Aquincum v Budapešti: římské město na břehu Dunaje

V severní části Budapešti se nacházejí pozůstatky jednoho z nejvýznamnějších římských měst na území někdejší Panonie. Před zhruba dvěma tisíci lety bylo Aquincum důležitým správním centrem na severní hranici Římské říše. Dnes zde najdete rozsáhlý archeologický park s odkrytými základy obytných domů, lázní i jiných budov, náznaky ulic, mozaiky i pozůstatky hypokaustu. A také muzeum s mnoha drobnými nálezy z této oblasti.

Aquincum bezesporu patří k nejzajímavějším římským památkám ve střední Evropě, přesto zůstává jedním z klidnějších míst, která lze v Budapešti navštívit. V tomto článku vás zavedu do samotného archeologického parku a při té příležitosti představím historii římského města. V následujících dílech se podíváme také na oba zdejší amfiteátry a na pozůstatky římského akvaduktu, který Aquincum zásoboval vodou.

Základní informace • Parkování, MHD, mapa

Aquincum se sice nachází v klidnější části města (do centra to odsud je zhruba 10 km), ale to neznamená, že je tu naprostý klid. Muzeum se nachází hned vedle osmiproudé silnice, na níž je poměrně hustý provoz po celý den.

Není tu ale problém zaparkovat. U vstupu do muzea se nachází bezplatné parkoviště, další pak naleznete hned naproti u nákupního centra. MHD se sem z centra Budapešti dostanete nejrychleji vlakovou linkou H5.

Trasa ze zastávky Aquincum:

• Pokud přijedete (jako my) z centra vlakem H5, najdete u zastávky Aquincum první pozůstatky římského města, konkrétně civilního amfiteátru. Nedá se přehlédnout, stojí hned vedle nástupiště v opačném směru.
• Do samotného muzea se dostanete tak, že přejdete silnici a vydáte se pod železniční most, tj. směrem zpět k centru.
• Hned za mostem se nachází plot, skrze nějž jde vidět do areálu. Ke vchodu to od jeho rohu je zhruba 440 m, stačí jít dál rovně.

Než se pustím do samotného muzea, je třeba si říct, co to vlastně Aquincum bylo, kde se vzalo na území dnešní Budapešti, jak bylo velké a proč bylo tak významné.

Území dnešní severní Budapešti, respektive její části zvané Óbuda, už několik staletí před naším letopočtem obýval keltský kmen Eravisků. Už tehdy se jednalo o výhodnou polohu při Dunaji bohatou na termální prameny. Název Aquincum na tuto skutečnost pravděpodobně odkazuje a může pocházet již z keltského období.

Římané začali oblast spravovat v 1. století našeho letopočtu, kdy se Dunaj stal přirozenou hranicí této části Římské říše. V polovině století vznikly v dnešní Óbudě první vojenské základny a v roce 89 pak pod taktovkou Legio II Adiutrix vznikl stálý legionárský tábor. Netrvalo dlouho a v okolí tábora se začaly usazovat rodiny vojáků, což přilákalo i obchodníky a řemeslníky a vedle tábora začalo vznikat i civilní město.

Význam Aquinca rychle rostl. Když císař Traianus na počátku 2. století rozdělil Panonii, stalo se Aquincum hlavním městem provincie Dolní Panonie (Pannonia Inferior). Město získalo řadu výsad, za císaře Hadriána (117 – 138 n. l.) se stalo municipiem a v roce 194 získalo i prestižní status kolonie.

Období největšího rozkvětu zažívalo Aquincum ve 2. a 3. století, kdy se jeho počet obyvatel odhaduje na 30–40 tisíc, počet vojáků pak na šest tisíc. Tehdy byste tu našli hradby, fórum, tržiště, dlážděné ulice, veřejné lázně, chrámy, reprezentativní budovy, kanalizaci, vytápění pomocí hypokaustu (= podlahového topení),… Součástí byly hned dva amfiteátry – jeden v civilní a druhý ve vojenské části města a v obou se konaly gladiátorské zápasy, veřejná představení a různé slavnosti. Vodu do města z okolních pramenů přiváděl akvadukt, který se táhl přes celou jeho délku od severu na jih.

Ani po návštěvě si asi nedokážu úplně domyslet podobu tohoto místa před dvěma tisíci lety, ale jeho velikost mi dost přiblížil pohled do mapy – civilní a vojenský amfiteátr jsou od sebe vzdálené 4,2 km. Tolik třeba měří v Hradci Králové cesta z hlavního nádraží na Slezské předměstí, v Praze cesta z nádraží Libeň na Rajskou zahradu nebo cesta přes celý Kolín od severu k jihu. To v zástavbě opravdu není malá vzdálenost.

Ale zpět do Aquinca. Úpadek tohoto významného římského města začal ve 4. století. Vedle jiných problémů sílil i tlak barbarských kmenů na dunajskou hranici. Římská vojska svůj tábor opustila na začátku 5. století, město začalo pustnout a jeho pozůstatky postupně ukryl nános zeminy.

Aquincum a jeho novodobé objevení

Tedy ne tak úplně. V průběhu středověku bylo zpustlé město rozebíráno, kameny z něj posloužily dál coby stavební materiál, ale rozhodně nebylo zapomenuto. Aquincum je zmíněno v několika písemných pramenech. Mnohé zdi a základy zůstaly viditelné po staletí, takže lidé o ruinách věděli.

V 18. století pak začali učenci a badatelé systematicky hledat a zaznamenávat různé římské pozůstatky, zejména nápisy a náhrobky. Kámen s nápisem Aquincum byl objeven v roce 1778.

S rozvojem oblasti v 19. století začaly archeologové odkrývat další a další nálezy – ulice, obytné domy, lázně, veřejné budovy,… Na výzkumu se významně podílel Flóris Rómer, který je považován za otce maďarské archeologie. Pro uchování drobných nálezů bylo v roce 1894 založeno první aquincské muzeum.

Vykopávky pokračovaly i ve 20. století, k vidění je ale jen zlomek původního města. Velká část totiž leží pod současnou zástavbou Óbudy.

Hned u vstupu se nachází muzeum, k němuž se ještě dostanu, nejdříve se ale projdeme po městě jako takovém. Kousek od budovy muzea stojí tzv. Malířův dům, kde si můžete prohlédnout rekonstrukci interiérů včetně nástěnných maleb. Ne, starověký Řím opravdu nebyl o čistě bílých zdech. :) Hned vedle něj pak najdete chrám Mithry. Podél většiny východní zdi se nacházejí různé nálezy a povídání o nich, zajímavé jsou např. druhy dláždění nebo informace o taškách na střechy.

V Aquincu je dodnes jasně patrná hlavní severojižní ulice i několik vedlejších menších uliček. Stojí tu základy budov, prakticky se jedná o jejich vyvýšené půdorysy a u některých se najde i něco navíc. Archeologové a historici dokázali na základě nálezů určit účel většiny staveb (ne-li všech).

V severozápadním rohu (tj. poblíž dnešního železničního mostu) se nacházelo fórum – centrum veřejného života a kolem něj významné správní budovy a chrám. Podél hlavních ulic stály řady obchodů (tabernae) a dílen. Nechyběly tady ani několikery veřejné lázně, v jedněch se zachovala krásná podlahová mozaika. K běžným obytným domům často náležely řemeslnické dílny nebo hospodářské prostory.

Domy bohatších obyvatel stály stranou hlavních ulic. Měly větší půdorys, zdobené interiéry, podlahové vytápění,…

Právě podlahové vytápění (čili hypokaust) se v jedné budově krásně zachovalo a je fascinující. Najdete je přibližně na úrovni bývalé muzejní budovy nedaleko fóra. Prostorem pod podlahami lázní a bohatších domů se jednoduše rozháněl teplý vzduch. Technická vyspělost římských měst se ale ukazuje i v systému přivádění vody z pramenů až do jednotlivých domů nebo k fontánám. Stejně tak nechyběla ani odpadní infrastruktura. Části kanalizace i vodovodu se rovněž zachovaly a jsou tady k vidění.

Muzejní budova je do značné části interaktivní – u čeho najdete zelený ksichtík, to můžete prozkoumat i rukama. Pro děti je tady připraven fotokoutek s připraveným jednoduchým kostýmem a spousta ukázek, na které si mohou i sáhnout. Vedle toho samozřejmě nechybějí vitríny s nálezy keramiky, předmětů denní potřeby, šperků, zbraní, sošek, reliéfů,… Zajímavá je i prezentace tehdejších hudebních nástrojů – vodních varhan, cornu, tympánu.

Osobně mě hodně zaujala kopie Peutingerovy mapy s výkladem (originál se nachází ve Vídni). Tabula Peutingeriana je vojenská mapa, resp. kopie vojenské Agrippovy mapy ze 4. století a přibližuje nám, jak Římané vnímali svůj svět. Úzký pás široký asi 40 cm a dlouhý zhruba šest metů na první pohled nedává smysl, dokud si člověk neuvědomí, jakou oblast Římané znali a spravovali. V porovnání s reálnou mapou pak smysl dávat začne. Jen je škoda, že Peutingerova mapa a reálná mapa se nacházejí v různých patrech, slušelo by jim to spíš vedle sebe. ;) Pěkné vyobrazení i s výkladem najdete třeba tady.

Galerie • Fotky Aquinca – archeologického parku i muzea

A ještě poznámky na závěr – ke vstupence dostanete mapku areálu s popisky (je k dispozici i anglicky), takže je pak výrazně snazší se v místě orientovat.

V galerii najdete fotky, které jsem pořídila v muzeu a areálu Aquinca. První fotky jsou focené cestou přes plot, následují fotky z muzea, po nich interiér Malířova domu, Mithrův chrám, lázně s podlahovou mozaikou a následně zbytek archeologického parku.

Zdroje informací: aquincum.hu, britannica.com, wiki (cs, hu, en), budapest.net, thebrainchamber.com, ancient-history-sites.com

Co navštívit v okolí

Jak už jsem zmínila – nedaleko se nachází civilní amfiteátr, o němž chystám další článek. Před vstupem do areálu se mezi dvěma směry rušné silnice nachází část bývalého akvaduktu. Jeho pozůstatky najdete i jinde a také mu budu věnovat vlastní článek. V neposlední řadě stojí za vidění i vojenský amfiteátr, ten se nachází o 4 km dál směrem do centra.

Další Budapešť na blogu

Pokud se chystáte do Budapešti, mrkněte se na další místa, která jsme dříve navštivili, některá rozhodně stojí za pozornost. :)

• 
  Aquincum v Budapešti: římské město na břehu Dunaje
• 
  Budapešť | Noční Parlament, dobrá zmrzlina, mini sochy
• 
  Budapešť | Zoo
• 
  Budapešť | Dětské hřiště a hrad Vajdahunyad aneb Városliget
• 
  Budapešť | Památník maďarského povstání v roce 1956
• 
  Budapešť | Néprajzi Múzeum zvenku
• 
  Budapešť | Náměstí Hrdinů aneb Hősök tere
• 
  Budapešť | Városligeti Műjégpálya – 2. největší kluziště v Evropě
• 
  Budapešť | Stará linka M1, Rybářská bašta, Velká tržnice a další
• 
  Budapešť | Tropicarium – zoo nejen se žraloky
• 
  Budapešť | Parlament, Boty na břehu Dunaje a Széchenyiho most