Přimda – zřícenina nejstaršího českého kamenného hradu
Zřícenina hradu Přimda se tyčí nad obcí Přimda na kopci zvaném též Přimda, a to přibližně 18 km jižně od Tachova a 13 km východně od hranic s Německem. Zaparkovat můžete přímo pod kopcem u naučné stezky. Asi nejzajímavějším faktem o Přimdě je, že se jedná o pozůstatky nejstaršího kamenného hradu na území České republiky a není proto divu, že je chráněna jako národní kulturní památka..
- Vzdálenost: 3,5 km
- Stoupání: 150 m
- Okruh: ano
- Náročnost: mírná
- Typ cesty: zpevněná, lesní pěšina, lehký skalnatý terén
- Vstup: na hrad volný, na věž zpoplatněný
- Parkování: v Přimdě pod hradem
Z Přimdy na Přimdu na Přimdě
Od parkoviště pod kopcem je to na hrad zhruba třičtvrtě kilometru. Cestou si užijete výhled jihovýchodním směrem na Přimdu a blízké okolí.
Vstup na hrad jako takový je volný, platí se pouze komentovaná návštěva věže a nádvoří, které jsou jinak nepřístupny. Na komentovanou prohlídku nám bylo doporučeno nejít, protože by se prý děti nudily. Naše děti by možná překvapily, ale nechtělo se mi s nikým hádat. ;)
Nejstarší český kamenný hrad Přimda
Obecně se traduje, že Přimdu založili v roce 1121 Němci na popud bavorského markraběte Děpolda II. z Vohburku. Hrad měli vystavět na české straně hraničního lesa, proto jej obratem zabavil český kníže Vladislav I. Tato hypotéza vychází ze zápisků v Kosmově kronice, kde však není přesné místo jmenováno. Dnes se historici (i dle stránek hradu) spíše přiklánějí k tomu, že Přimdu založil český panovník k ochraně českých hranic. S jistotou už se ale ví, že v roce 1126 hrad vlastnil kníže Soběslav I. a podle první písemné zmínky o Přimdě jej nechal přestavět. V průběhu 12. století zde byl vězněn další kníže – Soběslav II, a to svým bratrancem – knížetem Vladislavem II. a o století později pak i budoucí král Přemysl Otakar II.
Vzhledem ke své funkci na hranicích se Přimdě nevyhnuly významné události našich dějin. Ve 14. století hrad přepadl císař Ludvík IV. Bavorský, v 15. století pak sloužil jako základna pro loupeživé výpravy správce Tista, který tak činil se souhlasem majitele Boreše z Rýzmburka. Za husitských válek poskytovala Přimda oporu Zikmundově straně, husitské vojsko ji v roce 1429 nedobylo, ale zničilo městečko pod ní. Po většinu 16. století hrad drželi Švamberkové, na jeho konci pak připadl Rudolfu II a následně obci. Jako pustý se uvádí od roku 1609, o sto let později pak do věže navíc uhodil blesk a značně ji pobořil.
Kopec Přimda (848 m n. m.) aneb okruhem zpět k autu
Od hradu jsme zamířili dále na samotný vrchol vrchu Přimda, kam uhýbá vcelku nenápadná cesta. V podhůří Českého lesa se tu rozprostírá přírodní rezervace, která si klade za cíl ochránit místní smíšený porost blížící se původním podhorským lesům. Podél pěšiny se můžete kromě buků kochat i pohledem na místní skalky. Na další pak narazíte i v severní části okruhu kolem Přimdy.
Cestou dolů jsem procházeli pod vlekem místního malého ski areálu, v létě těžko soudit, zda stále funkčního. Déšť nás zastihl asi kilometr před autem a pršet už nepřestalo. Rozhodli jsme se proto vyrazit o kus dál. O pořádný kus dál.
Roadtrip, co nedává smysl (2023)
Vyrazili jsme poznat Plzeňsko a Domažilicko, zejména Přimdu jsme chtěli vidět už léta. První zastávku jsme měli už na Rokycansku, poté v Plzni, ale z toho moc fotek nemám, takže začněme až v Bělé nad Radbuzou. Zmínit mohu ještě neúspěšný pokus navštivit muzeum Železné opony v Rozvadově, tím ale celá tahle tragikomická příhoda teprve začala.
Po úšpěšné návštěvě nejstaršího kamenného hradu u nás přišly očekávané deště, které měly podle předpovědí trvat několik dnů. Na běžnou turistiku nic moc (obzvlášť, když bychom pak měli s těmi mokrými věcmi spát v autě), ale domů se nám taky ještě nechtělo, tak jsme koukli, kde by následující den pršet s největší pravděpodobností nemělo. No nic moc, ale příznivěji to přece jenom vypadalo v Novohradských horách, kde jsme také měli (a pořád máme) ještě pár restíků.
Jo, tyto dvě oblasti od sebe dělí 220 km. A ano, i tam pršelo, ale více už v jednotlivých článcích.