I dostali jsme chuť se fyzicky odrovnat a byli rozhodnuti vyrazit na pochod v každém počasí. Povedlo se a tu čtyřicítku, tu zdoláme příště! :)

Lochovice >> Plešivec >> Viklan >> Křižatky >> Malý Vrch >> Kuchyňka >> Pod Studeným vrchem >> Stožec >> Na Soudném >> Na Rovinách >> Červený Kříž >> Jezírko >> Řevnice

Lochovice > Smaragdové jezírko > Plešivecký hřeben > Plešivec
→ 6 km | ↑ 370 m | ↓ 20 m

Cesta autobusem z Řevnic do Lochovic nám ukázala (tedy spíš neukázala) hřeben severovýchodních Brd v mlze a oparu. Pršelo a kouknutí se ráno na předpověď počasí by jednomu na optimismu též nepřidalo, tak jsme alespoň přibalili po dlouhé době i pláštěnky.

Z Lochovic jsme vyrazili po silnici do Lhotky a z ní po žluté ke Smaragdovému jezírku. Podmínky k focení nulové, takže jsme se rovnou vydali mírným stoupáním k Plešiveckému hřebenu a na samotný Plešivec. Na něm se nachází pozůstatky jednoho z největších hradišť z pozdní doby bronzové v Čechách. Tento vrch s výškou 654 m n. m. za dobrého počasí nabízí výborný výhled do kraje. Místo něj jsme si užili mlhu a silný vítr. Kopec jako takový ještě k samotné části Hřebeny nepatří a my se na něm příliš nezdržovali a vydali po červené dál na jihovýchod.

Plešivec > Plešivecké sedlo > Viklan > Klínek rozc. > Křižatky > Komorsko rozc.
→ 5,5 km | ↑ 140 m | ↓ 190 m

Podmínky pro focení se nezlepšily ani v dalších kilometrech. K Plešiveckému viklanu jsme si přesto odskočili a následně šlapali asi hodinu v dešti. Teprve nedaleko rozcestníku Komorsko se počasí trošku uklidnilo.

U tohoto rozcestníku se nachází památník zaniklé středověké vesnice z 15. stol.

Komorsko rozc. > Pod Provazcem > Kuchyňka > Kuchyňka sedlo
→ 5,5 km | ↑ 90 m | ↓ 120 m

Tato část nám nabídla nejvíce výhledů na východ i západ. Místy se i vyjasnila obloha. Vodou nasáklé oblečení nám v mžiku vysušil silný vítr na jednom z otevřených míst.

Kuchyňka sedlo > Pod Studeným vrchem > Vysoká jedle > Stožec
→ 7 km | ↑ 185 m | ↓ 170 m

Dále po červené jsme se vydali okolo Studeného vrchu. Na něm stojící rozhlednu jsme vynechali jednak kvůli tomu, že byla ještě zavřená, druhak kvůli mírnému časovému skluzu. Cesta až k silnici spojující Dobříš a Hostomice probíhala bez sebemenších komplikací. Poté přešla v čtyřkilometrovou (pocitově nekonečnou) asfaltku. Tato část nám dala zabrat jako jedna z nejvíc z celého pochodu (a kvůli ní jsme měli problém i s posledním úsekem). Jak už jsem psala u sestupu z Kralického Sněžníku, chůzi po tomto povrchu nesnáším a vždycky mě odrovná, zejména po několika předtím našlapaných kilometrech.

Stožec > Na Soudném > Na Rovinách > Červený kříž
→ 8,5 km | ↑ 105 m | ↓ 170 m

Na Stožci jsme se rozhodli pro první pauzu – po 24 kilometrech, to je to na nás celkem úspěch :) Částečně provlhlé a částečně promočené oblečení začalo při sezení nepříjemně studit tak, že se mi ani fotit nechtělo. Zbývaly nám odhadem dvě hodiny světla a nás čekalo stále ještě 14 kilometrů. Pravda, sil trochu ubylo (opět za to mohl asfalt) takže i na dalším rozcestí jsme si neodpustili přestávku, ač kratičkou. Slunko pomalu zapadalo a halilo okolní les do velmi příjemného barevného hávu. Oproti ránu se počasí změnilo až neuvěřitelně.

Při západu jsme akorát nacházeli v chatové osadě Na Rovinách (čili opět nefotitelno), avšak se na tu sytě růžovou pěkně koukalo. Než jsme došli na další rozcestník, setmělo se.

Červený kříž > Jezírko > Pod Jezírkem > Řevnice
→ 5,5 km | ↑ 20 m | ↓ 350 m

Poslední část už jsme zdolávali s čelovkama, takže si ho hodláme projít někdy příště znovu. Kupodivu jsme to vzhledem k terénu zvládli poměrně rychle. Původní zacházku na vyhlídku Babka jsme zavrhli a byli rádi, že jsme vůbec dopajdali k autu :)