Článek na Lidovkách o příšerném slohovém projevu některých maturantů mě nepřekvapil. Spíše mě zarazilo, že se autoři těch perliček dokázali dostat až do 4. ročníku. Z článku a příkladů vyplývá, že dnešní středoškoláci mají problém se samotným myšlením v rodném jazyce.
Není to tak dlouho, co jsem se rozčilovala nad tím, jak se rozmáhají tendence zjednodušovat pravidla češtiny jen proto, že někdo není schopen je pochopit a použít v praxi (článek zde). Od té doby jsem podobných nesmyslných výkřiků zaznamenala víc, zejména v diskuzích na téma gramatika. Komentující se vyjadřovali v tom duchu, že v případě užívání gramaticky nesprávných tvarů většinou by se měla pravidla pravopisu prostě změnit. Některým by ani nevadilo, ba by to dokonce uvítali, kdybychom si mohli vybrat, které i/y kam napíšeme.
Čeština je složitý jazyk a o to větší mám radost z toho, že ji umím uspokojivě ovládat. Dnes se vedle znalosti pravidel pravopisu ztrácí i schopnost v češtině uvažovat. Problém se sepsáním delšího textu nemají jen žáci a studenti, kteří to při některých oborech později v zaměstnání nebudou ani potřebovat, ale i lidé, kteří se mluveným či psaným projevem živí – novináři, korektoři, publicisté, úředníci všeho druhu, hlasatelé, pracovníci reklamních agentur a další. Tolerance ke gramatickým a stylistickým chybám od doby, kdy nám opakovaně v 9. třídě vtloukali do hlavy všechny možné gramatické jevy, abychom nebyli na střední škole za negramotné tupce, vzrostla několikanásobně. Dnes jsou chyby přehlíženy, příp. si jich v tom horším případě ani mnoho lidí nevšimne.
K maturitě se dostanou i takoví, kteří jsou schopni na papír vypustit např. toto:
- Z blýžící se my večernímy hodinamy se představitelé města rozloučili…
- Myslím si že nejsem jediná komu se tato dovolená nelíbyla. Děkuji za pochopení naschledanou
- Kumpáni se odtrhli od stolu a jali se chopit zbraně.
- Dobrý den, chtěla bych vám oznámit, že dovolenou kterou jsem si u vás objednala byla nejhorší v mém životě. Nevlídný personál nejsou člověku schopni pomoct.
- A jak vlastně vypadá bulvár? Podle mého názoru si myslím, že bulvár je úplně zbytečný pro svět.
Zdroj: Lidovky
Gramatické chyby se objevují všude na internetu i v oficiálních dokumentech mezifiremní komunikace. V poslední době mě nejvíc rozesmála tato:
Otřesná kvalita projevu v soukromých e-mailech či na chatu už dneska nikoho nepohorší. Pokud je osobní text psán ve spěchu, přivírám nad tím oči i já, respektive tiše trpím, ale nijak to nekomentuju. Pokud se však chyby objevují na oficiálních stránkách či dokumentech, které jsou vizitkou např. celé organizace, je na pováženou, zda jejich autor (nebo korektor) má na svém místě co pohledávat.
No mě už to přestává překvapovat. taky mám pocit, že znalost pravopisu jde čím dál víc do háje… Neřeknu, taky udělám pár chyb v čárkách, ale napsat to, co tu dáváš jako příklad, to bych se styděla snad do konce života. I když poslední věta může být i nějaký překlep, taky se stává. Ovšem tiskařské služby na MUNI mne dost rozesmály, na oficiálních stránkách univerzity zrovna tohle? :D No, třeba tam někomu tisknou vlastní standarty. :D
Překlep to být může, nicméně tam jde i o nesmyslnost textu jako takového. Nepříjde mi hodné maturanta odpovídat na otázku, jak něco vypadá, tím, že je to zbytečné pro svět :)
Mluvíš (píšeš) mi z duše. Vždycky jsem si na češtině hodně zakládala a ve škole jsem s ní neměla nikdy problémy. Za mých mladých let by žák nebo student, který napíše takové hrubky a nesmysly, jaké jsi uvedla, nepostoupil ani do vyšší třídy na prvním stupni ZŠ (tenkrát ještě ZDŠ), natož aby ho pustili k maturitě. Písemný projev je čím dál horší, bohužel. Mně se z toho občas dělá zle. Na druhé straně mě moc těší, že se u nás najdou mladí lidé, jako třeba ty, kterým český pravopis není lhostejný. Děkuji ti za to, Veroniko, a přeji pěkné dny! Hanka
Já jsem též ráda, že nejsem jediná, Hanko. Pěkné dny i tobě!
Já jsem nedávno téměř vyletěla z kůže, když jsem si v knize (!) přečetla slovo „čísýlka“. Možná to vypadá komicky, ale mně do smíchu nebylo. Spíše jsem se vyděsila.
O dnešních maturantech ani nemluvě. Když nejsou schopni přečíst jedinou knihu k maturitě (http://cartkovova.pise.cz/55-cartkovova-vzteky-bez-sebe.html), nelze se divit tomu, že jejich slohové práce vypadají tak, jak vypadají. Nejen, že se neumí vyjádřit (jak ústně, tak i písemně), ale zcela pak postrádají představivost a fantazii. Smutné je, že právě takoví jedinci poté vystudují vysokou školu a hrají si na něco, čím nikdy nebyli a ani nikdy nebudou. Říká se, že v dnešní době maturita nic neznamená. V případě těchto lidí nic neznamená ani ten titul. Je to smutné, ale k dnešní době to neodmyslitelně patří.
Neříkám, že já umím kdovíjak česky. Snažím se psát bez chyb, i když například interpunkci nikdy nevychytám. Nikdo není dokonalý, pravda, ale mě alespoň uklidňuje fakt, že jsem v hodinách českého jazyka dávala pozor.
Taky jsem na to nedávno narazila, a i když vím, jak to chodí, tak mě to stejně docela rozhodilo. Myslím, že je to z velké části důsledek toho, že se málo čte. A když už se čte, tak to je dost často nepříliš hodnotná literatura, mluvím-li o klasickým středoproudovým studentovi, kde se s korekturou textu nikdo neštve, protože to mají často na svědomí nízkorozpočtová nakladatelství. Ani není tak moc kvalitních jazykových redaktorů, protože je to práce, kterou málokdo pořádně zaplatí. Takže je to takový začarovaný kruh.
A za další poměrně důležitý faktor považuju to, že se do popředí dostává angličtina, která funguje jinak než čeština, logicky. Takže jazykový principy z angličtiny se pak uplatňují v češtině. Mám brigádu v překladatelské agentuře, pročítám překlady a u spousty z nich je tahle tendence bohužel zcela očividná.
No nic, to jsem se zase trochu rozepsala, ale jak jde o prznění češtiny, je to se mnou vždycky debata na dlouho :)
Dost souhlasím a kývám.
Jsem ráda za náš rodný jazyk a miluji veškeré slovní hříčky, které nám dopřává. Je tolik možností jak kombinací slov zlepšit den, a proto mi přijde strašně hloupé cokoli zjednodušovat…
Víc než zjednodušování mi ale vadí to, jak povrchně se k jazyku stavíme, jak zběžně čteme a mnohdy rychle píšeme – bez toho, abychom přemýšleli.
Děkuji za krásný článek, v té záplavě
Dnes jsem hledal fotografie nějaké staré továrny a ťuknutí na jednu z nich mě hodilo na tento blog (sakra, nejde mi moc psát, připadám si jako při psaní maturitní písemky pod super přísným dohledem nadšených milovnic našeho rodného jazyka). Ale co, kašlu na to. Kritiku snesu, jen doufám, že se komentáře nezvrhnou ve vulgární hádku, ve které se diskutující snaží zbavit flustrací z lidí kolem sebe, ze života a ze stále více znepokujícího pohledu do zrcadla. V zápalu boje si přestanou všímat autora i jeho článku, který údajně komentují.
Před týdnem jsem poslal kamarádce mail, který mi výše uvedený článek připomněl (kamarádka není parta obrýlených přísných dam s drdoly – nic ve zlém holky – podle jmen předpokládám, že jste děvčata – na první přečtení vypadáte mile, ale přísně – takže psaní směrem ke kamarádce nemusí být češtinářsky korektní):
ps: napadlo mě: jak se uvažuje nad tím, že se z důvodu zjednodušení pravopisu zruší měkké a tvrdé i/y,
co se tam potom bude psát? tvrdé nebo měkké a nebo se vymyslí nové písmeno?
a já bych zrušil i čárky a kroužky a také velká písmena
s a z bych, obdobně jako i a y nahradil novým znakem
háčky bych zlikvidoval a místo mě a mně a by se psalo jenom mne a místo ě by se psalo je …
určitě mě napadnou i další vylepšení a pak by tedy stálo za to kandidovat do parlamentu, založit výzkumný ústav, nafasovat miliardové granty, minimálně 150 podřízených a pořádně to rozbalit.
pps:| mu*@m *e pr@*nat *e navr*ena v@lep*en@ nej*ou * me hlav@ ale v*echno j*em to v@djel u* nap*ane od j@n@ch l@d@|
Tato věta, jak sis určitě všimla, je napsaná s využitím mnou navržených změn, kde „@“ nahradil i a y a „*“ nahradila s a z.
Zrušil jsem i debilně zbytečná interpunkční znaménka a začátek a konec věty označil krásně jednoduchými a vždy správnými symboly „|“.
Petr
PS: Jsem už dost unavený z lidí, takže mě překvapilo, že ve mně tenhle blog vzbuzuje pocit duševního bezpečí, který jinak cítím pouze v přítomnosti mých dětí. Na ostatní „lidičky“ (pomóóóc, ani uvozovky mě nezachránily před nevolností z toho výrazu) se hodí rčení o slonu v porcelánu, takže po špatných zkušenostech včas zavírám krám.
Opravuji: „svých dětí“
To mě dokáže zvednout ze židle, když mi někdo tvrdí, že by se čeština měla zjednodušit a přizpůsobit podle mylných, leč běžně používaných, výrazů. Někde jsem snad dokonce četla, že by i slovo permanentka měla být uznaná za spisovnou i ve tvaru „pernamentka“, protože to tak hodně lidí používá! Doufám, že to byl snad jen vtip, nicméně mi vůbec nepřipadá vtipné, si jen tak změnit pravidla, aby se čeština přizpůsobila negramotným jedincům! To opravdu musíme náš jazyk takhle degradovat? Co pak bude s těmi, co pravidla pravopisu umí a používají je dobře? To už můžeme rovnou celou výuku českého jazyka z učebních osnov vyškrtnout. Ne, tohle je na mě fakt moc.. A ty příklady z Lidovek? Chce se mi brečet a vztekat se! Být jejich učitelka, tak zapomenu na práva dětí a zákaz fyzických trestů a normálně je umlátím Pravidly českého pravopisu! První větu z těch tragických příkladů jsem musela přečíst 10x, než mi došlo, co se to vlastně autor snažil říci. Už mi došla slova, jen zírám a nevěřím svým očím.
je pravda, že pravopis jde do háje. U nás při češtině opravujeme diktáty stylem, že se nás profesorka ptá i na to, jaké I bude po písmenu V ve slově „cvičení“… v prváku…
Ale jinak to je moc hezký článek a krásný blog;)
navštivte prosim muj blog http://milujumodu.blogspot.cz/
Jak může, sakra, někdo mít problém s myšlením v rodném jazyce? Možná, když je malíř, myslí v obrazech? Nebo třeba dotyčný nemyslí vůbec? To spíš.
Někteří jedinci uvykli komunikaci na bázi „ty vole, hele“ a je fakt, že když se zaposloucháš do projevů některých lidí na ulici/ v tramvaji, je jasné, že jejich písemný projev asi nebude nic moc, ale že to u spousty z nich pak hraničí s nesrozumitelností, tomu už zase nerozumím já. Krásným příkladem toho je moje bývalá spolužačka ze ZŠ, špatné známky měla vždycky, ale co už nechodí do školy a na FB na mě vyskakují její statusy, očividně sabotuje veškerá pravidla. Velká písmena, háčky, tečky, čárky – nikde nic. Občas mi docela trvá, než přijdu na to, co tou větou asi chtěla říct. A nestačím se divit, jak se sama za svoje primitivní vyjadřování nestydí.
Jinak jazyk se vyvíjí stejně jako celá společnost a všechno to vede ke „zjednodušování“. Nejde tomu bránit, i když se nám to mnohdy nelíbí, stejně jako nejde bránit tomu, že lidé v metru čtou e-book místo knihy, což se zase hodně nelíbí mě. Co vylezeš ze školy, můžeš si mluvit a psát jako trotl, ovšem je dost bolestné, když to tolik lidí dotáhne na hranici nesrozumitelnosti. Ústav pro jazyk český hold nemůže všem do huby narvat regulátor. :D
P. S. Je zajímavé, jak děsivě spisovně jsem napsala tenhle komentář. :D
P. P. S. Nedávno jsem do seminárky napsala „kytarysta“. Studuju bohemistiku… :o
Tohle mi taky vadí, a hodně. Chápu, když jde o překlep. Někdo taky může mít problémy s dyslexií. Ale psát chybně a ještě hlásat, že „možná tam budou chyby, ale s tím už nic neudělám“, je do nebe volající. I když jde třeba o blog.
Ve škole, firemním projevu, služebním dopisu, by takovéto hrubé gramatické chyby neměly vůbec být. Jen se bojím, až tyto hrubky ustanoví jako gramaticky správné.
(Nedávno jsem četla povídku na pokračování a zarazilo mě, kolik tam měla autorka šílených hrubek. Paradoxně, většinu textu měla dobrou, také měla slušnou slovní zásobu, takže určitě gramatiku ovládala. Nevím, jestli jí to fakt uteklo, nebo tam hrála roli dyslexie… ale v každém případě to textu hodně ublížilo.)
Velice mi vadí, když už jenom mluví o zařazení nějaké gramatické chyby do slovníku. Lidé v tom dělají imrvére chyby, tak to „zlegalizujeme“ jako obecnou češtinu a čau. Sama patřím k těm, kteří se češtinu doopravdy učí a bytostně mě tankuje, když v médiích obhajují gramatické chyby. Bloguju devět let, tak nemám pochopení ani pro novináře, kteří brečí, jak moc těžké je napsat nadpis článku bez hrubek. Není :)