a vyšlápli si ten kilometr a půl do kopce na jeden zátah (a to dost rychle). Za to jsme si dopřáli velmi dlouhou čistě flákací pauzu nahoře u rozcestníku.
Na Klokoč už jsme vyrazili volným tempem. Vrchol poskytuje krásný výhled směrem na Vápennou, kterou jsme si stanovili jako cíl pro ten den. Říkali jsme si, že se ještě máme na co těšit, zpětně si však říkám, že už jsme v tu chvíli měli to nejhorší za sebou.

Klokoč

Výhled z Klokoče na Vápennou – náš další cíl

Klokoč > Sedlo Uhlíská > Mesačná lúka > Vápenná – Roštún (752 m.n.m.)
→ 3 km | ↑ 170 m | ↓ 100 m

Na Sedlu Uhlíská jsme si dali poslední větší pauzu. Potkali jsme tam partu turistů mířících opačným směrem na Plavecký hrad, který jsme raději vynechali. Poslední etapa nás však mile překvapila, neboť se táhla jen do mírného kopce, sem tam s prudším úsekem a ke konci po skalnatém hřebeni. Cesta nabídla řadu pěkných výhledů. Les na druhé straně se zase halil do příjemného podvečerního světla.

Na vrcholu Vápenné se nachází betonová mini rozhledna a je z ní takovýto výhled:

Na kopci jsme přespali a ráno se vykopali jít podívat na východ slunce, který však patřil k těm ne zcela vydařeným.

Vápenná – Roštún > Sološnicka dolina > Sološnica
→ 5,5 km | ↑ 50 m | ↓ 550 m

Chvíli jsme si ještě pospali a později ráno vyrazili do Sološnice přes Sološnickou dolinu. Cestou se nám naskytl ještě výhled na další část Karpat a také zpět na Vápennou. Opravdu jsme byla ráda, že jsme si vybrali výšlap na ni z druhé strany a ne z této, je to totiž řádný krpál ;)

A na závěr pěkná pavučina ze Sološnické doliny

zdroj mapy