Tipy na velmi krátké výlety ve vzdálenosti do nebo okolo 2 km, kdy je buď možné zaparkovat přímo u cíle výletu, nebo opravdu blízko něj. Většina těchto výletů je vhodná i pro nejmenší děti, ale není to pravidlem, protože vzdálenost nevypovídá nic o náročnosti terénu.
Opravdu poslední zastávka i článek z naší jednodenní cesty do Budapešti – večerní náměstí Hrdinů, tedy Hősök tere. Náměstí se nachází u Městského parku (či Městských sadů) na konci Andrássyho třídy (Andrássy út), která začíná v centru. Právě pod touto ulicí byla před 130 lety vybudována první linka budapešťského metra (M1, žlutá). U náměstí se nachází stejnojmenná stanice této trasy. Náměstí Hrdinů jsme toho dne...
První část naší budapešťské výpravy jsme se motali v centru u Dunaje, kde jsme se prošli podél Parlamentu (Országház), zastavili se u památníku zvaného Boty na břehu Dunaje (Cipők a Duna-parton) a prohlédli si Széchenyiho řetězový most (Széchenyi lánchíd) – nejstarší most v Budapešti. Trasa nakonec dala celé dva kilometry, člověk by to ani neřekl, protože jsme se subjektivně skoro nehli z místa. Nikde jsme...
Ze středního Slovinska jsme vyrazili na sever k Drávě a cestou nás zaujal Rudar Prometej – kovový Prometheus shlížející na město Trbovlje a celé údolí. Po překonání velice kopcovitého terénu jsme se octli pro změnu v údolí říčky Trboveljščice, která protéká těžařským městem Trbovlje a kousek pod jeho jižním cípem se vlévá do Sávy. Kopce, byť ne nijak závratně vysoké, se tyčily nad námi a...
V sobotu jsme se vydali na náš první výlet autem. Tentokrát jsme nebloudili a v pohodě dorazili do Senohrab, odkud jsme měli naplánovanou dvoukilometrovou procházku do Hrusic. Ani pěšky jsme nezabloudili, ačkoli jsme šli jinudy, než bylo původně v plánu a na minutu přesně stihli poslední prohlídku. Ostatně nikdo krom nás tam nebyl, takže by se asi nic nestalo, kdybychom přišli později :) Muzeum –...
Jak jsem před dvěma měsíci psala, po 67 letech se pomníku dočkali Kubiš, Gabčík a 293 Čechů, kteří jim nějakým způsobem pomáhali. Stojí v tzv. kobyliské zatáčce, kde Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem 27. května 1942 zaútočili na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Jel s námi člověk, který to peklo v Mauthausenu zažil na vlastní kůži. Po přečtení vzpomínek Václava Václavíka jsem si uměla představit, jak to tam asi vypadalo. Je ale pravda, že úplně to nemůže pochopit nikdo, kdo to nezažil. Já jen obdivuju sílu těch lidí, co přežili, protože ta neskutečná síla je v nich vidět ještě teď. Pán, co byl s námi, je toho jasným...