Zřícenina kostela sv. Apoleny
• Zřícenina kostela sv. Apoleny •
Zřícenina kostela sv. Apoleny se nachází přímo u silnice mezi Novou Vsí a Málkovem, asi 5 km jižně od Přimdy na Tachovsku. Přímo u ní se nedá zaparkovat, auto se ale dá nechat dál po silnici směrem na Málkov při odbočce do lesa, ke kostelu je to pak asi 230 m. Poblíž také vedou modré turistické trasy (Svatá Kateřina – Třemešné) a naučná stezka Milíře a vodní mlýny.
- Vzdálenost: 0,5 km
- Stoupání: –
- Okruh: ne, tam a zpět
- Náročnost: žádná
- Typ cesty: silnice, udržované rozvaliny
- Vstup: volný
- Parkování: dál po silnici směrem na Málkov při odbočce do lesa, vizte start a cíl trasy
Zřícenina kostela sv. Apoleny a zaniklá osada
Zřícenina kostela sv. Apoleny se dnes zdánlivě nachází na pustém místě a jeho situování se může zdát podivným. Ve skutečnosti se zde až do konce druhé světové války nacházela i osada Svatá Apolena.
Kostel vznikl na místě stejně zvané kaple. První zmínky o ní pocházejí z roku 1580, kostel pak nechal postavit majitel místního panství Georg Maximilian Lindelo v roce 1670. Lidé sem putovali za léčivým pramenem z širého okolí. Uvádí se, že v průběhu 19. století věhlas místa postupně mizel a na konci téhož století zde došlo k požáru. Ještě před začátkem druhé světové války byl kostel v havarijním stavu, po ní zanikla i osada, podobně jako mnoho jiných v této oblasti.
Od roku 2007 je zřícenina kostela sv. Apoleny vedena a chráněna jako kulturní památka. Místo je relativně udržované a volně přístupné, přesto raději dávejte pozor na padající cihly.
A poznámky na závěr – trochu mi to tu připomnělo zříceninu kláštera na Oybinu, ten také k návštěvě vřele doporučuji. ;)
Roadtrip, co nedává smysl (2023)
Vyrazili jsme poznat Plzeňsko a Domažilicko, zejména Přimdu jsme chtěli vidět už léta. První zastávku jsme měli už na Rokycansku, poté v Plzni, ale z toho moc fotek nemám, takže začněme až v Bělé nad Radbuzou. Zmínit mohu ještě neúspěšný pokus navštivit muzeum Železné opony v Rozvadově, tím ale celá tahle tragikomická příhoda teprve začala.
Po úšpěšné návštěvě nejstaršího kamenného hradu u nás přišly očekávané deště, které měly podle předpovědí trvat několik dnů. Na běžnou turistiku nic moc (obzvlášť, když bychom pak měli s těmi mokrými věcmi spát v autě), ale domů se nám taky ještě nechtělo, tak jsme koukli, kde by následující den pršet s největší pravděpodobností nemělo. No nic moc, ale příznivěji to přece jenom vypadalo v Novohradských horách, kde jsme také měli (a pořád máme) ještě pár restíků.
Jo, tyto dvě oblasti od sebe dělí 220 km. A ano, i tam pršelo, ale více už v jednotlivých článcích.