Baltský řetěz: 600 kilometrů dlouhá demonstrace za svobodu

Když jsme v Litvě mířili za dalším cílem, najeli jsme u Panevėžysu na dálnici A2 vedoucí až do Vilniusu. Velice rychle nám došlo, že se právě pohybujeme po místech, kde se lidé v roce 1989 spojili a postavili na odpor Sovětskému svazu. Bez násilí.

Pojem Baltský řetěz je celkem známý — a není divu, protože svého času obrátil k Pobaltí pozornost celého světa. Této demonstrace se zúčastnily zhruba dva miliony lidí a vytvořily lidský řetěz napříč třemi pobaltskými zeměmi dlouhý více než 600 kilometrů. Litevci, Lotyši a Estonci tak propojili všechna tři hlavní města – Vilnius, Rigu i Tallinn a dali jasně najevo, že by sovětská okupace měla konečně táhnout tam, kde slunce nesvítí.

Sovětský svaz si přisvojil Pobaltí ještě před válkou

Už v článku o raketové základně Plokštinė jsem trochu nastínila, jak se v Litvě vlastně vzali Sověti. Opakování je ale matkou moudrosti a historické pozadí hraje u Baltského řetězu zásadní roli, takže některá základní fakta zopakuji i tady.

Dne 23. srpna 1939 uzavřelo nacistické Německo se Sovětským svazem pakt Molotov-Ribbentrop. Navenek šlo o smlouvu o neútočení, která měla zajistit, že mezi těmito dvěma mocnostmi nedojde k otevřenému konfliktu.

Ve skutečnosti pakt obsahoval tajné dodatky, v nichž si obě strany dopředu domluvily sféru vlivu ve východní Evropě, samozřejmě bez vědomí dotčených států. Sovětský svaz si tak přivlastnil Finsko, Estonsko, Lotyšsko a část Rumunska (Besarábií). Dále se dohoda týkala i Polska, které se obě strany rozhodly rozdělit mezi sebe.

Zvěrstva v Pobaltí páchali Sověti i Němci

1. záři 1939 zahájilo Německo invazi do Polska, Sovětský svaz pak Polsko napadl z východu 17. září. Ke konci téhož měsíce obě mocnosti podepsaly tzv. německo-sovětskou smlouvu o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie, v níž SSSR přenechal celé Polsko Němcům výměnou za Litvu.

Sověti obsadili pobaltské základny (mj. třeba námořní pevnost v Karostě v Lotyšsku), případně zřídili základny nové a 30. listopadu 1939 napadli Finsko. Litvu a další státy, jejichž obsazení se pakt Molotov-Ribbentrop týkal, anektovali v létě následujícího roku. Formálně se tři pobaltské státy „dobrovolně“ připojily, ve skutečnosti se ale jednalo o vojenskou okupaci.

Následovalo samozřejmě zatýkání nepohodlných osob a jejich deportace na Sibiř či likvidace, potlačování kultury a národní identity a tak dále.

Jenže tím to neskončilo. O rok později (v červnu 1940) Němci pakt Molotov-Ribbentrop porušili a napadli Sovětský svaz. V rámci operace Barbarossa vtrhl Wehrmacht i do Pobaltí a rozhodně je nepřišel osvobodit. Místo toho přinesl další represivní režim, o jehož tragických důsledcích svědčí například památník vyvražděných obcí Ablinga a Žvaginiai v Litvě.

Sověti popírali existenci dodatků i dlouho po válce

Sověti si pobaltské země přivlastnili zpět v roce 1944 a začali v nich páchat typické sovětské „dobro“. Život v sovětských republikách podléhal ideologickému dohledu. Svoboda slova neexistovala, stejně tak politická opozice. Nepohodlní obyvatelé končili na Sibiři, hlasy národních elit byly potlačeny, veřejný život a školství bylo rusifikováno, národní identita zadupávána do země.

Paktem Molotov-Ribbentrop vzali Sověti pobaltským zemím dalších 50 let svobody a existenci tajných dodatků dlouho popírali. Tato křivda vedla k tomu, že se Litevci, Lotyši a Estonci domluvili a symbolicky přesně 50 let poté, co byl pakt uzavřen, tedy 23. srpna 1989, zorganizovali demonstraci nevídaných rozměrů.

Perestrojka a zpívající revoluce

Je nutné ještě zmínit pár věcí, než se dostanu k samotnému průběhu této demonstrace. 80. léta přinesla Gorbačovovu politiku perestrojky a s tím související uvolnění. Začaly tak vznikat různé občanské iniciativy, otevřel se prostor pro veřejnou diskuzi. V Litvě, Lotyšsku i Estonsku se začaly ozývat čím dál hlasitější požadavky na větší autonomii, které se postupně přerodily v myšlenky na obnovení suverenity.

V této souvislosti se objevil pojem zpívající revoluce. V roce 1988 jej použil estonský aktivista a umělec Heinz Valk, když popisoval masovou noční demonstraci na jednom z tallinnských festivalů. Takových setkání, kde se lidí v hojném počtu sešli a zpívali národní písně, bylo mnoho a měly velkou sílu. Dvou největších estonských se např. zúčastnilo 100 000 a 300 000 lidí (tj. zhruba pětina všech Estonců). Později se zpívající revolucí začal označovat celý postupný nenásilný politicky převrat v Pobaltí, tedy období mezi lety 1987 a 1991.

Jak probíhala organizace Baltského řetězu bez internetu

Snad během shromáždění, kde se pěly národní písně a vyjadřovala se touha po svobodě, se zrodila myšlenka na akci ještě větších rozměrů. Využít k tomu padesáté výročí paktu Molotov-Ribbentrop se přímo nabízelo.

A tak se začala šířit výzva prostřednictvím rádia, novin, letáků a osobních známostí. Přípravy trvaly několik týdnů a zapojily se do nich tisíce dobrovolníků ze všech tří pobaltských zemí, a to včetně různých kulturních spolků nebo škol. Hlavní koordinaci měla na starosti národní hnutí Sąjūdis (Litva), Tautas fronte (Lotyšsko) a Rahvarinne (Estonsko). Jejich mezinárodní spolupráce byla pro akci klíčová a v rámci Sovětského svazu zároveň nevídaná a troufalá.

Trasa mezi hlavními městy, tedy mezi Tallinnem, Rigou a Vilniusem, byla rozdělena na úseky. Každý úsek spravovali místní organizátoři, kteří věděli, kolik lidí na něm bude potřeba, aby vznikl souvislý řetěz bez mezer. Také instruovali účastníky, kam přesně mají přijít.

23. srpen 1989, 19:00

V den samotné demonstrace pak bylo potřeba dostat účastníky i na odlehlá místa. Také zde fungovala dopředu domluvená spolupráce na jedničku. Lidé se přepravovali auty, autobusy i pěšky. Na místě tak bylo potřeba zajistit parkování velkého množství dopravních prostředků, aby nevznikaly zmatky. I to se povedlo.

Lidé se začali sjíždět na předem určená místa s časovým předstihem. Koordinátoři pak na místě řešili své konkrétní úseky. Vše se podařilo podle představ. Přesně v 19:00 se lidé chytili za ruce a na 15 minut vytvořili přes 600 km (uvádí se až 675 km) dlouhý lidský řetěz napříč třemi státy.

Pro lepší představu uvádím pár tras napříč naší republikou a okolními státy pro srovnání:

• 610 km • Ústí n. L. – Praha – Brno – Bratislava – Budapešť
• 615 km • Plzeň – Praha – Olomouc – Žilina – Banská Bystrica
• 630 km • Jihlava – Brno – Ostrava – Katowice – Varšava
• 655 km • Praha – Č. Budějovice – Linz – Salzburk – Lublaň

Sovětské vedení mohlo jen přihlížet

Baltského řetězu se účastnilo kolem 2 000 000 lidí a mnozí z nich na něj vzpomínají jako na jeden z nejdůležitějších dnů ve svém životě. Zpívali národní písně, mávali národními vlajkami, zažívali až hmatatelnou sounáležitost. Vedle sebe často stáli rodinní příslušníci několika generací, z nichž si nejen ti nejstarší pamatovali válečné i poválečné události.

Demonstrace si po celou dobu držela svůj poklidný průběh, čímž se minimalizovalo nebezpečí, že by do ní zasahoval režim. Sovětský svaz samozřejmě zkusil celou akci shodit tím, že bagatelizoval její velikost a důležitost. Zájem zahraničních médií ale ignorovat nemohl a jen těžko se v dané situaci mohl unáhlit k nějaké formě represe. Ono zatknout dva miliony lidí, kteří poklidně někde stáli, to už si ani Sověti jen tak nemohli dovolit.

Baltská cesta k nezávislosti

Baltský řetěz nebo také Baltská cesta, litevsky Baltijos kelias, lotyšsky Baltijas ceļš, estonsky Balti kett – demonstrace, která sice nezpůsobila okamžitý pád režimu, ale ukázala sovětskému vedení, že požadavky na nezávislost mají v Pobaltí masovou podporu.

Akce v Estonsku, Lotyšsku a Litvě do jisté míry inspirovala snahy o změnu režimu i v dalších zemích východní Evropy a v konečném důsledku významně přispěla k zániku Sovětského svazu. Pro úplnost dodávám, že Litva vyhlásila nezávislost jako první, a to v roce 1990. Definitní obnovení suverenity se všechny tři státy dočkaly v roce 1991, kdy se SSSR konečně rozpadl.

Odkaz na Baltský řetěz dnes

• V Pobaltí je dnes tato událost dodnes vnímána jako jeden z nejdůležitějších momentů moderních dějin.
• V roce 2008/2009 se Estonsko, Lotyšsko a Litva společně zasadili o zapsání Baltské cesty na seznam UNESCO – Memory of the World (=Paměť světa).
• 23. srpen je v Evropě připomínán jako den památky obětí stalinismu a nacismu.
• 🇪🇪 🇱🇻 🇱🇹 Pobaltské státy pravidelně organizují vzpomínkové akce na Baltský řetěz, a to nejen k velkým výročím.
• Podél trasy řetězu se nacházejí desítky pamětních míst v podobně kamenů, křížů, památníků,… Přes 40 je vedeno jako kulturní památka.
• Dodnes se shromažďují osobní svědectví lidí, kteří se akce zúčastnili.

Zdroje informací: britannica.com, encyclopedia.ushmm.org, nationalarchives.gov.uk, wiki (cs, en, lt, lv, et), stat.ee, thebalticway.eu, europeana.eu, ilthuania.lt
Zdroje obrázků: odkazy obrázků vedou na původní umístění, kde jsou uvedeny další informace

Naše cesta Litvou

Tohle není typický cestovatelský článek, které obvykle publikuji. K místům, která tady popisuji, mám jen jednu jedinou fotku dálnice, kterou vidíte v úvodu. Když jsme po ní jeli, viděli jsme v mapě několik památníků na tuto akci, ale sjezdy se nacházely daleko a my neměli času nazbyt, abychom se k nim vraceli několik kilometrů.

Přesto tento příspěvek považuji za důležitý a řadím jej do seriálu o naší cestě Litvou.

PS: Jelikož mi grafika nikdy nešla, chtěla jsem si pomoct AI a dodat sem pěknou mapku trasy Baltského řetězu. Ten paskvil, který mi to předhodilo, ale nehodlám šířit dál. Lepší znalosti zeměpisu měl náš synek už před několika lety. :D

Jako cíl naší další rodinné expedice jsme zvolili Litvu. Původně jsme měli v plánu jet někam úplně jinam, a sice na východní Slovensko, do severovýchodního Maďarska a do regionu Maramureș na severozápadě Rumunska. Večer před odjezdem jsme se podívali na aktualizované počasí a zjistili, že máme problém, který by nám z výpravy udělal leda tak týdenní posezení v autě, a to v řádně promáčených věcech. No nic, tak jsme na poslední chvíli vymysleli plán v té části Evropy, kde pršet téměř nemělo. Hrubý plán jsme vymysleli během pár hodin, podrobnosti a konkrétní zastávky jsme pak řešili přímo na cestách. Vyšlo to skvěle. :)

Co jsme viděli:

Co jsme během toho týdne a půl všechno viděli, se můžete podívat v následujících článcích. (Zveřejňovat je budu postupně.) Na závěr pak ještě sepíšu závěrečné shrnutí s obecnými informacemi a tipy.