veruce.cz

Oldřichův dub v Peruci + pověst o Oldřichovi a Boženě

V Peruci najdeme mohutný prastarý dub letní zvaný Oldřichův a nedaleko od něj Boženinu studánka. Jak tyto názvy napovídají, toto místo je spojováno s pověstí o Oldřichovi a Boženě. Samotný dub je vysoký 31 metru, jeho obvod činí 760 centimetrů (v patě stromu 970 cm) a jeho stáří se odhaduje na 1000 let. Má zpevněný dutý kmen, stále však roste a předpokládá se, že ještě pár století bude. Je také zapsán na seznamu nejvýznamnějších stromů UNESCO.

Oldřichův dub není jediným dubem, který v obci stával. Na druhém břehu kousek od něj stával Boženin dub, který se však dnešních dnů nedožil. Ostatně i ten Oldřichův měl na mále, když ho v letech 1993 a 1995 nějaký čůrák zapálil.

Oldřichův dub v Peruci | Památný stromOldřichův dub v Peruci | Památný strom

První písemná zmínka o Peruci pochází z roku 1170. O původu obce rovněž najdeme zmínku v Kronice české. Václav Hájek z Libočan v ní uvádí, že dostala jméno dle Boženy, která se zalíbila knížeti perouc. Zda má toto místo nějakou spojitost i s Perunem, si můžeme jen domýšlet. Nic takového žel známo není, ač název obce a duby přímo nabádají k hledání souvislosti.

Oldřich a Božena

Syn českého knížete Boleslava II. z rodu Přemyslovců – Oldřich se narodil kolem roku 975 a měl dva starší bratry – Boleslava III., který po svém otci nastoupil na trůn, a Jaromíra. Oba mladší sourozenci prchli před plánovanou bratrovraždou z Boleslavovy strany k bavorskému vévodovi Jindřichu Nordgavskému. Usuzuje se tedy, že s Boženou se setkal buď krátce před útěkem roku 1002, nebo po svém návratu 1004, kdy se knížetem stal Jaromír. V té době už byl pravděpodobně ženatý s Jutou, která však byla neplodná. Oldřich se k moci dostal 12. dubna 1012, kdy Jaromíra sesadil z trůnu. Nechal jej oslepit a svého syna Břetislava vyhnal ze země, oboje poté, co byl sám na krátko sesazen. Oldřich zemřel 9. listopadu 1034, po něm nastoupil na trůn jeho syn Břetislav I. Přemyslovci se u vlády udrželi ještě následujících 300 let.

O setkání Oldřicha a Boženy jako první přináší zprávu Kosmova kronika (poč. 12. stol.). Kosmas píše toto:

Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav. Jednoho dne totiž, vraceje se skrze selskou ves z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Kníže poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství, staré však manželství nerozvázal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy nebylo hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže…

Kde k tomuto setkání došlo, se píše přesněji až Dalimilově kronice:

Originál

Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše.
Když skrzě jednu ves jedieše,
uzřě, že sedlská dievka na potocě stáše,
bosa i bez rukávóv rúcho práše.
Ta sedlka krásna velmi bieše
a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše.
Počě sě jejie krásě diviti stojě
a inhed ji za knieni sobě pojě.
Ta knieni šlechetna velmi bieše,
sobě jmě Božěna jmieše.
Páni jemu počěchu z toho za zlé jmieti,
kněz vecě: „Páni, račte slyšěti!
Z chlapóv šlechtici bývají
a šlechtici často chlapy syny jmievají.
Nebo ostaralé střiebro šlechtu činí
a často šlechticě chudoba sprostenstvím viní.
Vyšli smy všichni z otcě jednoho
a ten sě čte šlechticem,
jehož otec jměl střiebra mnoho.
A když jest tak šlechta s chlapstvem smiešena,
budeť Božěna má žena!
Radějí sě chci s šlechetnú sedlkú českú smieti
než králevú německú za ženu jmieti.
Vřet každému srdce po jazyku svému,
a pro to Němkyně méně bude přieti
lidu mému.
Němkyni německú čeled bude jmieti
a německy bude učiti mé děti.
Pro to bude jazyka rozdělenie
a inhed zemi jisté zkaženie.
Páni, neviete dobra svého,
lajíce mi z manželstva mého.
Kde byste řěčníky brali,
když byste přěd kniení stáli?“
Když z Božěny syna jměl,
tomu byl Břěcislav vzděl.

Doslovný zpětný překlad

Kníže Oldřich u Postoloprt lovil
Stalo se, když skrz jakousi obec projížděl
Uviděl, že jedna panna počestná nad potokem stála
Holé nohy a bez rukávů oděvy prala
Venkovanka krásná velmi byla
A kolem toho ze všeho stydlivé mravy měla
Začal se její kráse divit stoje
A hned ji za kněžnu uvedl
Ona kněžna ctnostná byla
A sobě jméno Božena měla.
Páni mu z toho za zlé začali mít
Kníže řekl: Pánové račte slyšet
Z venkovanů urození se stávají
A urozených dcery venkovani vedou
Neboť starobylé poklady šlechtu dělají
A často šlechtice z prostoty chudoba usvědčuje.
Vyšli jsme všichni z otce jednoho
A ten nazývá se šlechticem
který má ze stříbra mnoho
Z čehož je tak šlechta s prostotou smíchána
Bude proto žena má Božena
Raději chci s českou venkovankou se smát
Než dceru krále cizinku za ženu mít
Vře leckomu srdce po jazyku jeho
A pro to cizinka méně bude přát
lidu mému
Cizinka cizí čeleď bude mít
A bude učit německy děti mé
A proto bude jazyka trhlina
A hned zemi jistá zkáza
Pánové vy neznáte dobro jedno
Vytýkajíce mi z manželství mého
Kde tlumočníky byste brali
Když před německou kněžnou byste stáli
A když kníže z Boženy syna měl
Toho Břetislava nazval.

Takto popsal pověst Václav Hájek z Libočan v Kronice české

Léta tisícího sedmého

Kníže český Oldřich času jarního, chtě sobě a svým služebníkům kratochvíl učiniti, šel do lesův. I přihodilo se dne jednoho, když se z lovu navracoval a jel skrze jednu ves, jížto jméno bylo Opučna. I uhledal prostřed vsi, ana stojí u studnice dívka velmi krásné postavy, praní šatu nechavši, tvář svou na kníže a jeho služebníky obrátila. I řekl jest kníže svým služebnikům: věřte mi jistě, že jest toto div nemalý, že tata véska velmi chatrná mohla takové krásné stvoření uroditi. Optejte se jí prosím vás, které jest její jméno. To oni když jsou učinili, ochotnou tváří odpověděla řkúc: Jest mé jméno Božena; obrátiv se kníže k svým služebníkům řekl: Jistě vám pravím, že tato Božena bude má žena. Druhého dne kníže, povolav k sobě vladyk znamenitějších, rozkázal jim jeti do vsí, tu kdež jest stála děvečka peroucí; a oni přijevše do Opučné, ptali se obyvatelův řkouce: Včera, když kníže pán náš jel skrze tuto ves, která jest dívka mající na sobě čechel stála u studnice peroucí jenž má jméno Božena? A oni řekli: Dcera Domarodova, souseda našeho, a povolavši jí, jim ji ukázali. Kteřížto opověděvše se Domarodovi otci jejímu a Samoborce její mateří, a vůli knížete oznámivše na dvůr knížete do Postoloprt přinesli, a že se zalíbila knížeti perouc, té vsi dali jméno Perúc. Ženy pak poctivější oblékly jsou ji v roucho, kteréž kněžnám náleží, a před Oldřicha ji přivedly a on pojav ji za ruku, hned s ní před kněze předstoupil a tu hned vstoupil v svatý stav manželský.

Jak to přesně bylo a zda se skutečně Oldřich s Boženou setkali zde, to se už nedozvíme. Toto místo však určitě doporučuji navštívit už jen kvůli onomu krásnému dubu.

Zdroje informací:

cuni.cz | nase-rodina.cz | druidova.mysteria.cz | peruc.cz | Wikipedia | toulavakamera.cz | kamnalitomericku.cz | kudyznudy.cz | hrady.cz

Kam dál?
 

4 thoughts on “Oldřichův dub v Peruci + pověst o Oldřichovi a Boženě

  1. Hanka

    Pověst znám, Veroniko, a Dalimilovu verzi o setkání Oldřicha a Boženy jsem kdysi znala nazpaměť v originále.
    Staré stromy mám ráda, a tyhle památné obzvlášť, jsou úžasné. Pár jsem jich už taky vyfotila.
    Tvůj článek i fotky se mi velice líbí.

     
  2. Pingback: Kamenný pastýř – největší český menhir | V.

  3. Mgr. Jaroslav A. Vyskočil z Boletic

    Oldřichův dub je velmi impozantní. Zajímavá je též Boženčina studánka. Jen by chtěla častěji čistit. Vždyť jsou to posvátná místa pro nás Čechy. Bivoj

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.