Ptáte se, co to je dutozemě? Podle některých prapodivně uvažujících lidí žijeme v duté planetě či na planetě, v jejím nitru se nachází další světy/dimenze. Jedná se o další konspirační teorii, která je docela rozšířená a také docela stará. Právem si vedle mých dalších oblíbených (jako jsou chemtrails + octování a měsíc = hologram) zaslouží vlastní článek.

O světech skrytých v podzemí hovoří snad všechny mytologie. O místech, která nejsou vidět, ale existují třeba za vchodem v jeskyních nebo třeba o posmrtných světech v podsvětí se dochovalo mnoho příběhů i ve folkloru. Není tedy divu, že nedaly některým jedinců spát. Tito jedinci zapojili svoji fantasii a vynesli na svět svou teorii o duté Zemi (angl. hollow Earth). Vzhledem k tomu, že tuto teorii považuji za zhovadilost, nebudu se v článku dále věnovat mytologickým příběhům a přejdu rovnou k novověké historii.

Z historie

První moderní teorie a duté Zemi přišla od Edmonda Halleye v roce 1692. Ten navrhl Zemi jako dutou skořápku tlustou asi 800 km. Uvnitř se nachází další skořápka. Atmosféra je odděluje a mají vlastní póly. Obě duté koule se otáčejí různou rychlostí. Návrh měl vysvětlit fungování kompasu a výskyt polární záře, která měla představovat důsledek unikajícího plynu.

V roce 1818 zaslal John Cleves Symmes Jr. členům kongresu USA dopis, v němž tvrdil, že se na zemských pólech nacházejí otvory do nitra Země se čtyřmi dalšími sférami. Podle něj skořápka duté Země dosahuje tloušťky 1300 km. Navrhoval dokonce zajistit expedici, která by to těchto vnitřních sfér prošla. Kvůli změně prezidenta k uskutečnění nakonec nedošlo. Andrew Jackson pokus zastavil, ač jeho předchůdce teorii podporoval. Na základě jeho poznámek své pohledy na věc publikovali např. McBride a W.F. Lyons.

O půl století později přišel další Američan s teorií, že žijeme na vnitřní stěně dutiny nekonečné skály. Jmenoval se Cyrus Reed Teed a ke svému učení dokonce založil církev, k níž se hlásily čtyři tisíce věřících.

Marshall Gardner (také Američan) zase vynesl na světlo myšlenku, že Slunce se nachází uvnitř duté Země. Jeho tlak a záření nás má udržovat na jejím vnitřním povrchu.

Teorie byla populární i začátkem 20. století, kdy ovlivnila řadu spisovatelů i teoretiků. Za 1. světové války, se objevila i myšlenka, že pohled na zakřivenou hladinu je pouze optický klam. Tento klam má způsobovat i to, že malou kouli noční oblohy, za níž se nachází malé Slunce, vidíme zvětšenou. Teorii publikoval německý letec Peter Bender a dokonce zaujala nacisty (což ale není historicky doloženo). Ti se ji na Rujáně rozhodli otestovat. Radary namířené proti obloze však nepřátelské lodě za obzorem nezachytily a teorie upadla v nemilost. Bender byl poslán do koncentračního tábora, kde zemřel.

Později se do teorií o dutozemi začalo přimíchávat ještě UFO a nechybí ani výmysl o tom, že do jiných světů v duté Zemi uprchl po 2. světové válce i sám Hitler, a to přes Antarktidu.

Vstupy do podzemí a světy v něm

Jak vyplynulo z výše uvedené stručné historie, teorie o dutozemi má své dvě hlavní větve. Ta první uvádí, že na Zemi jsou otvory, kterými se člověk dostane do dutého vnitřku planety, kde se nachází další dimenze a další živé bytosti. Nejčastěji teoretikové uvádí jako vstup do vnitřních světů planety Země severní a jižní pól. Dalšími pak bývají Paříž ve Francii, Staffordshire v Anglii, Montreal v Kanadě, Hangchow v Číně, a amazonský deštný prales.

Život vevnitř duté koule

Tato podteorie udává, že žijeme vevnitř duté planety, na jejím vnitřním plášti. Slunce se nachází uprostřed této koule, stejně tak celá atmosféra, hvězdná obloha představuje jakousi černou hvězdu, kterou Slunce i Měsíc obíhají (tyto tělesa jsou jen tak mimochodem prý taky dutá).

Skutečnost je podle těchto teorií taková:

 

– vnitřní průměr země – 12754 km

– venkovní průměr země – 15666 km

– tloušťka skořepiny – 800 mil – 1456 km

– slunce (rezonátor) Ø 350 km – rotuje kolem černé hvězdy

– měsíc (satelit) Ø 450 km – rotuje okolo černé hvězdy

– black star (černá hvězda) Ø 1000 km – je statická

Na povrchu planety je poměr pevniny vůči souši vyvážen, tudíž třetina vodstva (sladkovodního) ku dvěma třetinám pevniny. Sopečná činnost uvnitř skořepiny o tloušťce 800 mil – 1456 km je samoozdravným procesem země coby živého organismu. Otvory na pólech mají Øcca 1400km.

prvopodstata.blog.cz

A teď pár otázek, které průměrně inteligentního člověka musí při čtení těchto hovadin napadnout:

• Je-li v duté Zemi slunce, kam se ztrácí jím vyzařované teplo? Pokud uniká dírami na pólech, proč by se tam utvářel a zůstával led?
• Jak by se dalo na různých částech Země pozorovat částečné/kompletní zatmění Slunce a Měsíce v jednu chvíli, kdyby se obě tato tělesa měla vznášet v duté kouli?
• Kdo by asi tak sestřeloval letadla na pólech? Možná by tak akorát doletěla jinam, protože by se jim v magnetickém poli zbláznil palubní počítač.
• Proč by loď plující směrem k horizontu postupně mizela, když bychom ji v duté kouli měli mít jako na dlani po celou dobu plavby? Vysvětlení v podobě obrázků, které ukazují extrémně zakřivený prostor jak pro kulatou, tak dutou zemi, označí za blbost žák 7. třídy, který dával o hodinách fyziky chvíli pozor.
• Jak to, že namísto stovky kilometrů velké díry (viz ty „zaručeně pravé“ satelitní snímky s kráterem na pólech) stojí na jižním pólu vědecká stanice?
• Když satelity nelétají nad póly, jak to, že nad nimi ve skutečnosti vlastně létají a jejich aktuální poloha je veřejně dostupná informace? :)
• Když letadla mají být nad póly sestřelována, jak je možné, že se uskutečnil tento let?
• Jak by v dutém tělese mohly vzniknout takovéhle fotky? :)

A jedna poznámka, která jistě napadne člověka, který si něco přečetl o gravitaci a odstředivé síle:

• Odstředivá síla dosahuje 0,3 % gravitační síly na povrchu naší Země, a to pouze u rovníku, směrem k pólům dokonce klesá. Těžko by tedy „tlačila“ lidi k povrchu uvnitř dutého tělesa.

Závěr

Tato teorie se zakládá zejména na málo rozšířených informacích mezi veřejnost, které lidé prostě neznají. Např. o zemských pólech už toho víme poměrně hodně, dávno to už není jen ta věčně zamrzlá oblast kdesi na jihu a severu, kde se vyskytují prapodivné záře. Teoretikové si vymýšlí, aby si mohli svou dutou Zemi obhájit před těmi, kteří mají načteno ještě méně než oni sami. Překrucují fakta a data, kterým nerozumí. Čerpají ze zdrojů, které jsou již dávno přepracované a překonané (třeba ze 100 let staré knihy G. H. Darwina – The Tides and kindred Phenomena in the Solar system).

Jednoduše by se dalo říci, že celá teorie stojí proti známým fyzikálním zákonům. Konspiračním teoretikům samozřejmě málokdy stačí jednoduché i sebedetailnější vysvětlení a já opravdu nemám čas ani chuť bod po bodu jejich pseudoargumenty vyvracet. Zdrojů vědeckých poznatků je k dispozici dost, včetně návodů na jednoduché experimenty, jak si je člověk může v domácích podmínkách ověřit.

Věda nezná všechny informace o světě a vesmíru, ale stále zkoumá a na základě nových objevů ladí dosud zjištěná, vypočítaná a odvozená fakta. Ač je mi jasné, že někteří to s dutou Zemí myslí vážně, přece jen mám dojem, že ti, kteří tyto nesmysly hlásají nejhlasitěji, v tom vidí jen osobní byznys. Některé nesmysly produkované pod hlavičkou této konspirační teorie totiž nemůže myslet vážně snad nikdo.

Zdroje: wikipedia.org; osud.cz; prvopodstata.blog.cz; dutazeme.sweb.cz; osud.biz; svengrosman.szm.com