Ještě jednou Kaunas | Válečné muzeum Vytautase Velikého

A je to, v Kaunasu jsme náš okruh po Litvě začali, bylo příhodné jej v tomto městě i ukončit. Válečné muzeum Vytautase Velikého jsme chtěli navštivit už o týden dřív, ale nepovedlo se nám to. Navíc jsme měli chuť na místní speciality a chtěli jsme zamířit do osvědčené restaurace. Důvodů, proč celý tento road trip zakončit právě v Kaunasu, se jednoduše našlo hned několik, pojďme se ně podívat.

Základní informace o válečném muzeu v Kaunasu • Vstupné, parkování, mapa

Muzeum se nachází v samotném centru Kaunasu, v okolí proto najdete jen placená stání, a to buď za 2 €, nebo za 2,50 € na hodinu. Mapu parkovacích zón najdete zde. My jsme jednou zaparkovali v V. Putvinskio g. a podruhé v K. Donelaičio g.

Zajímavé bylo, že jednou nám parkovací automat tvrdošijně tvrdil, že je to toho dne zdarma. Dodnes nevíme proč.

Vytauto Didžiojo karo muziejus, tedy Válečné muzeum Vytautase Velikého (často zmiňované i anglicky jako Vytautas the Great War Museum), vzniklo v roce 1918, tedy krátce po vyhlášení litevské nezávislosti. Hlavní myšlenkou jeho založení bylo připomenout boj Litevců za samostatnost. Do základů budovy byla symbolicky dovezena i hlína z bojišť, na nichž Litevci o svou zem bojovali.

Muzeum nese jméno litevského velkoknížete Vytautase Velikého (litevsky Vytautas Didysis). Narodil se kolem roku 1350 litevskému velkoknížeti Kęstutisovi, o němž jsem se zmínila v článku o hradu Trakai. Vytautasovým předchůdcem v roli litevského velkoknížete byl jeho bratranec Vladislav II. Jagello, původním jménem Jogaila. Právě na tomto příkladu je dobře vidět, jak provázané byly ve středověku i novověku evropské vládnoucí rody. Jagellonci později usedli i na český trůn a Vytautasovi zase čeští husité nabídli českou královskou korunu.

Vytautas během svého života přijal křesťanství. Nebylo to sice v Litvě poprvé — už o sto let dříve tak učinil jako první litevský král Mindaugas, který se později opět vrátil k uctívání baltských bohů (psala jsem o to v článku Kernavė: významné centrum pohanské Litvy a památka UNESCO), nicméně to již bylo definitivní odsouzení země k násilné christianizaci.

Na druhou stranu nepatří Vytautas k nejvýznamnějším litevským panovníkům jen tak náhodou. Za jeho vlády dosáhlo Litevské velkoknížectví největšího územního rozmachu a v bitvě u Grunwaldu roku 1410 byl definitivně poražen Řád německých rytířů, který následně už nikdy nezískal svou původní moc a význam.

Vytautas zemřel na hradě Trakai v roce 1430 a dodnes zůstává jedním z hlavních symbolů litevské státnosti a historické identity. Jeho jméno nese řada míst a institucí po celé Litvě — od ulic a náměstí až po školy a univerzity. V Kaunasu je po něm vedle tohoto muzea pojmenována například Vytauto Didžiojo universitetas, jedna z nejvýznamnějších litevských vysokých škol.

Expozice muzea se nacházejí v několika podlažích funkcionalistické budovy a představují velkou část litevských dějin, zejména vojenské historie.

U vstupu se nachází otevřený prostor, který bývá označován jako Vytautasova kaple. Stojí zde totiž monumentální socha Vytautase Velikého od významného litevského sochaře Vincase Grybase z roku 1934. Prostor kolem slouží jako galerie portrétů litevských vládců a obrazů zachycujících důležité bitvy litevských dějin. Největší obraz s názvem Vytauto priesaika (Vytautasova přísaha) měří přibližně 3,5 × 6,4 metru.

V přízemí po obou stranách tohoto prostoru najdete naopak novější dějiny – zbraně, uniformy a výstroj armád z různých nedávných nebo relativně nedávných dob. Další prostory muzea pak představují různé etapy litevských dějin od pravěku, přes středověk až po novověk. Nechybějí ukázky pravěkých zbraní včetně. archeologických nálezů, středověké vojenství, výstava vývoje palných zbraní, litevský boj za nezávislost ani protinacistický a protisovětský odboj.

Pro nadšence do letectví je jistě velkým lákadlem pamětní síň letu Lituanica, připomínající pokus litevských pilotů Steponase Dariuse a Stasyse Girėnase přeletět v roce 1933 Atlantik.

Za pozornost stojí i prostor před muzeem, kde se nacházejí historická děla a kanony, dále busty a pomníky významných litevských osobností, památník padlým za litevskou svobodu i tradiční litevské vyřezávané kříže. Litevské křížové řezbářství je dokonce zapsáno na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Najdete zde také různé sochy odkazující na zachování tradic a odpor proti rusifikaci — například ženu s kolovrátkem a dítětem. V neposlední řadě v prostoru, kterému se říká Zahrada válečného muzea, hoří věčný oheň.

Venkovní expozice je přístupná stále i mimo otevírací dobu muzea.

Galerie • Fotky Válečného muzea Vytautase Velikého v Kaunasu

V galerii najdete fotky venkovních i vnitřních expozic muzea.

Zdroje informací: vdkaromuziejus.lt, kaunasin.lt, wiki (cs, en, lt)

Kam na jídlo v Kaunasu

Budu se opakovat, protože tuto restauraci jsme navštivili dvakrát, první i poslední den našeho pobytu v Litvě. V obou případech jsme vybírali pouze z litevských jídel jako jsou např. cepelíny – velké bramborové knedlíky plněné mletým masem a náš oblíbený studený boršč – šaltibarščiai. Další pokrmy si nepamatuji názvem, ale nikde nechyběla zakysanka a kopr. Navíc nám velice chutnaly domácí limonády a kvas.

• Bernelių Užeiga najdete na M. Valančiaus g. 9 (Kaunas).
• Mají otevřeno každý den od 11:00 do 22:00, v pátek a sobotu dokonce do půlnoci.
• Jídlo skvělé, obsluha ok, ceny přijatelné.
• Sedět se dá i venku, vevnitř je celkem málo místa (bývá tam našlapáno) a jednou velkou nevýhodou je, že na celou restauraci mají jedno jediné wc, kde se běžně stojí fronty.

Proč jsme jeli do Kaunasu znovu

Tato restaurace byla jedním z důvodů, proč jsme se chtěli v Kaunasu zastavit ještě jednou. Dalším bylo to, že už jsme tohle město znali a věděli jsme, co od něj čekat. Po tragikomické návštěvě Vilniusu (ano, správně jste si všimli, že o hlavním městě tady článek chybí, k tomu se ještě dostanu ve shrnutí celého road tripu, tedy v úplně posledním článku) jsme chtěli z tamních končin rychle pryč. Věděli jsme, že dopravně je Kaunas v klidu, že se tam najíme, že poblíž Kaunaské přehrady v pohodě přenocujeme na naprosto luxusním místě v lese a pořád nás lákalo tohle muzeum.

A tak se konečně dostávám k tomu, jak se stalo, že jsme v Kaunasu byli vlastně potřetí. První pokus navštívit muzeum proběhl hned po návštěvě skanzenu Rumšiškés. Na ten den hlásili přeháňky, jako ideální se jevilo strávit takové počasí pod střechou. Byla neděle, všechna muzea měla být oteřená. Nebyla. Ani jedno. Bez jakéhokoli vysvětlení. Chvíli jsme si mysleli, že jsme třeba jen přehlédli nějaký litevský svátek nebo výjimku v otevíračce, ale když jsme viděli, jak se o dveře zavřeného muzea rozbíjejí i Litevci, kteří jen nechápavě kroutili hlavami, pochopili jsme, že jsme tohle opravdu nemohli tušit. Dodnes se mi nepodařilo zjistit, co se to ten den dělo. :)

Další tipy na výlety v Kaunasu

Na blogu už najdete dva články o Kaunasu z našeho prvního dne v Litvě. Povídání jsem rozdělila na místa, která jsme navštívili za světla, a ta, která jsme navštívili v noci. Články najdete tady:

• Kaunas | Přehrada, pevnost, Perkunas
• Kaunas | Večerní hrad, soutok a Perkunasův dům

Jako cíl naší další rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo. Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.