veruce.cz

Trniště a Harcovský les (Jizerské hory)

Trniště a Harcovský lesNašlapáno: cca 6 km
Stoupání: cca 240 m
Náročnost: mírná (bylo vedro)
Okruh: ano
Trasa: zde

Minulý týden jsme se vypravili na naši první (opravdovou) rodinnou dovolenou do Jizerek. První výlet byl „náročnější“ hlavně kvůli vedru a také kvůli tomu, že byl první. Jednak jsme se museli trošku rozchodit a také jsem ten samý den musela s malým dobalit, dojet od Prahy do Janova nad Nisou, kde jsme se sešli s mužem, což samo o sobě bylo více než na půl dne, Jak se cestuje s (uvztekaným) batoletem si budete moci brzy přečíst na druhém blogu, na tomto zase budou postupně přibývat fotoreporty z našich výletů, a že jsme jich nestihli úplně málo :)

 

Květnový přehled, aneb kam zmizel ten měsíc?

Původně jsem chtěla článek pojmenovat Květnový přehled, aneb hail Satan!, nicméně mi to přišlo dětinské. Satanista nejsem a nikdy jsem nebyla, tak proč to? Před několika dny jsem se o sobě po mnoha letech dozvěděla, že prý satanista jsem. Někteří fanatičtí křesťané to holt mají v hlavě pomotané, ovšem vysvětlovat jim, že jsem ve skutečnosti pohan, by nejspíš jen vedlo k utvrzení dojmu, že jsem satanista :)

Nemám pocit, že bych toho během května stihla nějak moc, ale ten měsíc prostě šíleně rychle utekl. Utkala jsem další třímetrový pás (brzy se tu objeví), tvořila (a nadále tvořím) jeden nový web, psala články na dva blogy, užívala si ty chladnější dny venku, hrála si se synkem a přihlížela jeho neuvěřitelné chuti učit se nové věci. Zvládli jsme spolu ve dvou další cestu do Beskyd vlakem (resp. čtyřmi vlaky a pak ještě busem). Všichni tři (tedy i s mužem) jsme vyrazili prozkoumat Brdy a předtím jsme se zúčastnili jedné pohanské – slovanské svatby (takže jsem konečně viděla ty svoje karetky v akci! :)).

Brdy  Kůzle v Dolní Lomné

 

Dopadová plocha Jordán, aneb bunkry v Brdech

Bunkr Jordán (Brdy)Našlapáno: cca 12 km
Stoupání: cca 340 m
Náročnost: mírná
Okruh: částečný
Trasa: zde

Do Brd jsem se těšila už dlouho, vlastně od chvíle, kdy byla do světa vypuštěna zpráva, že se vojenský prostor bude rušit a vznikne místo něj CHKO. Minulý víkend jsme se vydali do oblasti bývalé dopadové plochy Jordán, kde se na kopci Houpák (794 m.n.m.) nachází několik bunkrů.

Auto jsme nechali v Nové Vsi u Zaječova a vyrazili po zelené směrem k rozcestníku K letišti. Cestou se nám naskytlo několik částečných výhledů na krajinu, kterou známe z Hřebenů. Počasí nám vyhovovalo, žádné vedro, žádný déšť, jen podmračeno. Brdy jsou zatím velmi klidným, tichým a liduprázdným místem. Okolo nás šuměly pouze stromy, teprve po 4 kilometrech jsme potkali dalšího živáčka.

Když jsme se přiblížili k Houpáku, v okolí cesty se začaly objevovat výstražné cedule. Na rozcestníku K letišti jsme opustili značenou trasu a vydali se po silnici. Zanedlouho jsme narazili na první bunkr.

 

Co „umělec“, to debil

Rozřezaný bunkr / idnes.cz V dnešní době se za umělce považují i lidé, kteří s chutí a „uměleckým“ záměrem něco ničí. Přitom umělec by měl primárně něco tvořit. Před pár dny se ve zprávách objevil další případ samozvaného umělce. Student sochařství na VUT v Brně Ondřej Bělica pomocí diamantového lana odřezal kus řopíku prvorepublikového opevnění. Učinil tak v rámci svého školního projektu pojmenovaného BunkerKunst.

Bělicův čin vyvolal bouřlivé reakce. Není divu. I malý řopík je součástí historického opevnění našich hranic. Komentující se nebáli přirovnat tento čin k odřezání části věže Karlštejna.

Co tím chtěl dokázat?

Nabízí se otázka, co tím chtěl autor říci. Už jen německý název jeho práce mi napovídá dvě věcí. Za prvé: autor je provokatér, který si neváží vlastních dějin a chce šokovat za každou cenu, za druhé: autor je debil a primitiv, který ani své dějiny nezná a nerespektuje. Přiznávám, že toho člověka neznám, jedná se pouze o první dojem.

Autor dle idnes.cz uvedl k „dílu“ toto:

„Chtěl jsem ukázat jednu z možností využití řopíků v krajině. Oživit ji. To není vandalství. Je to architektonicky pečlivě promyšleny řez. Deaktivace objektu, který byl určený k zabíjení. Chtěl jsem otevřít pohled z bunkru na sousední boží muka a okolní krajinu, pustit tam světlo a zároveň upozornit na geniální technologii, jakou byl stavěný.“

To jako myslí vážně? Ukázat, jak je něco pevné tím, že to moderní technologií rozřeže? Uniká mi pointa. Oživit krajinu nebo možnost využití řopíků? I zde mi uchází, co si pod tím „umělec“ představuje.

 

Ruiny kaple na Malém Blaníku

Našlapáno: cca 3,5 km
Stoupání: cca 100 m
Náročnost: žádná
Okruh: ne – tam a zpět
Trasa: zde

Na známější Velký Blaník jsme se vydali před rokem a čtvrt (tehdy se synem v břiše čtyři dny po termínu, report zde). Na Malý Blaník už nám nezbyl čas, takže jsme se jednoho odpoledne vydali napravit tento restík.

Auto jsme nechali v obci Býkovice a vydali se po červené na vrchol.  Cesta není vůbec náročná, jen krátký úsek vede do kopce. Na vrcholu Malého Blaníku se nachází ruiny kaple sv. Máří Magdaleny. Uzavřena byla roku 1783 a od té doby chátrá. 

Mezi obvodovými zdmi se nachází ohniště, které toho dne nezůstalo liduprázdné. Upřímně mě to trochu naštvalo a zamrzelo. V turisticky navštěvovaných místech jako je toto, bych čekala, že lidé odsunou opékaní buřtů na večer, aby si přes den mohli návštěvníci ruinu pořádně prohlédnout. Takto jsme si mohli zříceninu prohlédnout a nafotit pouze z venku

 

Kratší slovanské karetkové pásy, aneb hotovo :)

Slovanské karetkové pásyPráce je hotova, předána zadavatelce a těším se, až ji uvidím v akci (=našitou na svatební tunice, uvázanou na nevěstě a užitou na dalších místech). Poslední tři pásy z tohoto zadání se od prvních dvou liší, ale pěkně je doplňují. Bylo třeba vybral jiný vzor, aby výsledná karetka byla užší.

Délka: 95cm, 88cm a 72cm (vše +2x8cm cancoury)
Šířka: 2,5cm
20 karetek

 

Dubnový přehled, aneb karetkování

dubnové karetkováníVýzva v podobě 5,75metrového pásu tkaného na 6dirkových karetkách splněna, k tomu přibyly další cca 3 metry pásu tkaného na 4dírkových karetkách. Článek o výsledku měsíční práce se tu brzy objeví (karetkových článků už tu přibylo za duben více než dost, tak s ním chvíli počkám). Dostala jsem se do toho a zase mě to začalo opravdu hodně bavit. Předpokládám, že se v květnu pustím do nejednoho dalšího pásu :)

Kromě karetkování jsem se do ničeho nového nepustila, ale jednoduše už na to nezbyl čas. Malý je pořád zvídavý, pořád si chce číst a ukazovat nebo je mrzutý (a nemocný) z dalších lezoucích zubů. Jen málokdy mě nechá sedět u počítače jindy, než když přes den spí. Všechno je pro něj táta, protože tohle slovo umí nejlépe vyslovit. Záškodničí ve velkém a umí se pěkně vzteknout, když se mu něco nelíbí (no jo, celá máma). Měsíční přehled o novinkách u malého bude během cca týdne k přečtení na mateřském blogu

duben 2017 duben 2017 Zřícenina kostela na Malém Blaníku
 

S mužem jsme alespoň konečně vylepšili index tohoto webu, takže na stránce veruce.cz uvidíte všechny aktuální články i nové komentáře na všech blozích, které píšu :)

 

Počítače už ve školce? Aneb o vzdělávání dětí

Počítače už ve školce?Zprávami proběhl rozhovor (článek třeba zde) s pedagogem Miroslavem Kotlasem, který učí informatiku na českobudějovickém gymnáziu Česká. Diskutující v něm zaujal zejména tento výrok: „Na počítačích by se měly učit děti už v mateřské škole.“ a ihned se pustili do boje proti tomu, aby se s počítači malé děti vůbec setkávaly. Nemohu říci, že bych s tímto pedagogem souhlasila ve všem, co v rozhovoru uvádí, ale odmítat seznámit menší děti s počítači je nešťastné. Proč? To vám vysvětlím v článku.

Za vzdělání svých dětí nesou zodpovědnost zejména rodiče

Vůči současnému školství nechovám velké množství důvěry (zejména ne poté, co se začaly zavádět hovadiny typu integrace zdravotně postižených mezi zdravé žáky). Po zkušenostech svých i svých přátel a rodinných příslušníků přistupuji ke školní docházce jako k nutnému zlu, kdy však ta opravdová výuka a vzdělávání stejně záleží na rodičích. Na těch totiž leží už od narození. Oni vedou dítě v jeho rozvoji. Tedy tak by to alespoň mělo být.

Často se setkávám s názory, ze kterých plyne, že rodiče se o vzdělávání svých dětí starat ani nechtějí (případně na to nemají či nechtějí mít čas). Od toho je přece škola, aby je všechno naučila. Jenže tak to není a ani by to tak být nemělo. Škola v žádném případě nemůže dítě naučit všechno.

 

Návody nečtu, ty jsou pro debily

Ikea - MalmMáme doma komodu se 4 šuplíky, která se nápadně podobá té z řady Malm (prodává ji Ikea). Možná to i ona bude, nejsem si jistá, máme ji z druhé ruky. Už když jsem ji naplňovala oblečením, napadlo mě, že by se po otevření více šuplíků najednou mohla převrhnout. Vyzkoušela jsem, převrhla se. Do chvíle, než jsme ji připevnili k vedlejší komodě, jsme mezi ni a postel strčili překážku, aby ji náš kojenec při objevování chůze po dvou na sebe omylem neshodil. Návod, kde je hned na první stránce varování nabádající k přišroubování ke stěně, jsme ani nepotřebovali.

Kdyby byli četli návod, tak…

Krátkou story o naší komodě jsem nezačala pro nic za nic. V prosinci minulého roku proběhla internetem zpráva o tom, že Ikea musí zaplatit 3 rodinám v USA odškodné celkem 50 milionů dolarů. V těchto rodinách došlo k tragické události, kdy na sebe dítě komodu Malm shodilo a žel to nepřežilo. V návodu ke skříňce s šuplíky se však přímo píše:

VAROVÁNÍ
Pokud se nábytek převrhne, může dojít k velmi vážným nebo dokonce fatálním poraněním. Abyste převržení nábytku zabránili, musíte ho natrvalo připevnit ke stěně.

Upevňovací materiál není součástí balení, protože se liší v závislosti na materiálu stěny. Používejte tedy takový upevňovací materiál, který je vhodný na stěny u vás doma. Pokud se potřebujete poradit, obraťte se na místního odborníka.

Smrt dítěte je bezpochyby tragédie. O to větší je to tragédie, když si stačilo přečíst návod, kde je jasně uvedeno a dokonce i nakresleno, že skříň musí být připevněná, jinak hrozí nebezpečí jejího převrhnutí. Rodiče těch nešťastných dětí by se měli chytat za hlavu a ne se snažit vytřískat z výrobce peníze za svoji hloupost a lenost číst.