Červenec, víkend, Krkonoše a Sněžka bez davů lidí, jde to vůbec? Jde, ale pouze za specifických podmínek.

Měli jsme cestu do Jánských Lázní a tak přišel samozřejmě i nápad vzít synka konečně na Sněžku. Lysou horu v Beskydech zdolal už ve třech letech, ale Sněžku jsme stále odkládali, protože k nám ze všech stran chodily informace o tom, jak je to tam strašně přelidněné bez ohledu na denní (noční) dobu, roční období a den v týdnu. Letos v létě ovšem nastala příhodná situace, které jsme využili. A dobře jsme udělali. :)

Sněžka bez davů lidí

Naše zkušenosti z jiných míst nám naznačovaly, že bychom mohli vyrazit večer, kdy ostatní už budou na cestě dolů nebo dole, případně ještě nebudou ani na cestě, pokud se bude jedna o ty, co chtěli přijít na východ slunce. Na tu noc navíc hlásili výrazné zhoršení počasí, takže jsme tak trochu doufali, že to alespoň část lidí odradí.

Z parkoviště na Pomezních Boudách, kde se nacházelo poměrně málo aut, jsme vyrazili před šestou večer. Věděli jsme, že to za světla s malým až na vrchol asi nedáme, ale vracet se zpátky k autu za tmy jinak považujeme za celkem běžné. Za první tři kilometry (do Sovího sedla) jsme potkali méně než deset lidí.

Schody na Svorovou horu

Cesta ubíhala krásně a před námi se začala tyčit Svorová hora. První část této trasy si z minula nepamatuju skoro vůbec, zato výstup na Svorovou horu od Jelenky z paměti jen tak nevymažu. Schody s parádními výhledy, 135 výškových metrů na půl kilometru vzdálenostním.

Když nad tím tak přemýšlím, beskydská Babí hora mi vlastně asi víc připomněla výstup na Sněžku než Nízké Tatry, ale co už. :)

Sněžka, liška a tma

Následuje pohodový hřebenový úsek až k úpatí Sněžky mezi nízkým porostem a s krajinou na obou stranách hřebene jako na dlani.

Právě tady nás zastihl narůžovělý západ slunce. Samotný vrchol Sněžky mezitím zahalil mrak, takže jsme věděli, že není kam spěchat, výhledů z ní bychom si stejně moc neužili.

S mrakem na posledních pár set metrech přišla tma o něco rychleji. K vrcholovému rozcestníku jsme dorazili asi o půl desáté. Nahoře se s námi nacházelo ještě několik málo dalších lidí, a to přesně pět. Navíc se nám tam přišla ukázat místní rezavá krasavice, z čehož měl syn větší radost než ze samotného dobytí Sněžky. ;)

Cestu dolů jsme volili opět přes Svorovou horu a následně od Jelenky po asfaltce. Dolů jsme kupodivu nešli o moc rychleji než nahoru a z Pomezek jsme odjížděli někdy před jednou ráno. Cestou k autu jsme překvapivě nepotkali vůbec nikoho a špatné počasí přišlo asi až o dvě hodiny později, takže výlet považuji za naprosto povedený. :)

---

Co vy a Sněžka? Zažili jste ji bez davů lidí?