veruce.cz

Úcta k autoritám? Jakým autoritám?

Z filmu Obecná školaMožná jste postřehli, že se internetem šíří vlna diskuzí nad povinnosti či nepovinností plnit domácí úkoly. Toto téma budu řešit až v dalším článku, ale zde se chci věnovat tomu, co se často v takových diskuzích dočítám – že děti, které nemají žádné povinnosti, nebudou mít úctu k autoritám. A prý to vidíme i u mladých dospělých lidí, kteří úctu k autoritám rovněž postrádají.

„… mladší generaci chybí úcta k autoritám a smysl pro povinnost.“

Zajímalo by mě, jaké autority mají autoři těchto výroků na mysli.

Já tedy za autoritu rozhodně automaticky nepovažuji každého učitele, policajta ani jiného státního úředníka a ani např. každého lékaře nebo jiného člověka, který o sobě tvrdí, že autorita je.

Kdo má být ta autorita?

  • Arogantní kretén učitel, který mě na základce učil fyziku?
    A proč? Jen proto, že nosí titul Ing. a ze své pozice se může povyšovat na své žáky?
  • Profesoři na střední škole, z nichž titul prof. neměl ani jeden z nich?
    A proč? Jen proto, že učí?
  • Učitelé obecně?
    A proč? Jen proto, že vystudovali peďák?
  • Dopravní/městský policajt, který mě zastaví a buzeruje, ačkoli k tomu nemá důvod?
    A proč? Jen proto, že je to „zasloužilý“ státní úředník? To těžko, když jeho náplní práce je vybrat na pokutách co nejvíce a stát se jím může kdokoli průměrně (a možná spíš mírně podprůměrně) inteligentní.
  • Jiný státní úředník, který si vykládá zákony a vyhlášky po svém a je potřeba mít právníka/právnické vzdělání, aby se jeho počínání mohl člověk bránit?
  • Prezident? Třeba ten současný?
    A proč? Jen proto, že pro větší část občanů České republiky představuje menší zlo?
  • Jakýkoli lékař? I takový, který se k člověku chová jako k číslu (pojišťovny), ale ten člověk ho vůbec nezajímá, případně s ním odmítá diskutovat nebo ho jen obeznámit s dalším postupem?
  • dětská lékařka, která si pletla závažnější choroby a ohrožovala zdraví svých pacientů? Ta, kterou více než ošetřování či prevence zajímaly drby?
  • Jakýkoli starý člověk? Jen proto, že se dožil věku 60+, ačkoli jinak to byl člověk opovrženíhodný?
 

Zřícenina Stará Dubá a pozůstatky města Odranec

Stará Dubá - OdranecNašlapáno: cca 4 km
Stoupání: cca 90 m
Náročnost: mírná (pouze za suchého počasí)
Okruh: ne, tam a zpět
Trasa: zde

Využili jsme toho, že největší mrazy polevily, a vypravili se na první letošní zříceninu, resp, na tři zříceniny, o těch dalších dvou však jindy. Jako výchozí bod pro tuto procházku jsme si zvolili obec Hvězdonice. Po žluté jsme se vydali okolo Sázavy z jedné strany a vlakové tratí ze strany druhé chatařskou oblastí, přešli jeden zcela zamrzlý přítok a brzy jsme dorazili k naučné ceduli u pozůstatků jedné z městský bran středověkého města Odranec, které se rozprostíralo v podhradí. 

 

Oblíbené blogy

Vím, že si to blogeři, ke kterým ráda a opakovaně chodím, zaslouží.Už dlouho tu chybí článek (nebo místo v postranním panelu) s odkazy na ně. Kdysi tady něco takového bylo. Když to většina z tehdy uvedených autorů zabalila, já zase zabalila celý seznam, protože mě nebavilo to pořád aktualizovat. Nicméně od té doby uběhlo několik let a je na čase to obnovit.

Podle abecedy:

 

Fototechnika pro začátečníka není nedosažitelná

Už několikrát jsem se na různých místech setkala s postesky mladých lidí, kteří mají chuť fotit, ale stěžují si na to, že pořádná zrcadlovka je pro ně finančně nedosažitelná. Tento dojem mají foto nadšenci zřejmě z recenzí nových těl, která jsou zcela logicky poměrně drahá. Totéž může platit pro objektivy. Starší kvalitní technika se však pohybuje v únosných cenách i pro studenty a je škoda ji opomíjet. Současné profi a poloprofi řady jsou už několik let výhradně full-frame (velikost snímače odpovídá kinofilmovému políčku), což stlačilo ceny starší DX (APS-C, čili ne full-frame) techniky. To je skvělá příležitost (nejen) pro začínající fotografy, kteří nemají finanční prostředky na koupi nového vybavení.

Dopředu upozorňuji na to, že se článek zabývá pouze zrcadlovkami od Nikonu a objektivy pro něj. Canon (a další značky) není opomíjen záměrně, avšak o jeho řadách, jednotlivých modelech a jejich spolehlivosti, užitné hodnotě a současných cenách mám jen zcela povrchní přehled. Vyznáte-li se v tom lépe, klidně poraďte ostatním v komentářích :)

Profi, poloprofi, střední třída a low-end u Nikonu

Na úvod je třeba zabrouzdat alespoň velmi okrajově do třídění těl u Nikonu. Každý na to může mít trošku jiný pohled, někteří třídí těla do více kategorií nebo některá těla subjektivně řadí jinam, avšak obecně a velmi stručně platí následující:

 

Top 16 fotek za rok 2017

Stále ráda fotím, takže mě napadlo dát dohromady mé nejoblíbenější/subjektivně nejzdařilejší či nejzajímavější fotky za loňský rok. Všechny uvedené fotky najdete v galerii a většinu z nich i v reportech z výletů. Není to žádné terno, času a příležitostí k focení už není tolik co dřív. I přesto jsem ale dala dokupy 16 fotek, ke kterým mám nějaký vztah :)

 

Architektura

Moje best of 2017 - architektura

 

Jaké to je řídit náklaďák?

Ukecala jsem muže, aby sepsal své zkušenosti s autoškolou pro získání ŘP skupiny C, protože informace, o které se doma dělil, mi připadaly zajímavé i jako člověku, který se na rozšiřování řidičáku v nejbližší době nechystá. Tento článek tedy napsal on a popisuje v něm hlavní rozdíly toho sedět za volantem osobáku a náklaďáku.
Věděli jste třeba, proč řidiči náklaďáků tak často jedou skoro prostředkem, když mají ve svém pruhu místa dost?
Také máte mylný dojem, že brzdy nákladních aut jsou málo účinné?


Před více jak rokem jsem absolvoval v autoškole kurz vedoucí k získání řidičského oprávnění skupiny C. Veškerou mojí motivací byla zvědavost, nakolik odlišné je řízení takového kolosu od běžného osobáku. Nikdy jsem se jako řidič neživil a ani to neplánuji, zdroj mé obživy leží úplně někde jinde, přesto se však jednalo o unikátní zkušenost, o kterou bych se chtěl podělit.

Když jsem tehdy před zápisem do autoškoly hledal nějaké praktické zkušenosti a drby, nenašel jsem skoro nic. Podrobných vyprávění o zážitcích z autoškoly od čerstvých absolventů získavších řp.sk. B jsem našel na internetu celé stohy, ale řidičům náklaďáku se zřejmě moc psát nechce.

 

Knihy za rok 2017 – to nejlepší

To nejlepší, aneb knihy, kterým jsem dala .

 

Tři králové

Zdeněk Ležák, Michal Kocián
128 stran, komiks

Není to sice kniha jako taková, je to komiks, ale o to větší pozornost si zaslouží. Já patřím mezi komiksové ignoranty, avšak toto je výborně zpracovaná záležitost o našich odbojářích. Doporučuji všem! Má recenze zde.


Čarodějův učeň

Otfried Preussler
197 stran

Pověst z Lužice, která se v různých obměnách objevuje různě po střední Evropě.. Pokud znáte stejnojmennou pohádku od Karla Zemana, knižní zpracování si určitě přečtěte také. Vydání z roku 2003 je ilustrováno záběry z filmu a je radost to číst.

 

Knihy za rok 2017 – to (velmi) slušné

Přichází čas představit to, co se mi opravdu líbilo, něco to ve mně zanechalo a ráda to doporučím dál :)

To (velmi) slušné

Nikdy o tom nemluv
Kathy O’Beirne
262 stran

Kniha, ze které mi bylo špatně a přiměla mě opovrhovat církví ještě více než do té doby. Vyprávění ženy, která jako dívenka prošla irskou prádelnou Máří Magdaleny, což byla zařízení spravovaná jeptiškami a měla napravit hříšnice tvrdou prací (více o prádelnách zde, recenzi knihy chystám).


Enderova hra
Orson Scott Card
256 stran

Dobré sci-fi, které jsem si přečetla po zhlédnutí filmu. Pro fanoušky sci-fi povinná klasika, která může zaujmout i ty, kteří sci-fi nevyhledávají. Příběh se odehrává v blíže nespecifikované alternativní budoucnosti, kdy Zemi hrozí třetí útok termiťanů – mimozemské rasy připomínající přerostlý hmyz. Hlavním hrdinou je šestiletý Ender, který je pro své geniální vlohy přijat do Bitevní školy, z níž vycházejí budoucí vojevůdci. Jsou do něj vkládány nemalé naděje – má vést lidskou armádu při dalším útoku.

 

Knihy za rok 2017 – to průměrné

V tomto článku napíšu pár slov ke knížkám, které nenadchnou, ale ani neurazí, nebo jsou to knížky, které nejsou špatné, ale nemám potřebu číst je znovu.

Průměrné knihy, tedy

Knihy džunglí
Rudyard Kipling
312 stran

Jsem ráda, že jsem se k této knížce dostala, také i proto, že jsem v té době viděla nový film, který se mi celkem líbil. Příjemná záležitost, ale všechny povídky se mi nelíbily natolik, abych v hodnocení přidala.


Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
194 stran

Knih s očitým svědectvím si vážím, ale to ještě neznamená, že je všechny považuji za literární skvosty. Kniha pana Nyiszliho i přes veškerou mrazivost historických okolností patří k těm slabším zejména proto, že se snaží v každé třetí větě šokovat – používá tři vykřičníky opravdu nadpočetně. I o šílených událostech z Osvětimi se dá psát lépe, s trochou nadhledu (doporučuji třeba knihu Utekl jsem z Osvětimi, tu jsem přečetla jedním dechem a mrazilo mě z ní daleko víc).

 

Knihy za rok 2017 – to slabší a mizerné

Letos si na konto přelouskaných titulů připisuju 69 knih. (Nebo jich bude 70? Přece jen mám ještě týden). Seznam všech jsem v průběhu roku utvářela zde. Nyní nastal čas je rozdělit podle hodnocení a přidat k nim pár vět. Kniha, kterou mám rozečtenou, do následujícího seznamu určitě nepatří, takže jej mohu v klidu zveřejnit už nyní.

Začnu tím méně zajímavým. Tyto knihy mě nezaujaly, na jejich konec jsem došla jen s velkým úsilím, nebo dokonce vůbec. Jsou to knihy za 2 hvězdičky, 1 hvězdičku a dokonce i za 0 hvězdiček. 

To slabší –

 

Mým marodům – Jak vyrobit pacienta
Jan hnízdil
232 stran

První část knihy by byla klidně i za 4 hvězdičky, nicméně autor si to zcela nesmyslně začal postupně kazit. Je to škoda, protože historky na začátku jsou velice zajímavé. 

 


Nespavost
Stephen King
672 stran

Kinga považuji za jednoho z nejpřeceňovanějších autorů dnešní doby. Jednou za čas se dokopu a něco si od něj stejně přečtu. Nespavost je opravdu obsáhlá knížka. Obsáhlá knížka o ničem. King chtěl čtenáře uvádět do stavu mysli nespavého hlavního hrdiny postupně, to bylo ještě ok. Pořád jsem čekala, co se z toho vyvrbí, proto jsem četla dál i přesto, že mě to nebavilo. No ukázalo se to jako naprostá hovadina a rozhodně z toho šlo vytřískat něco lepšího.